Knížák - Květy na sněhu
V Sin Gallery na Jungmannově náměstí probíhá výstava Milana Knížáka s názvem Květy na sněhu. Zájemci ji mohou navštívit až do konce července letošního roku.
Knížák zde vystavuje své práce ze skla, pocházející z jeho zřejmě posledního tvůrčího období. Jeho dílo mě vždy zajímalo. Pamatuji si dobu, kdy stál v čele Akademie výtvarných umění a později vedl Národní galerii. V každém případě jde o výraznou osobnost českého kulturního života po roce 1989.
Milan Knížák je téměř renesanční postava – kromě malířství a sochařství se věnuje hudbě, působil jako performer, řídil významné umělecké instituce, píše knihy, úvahy a básně. Klobouk dolů – tolik aktivit v jednom člověku se jen tak nevidí.
Umělecky Knížák vychází z hnutí Fluxus. Slovo fluxus pochází z latiny a znamená tok nebo plynutí. Umělecké hnutí Fluxus, založené roku 1960 Litevcem Georgem Maciunasem, sdružovalo výtvarníky, skladatele i designéry. Mezi jeho nejznámější tváře patřila Yoko Ono, manželka Johna Lennona.
Fluxus eklekticky čerpal z dadaismu a zen-buddhismu a stavěl se proti oficiálnímu umění i konzumnímu stylu západního života. Východoevropské pojetí navíc rebelovalo proti socialistickému realismu a nabízelo alternativu v rámci undergroundu. Členové hnutí se záměrně vymezovali vůči tradičním formám – obrazům, sochám či melodiím – a usilovali o fúzi všech médií: hudby, jevištního a výtvarného umění, literatury. Chtěli nalézt nové formy výrazu, možná i nové formy bytí.
Motivací tohoto hnutí byla především vzpoura proti vkusu středních vrstev a establishmentu – původně amerického, později i evropského. Časem se ale stalo to, co se stát muselo: underground se proměnil v oficiální kulturu a z rebelů se stali uznávaní umělci, ředitelé a sběratelské klenoty.
A právě tady je ten moment, který mě na Knížákově současném díle fascinuje. Stává se uznávaným umělcem proto, že bojuje proti oficiálním strukturám – a nakonec sám takovou strukturou par excellence je. Výstavní exponát. Muzejní kus. Ikona havlovského světa. A přesto dál tvoří v duchu Fluxusu.
Je to jako kdyby vegan propagoval zdravou rostlinnou stravu tím, že veřejně konzumuje tatarský biftek a zapíjí ho velbloudím mlékem. Nebo kdyby výchova k celibátu byla prezentována pravidelnou účastí na swingers party.
Fluxus je vůbec fascinující koncept: umění používané k destrukci samotného pojmu umění. Umění je to, co umění není.
Možná to nejlépe vystihuje následující báseň "Umělec":
Umělec
U
Up
Upr
Uprd
Uprdě
Uprděn
Uprděný
Texty, performance, objekty a gesta nám říkají, že každý artefakt, který se tváří jako umění, je v zásadě pracně maskované pokrytectví. Umělec se vysmívá divákovi tím, že mu paradoxní formou sděluje: „Přišel jsi do galerie podívat se na mě? Tak to jsi pěknej trouba.“
Ano, tímto textem vlastně dělám Knížákovi reklamu. Pokud vás to zaujalo, běžte se podívat. Možná tam ale neuvidíte umění. Spíš sami sebe.
P.S.: Berte to jako recenzi… nebo něco na ten způsob. Hlavně to neberte moc vážně.
https://www.prahain.cz/celebrity/milan-knizak-zahajil-vystavu-sverazne-22963.html