Zadržení soudkyně Duganové

Vlastní případ

V roce 2013 imigrační soudce nařídil deportaci mexického občana Eduarda Flores-Ruize. Krátce poté byl skutečně deportován. Letos si v úřadě FBI při rutinním srovnání veřejně přístupných databází povšimli, že tento již deportovaný Mexičan má na 18. dubna 2025 nařízeno stání před soudem v Milwaukee. Před soudkyní Hannah Duganovou se měl zodpovídat z obvinění z domácího násilí. Informace byla předána imigračnímu úřadu ICE. Deportační příkaz z roku 2013 je stále platný, úřad ICE tak neměl problém si obratem zajistit zatykač. K tomu stačí pouhé důvodné podezření, což bylo v tomto případě zřejmé. Před opětovnou deportací má zadržený ještě příležitost doložit, že se okolnosti jeho případu změnily. Celé imigrační i deportační řízení je v rukách exekutivy a nepodléhá soudnímu přezkumu. Imigrační soudce je také členem federální exekutivy, nenechte se zmást názvem jeho funkce. Zatykač proto byl také jen exekutivní (administrativní). Soudní zatykač tohoto typu ani neexistuje.

Úřady si v takovýchto případech pro hledaného rády dojdou přímo do soudní budovy. Je to pro ně jednoduché a bezpečné. Vědí, že osoba, která při vstupu do soudní budovy prošla prohlídkou, nebude ozbrojena. Právně je to jednoduché. Federální úřady nesmějí narušit řízení před státním soudem, nesmějí provádět žádné kroky v soudní síni a neveřejných prostorách soudu, ale ve veřejných prostorách soudu mají volnou ruku. V praxi ale často dochází k interpretačním sporům.

V našem případě se do soudní budovy vypravilo hned šest federálních agentů ze čtyř různých agentur (FBI, ICE, CBP a DEA). Oficiálně potvrzeno máme, že soudkyně Duganová později předčasně odročila řízení. Na plánované úkony s Flores-Ruizem už nedošlo. Zbytek celého incidentu známe jen z podání FBI. Rozčilená soudkyně se prý pokusila vykázat agenty ze soudní budovy. Ti to odmítli s tím, že mají právo být ve veřejných prostorách a mají platný administrativní zatykač na Flores-Ruize. Soudkyně se pak, právně nesmyslně, domáhala soudního zatykače. Nakonec agenty poslala za předsedou soudu, aby si s ním situaci vyjasnili. Tam se odebralo pět agentů. Šestý, kterého si soudkyně asi nevšimla, zůstal na chodbě před soudní síní. Než se agenti shodli s předsedou soudu, že ve veřejných prostorách soudu smějí činit, co jim zákon ukládá, odročila soudkyně líčení a Flores-Ruize ze soudní síně vyvedla neveřejnou chodbou, která je určena pro porotu. Agenti si i tak Flores-Ruize všimli a po krátkém pronásledování jej dopadli.

Rozčilení komentátoři na sociálních sítích i v médiích se tváří, že taková událost nemá obdoby. Ve skutečnosti je to obvyklý typ sporu. K něčemu velmi podobnému došlo v Massachusetts, kde se státní soudkyně Shelley Josephová za obdobných okolností pokusila imigračnímu úřadu ICE znemožnit zadržení nelegálního imigranta. Dokonce i obvinění, která tehdy Bidenova administrativa vznesla, jsou obdobná těm, která nyní Trumpova administrativa vznesla proti soudkyni Duganové.

Oba případy se ale v něčem liší. V případě Josephové šla Bidenova administrativa standardní cestou obvinění před velkou porotou a dala si na čas. Trvalo to zhruba jeden rok. Současná administrativa obvinění vznesla během několika dní a použila trestní oznámení. To je přípustný postup, ale vyžaduje zvláštní zdůvodnění. To nám FBI zatím dluží. Obvyklé důvody jako pokračování v trestné činnosti nebo nebezpečí útěku snad u soudkyně nehrozí. Tak snad ovlivňování svědků?

Případ Duganové se proto už dostal před federální soud. Ten nařídil zadržení a předvedení soudkyně. Teprve 24. dubna, kdy FBI na základě federální soudního příkazu soudkyni skutečně zadržela, se z případu stala mediální kauza. Po krátkém projednání před soudem byla soudkyně propuštěna. I soud nám dluží vysvětlení svého postupu. Můj odhad je, že soud soudkyni poučil, že nemá ovlivňovat možné svědky a obratem ji propustil výměnou za příslib, že s nimi nebude v kontaktu.

Administrativa si na sebe tímto postupem upletla bič. Znamená to, že ji už běží lhůta třiceti dní, ve kterých má přesvědčit velkou porotu, že soudkyně může být i obžalována.

V trestně právním smyslu soudkyně Duganová nikomu vysvětlení nedluží. Naopak má dokonce právo nevypovídat. Jako veřejný činitel ale v politickém smyslu dluží vysvětlení veřejnosti i nadřízeným orgánům. Důsledky se už dostavily. Nejvyšší soud státu Wisconsin ji pozastavil výkon všech soudních pravomocí. V podstatě ji poslal na placené studijní volno. Nejvyšší soud má kárnou pravomoc nad všemi státními soudci a k takovémuto přechodnému opatření smí přistoupit i bez zdůvodnění.

To, že někdo dluží vysvětlení, neznamená, že je správné na vysvětlení naléhat. V řádném procesu má vše svůj čas. Je nemístné vyzvídat taktiku, kterou Duganová plánuje využít při případné obhajobě, a veřejné orgány mají dokonce zakázáno zveřejňovat informace, pokud to není nezbytně nutné. Každá předčasně zveřejněná informace by totiž mohla poškodit výběr porotců. Jakkoliv nudně to zní, jediný správný závěr je, že v této kauze je třeba s úsudkem počkat.

Novináři se při popisu těchto událostí dopustili několika chyb. Obzvláště čeští novináři psali o zatčení soudkyně. Patrně se mylně domnívají, že povšechný anglický výraz arrest je třeba za všech okolností překládat do češtiny tímto způsobem. V tomto případě šlo ale o pouhé zadržení. O případu v přípravném řízení rozhodoval nižší soudce, tzv. magistrate judge. Ten ani nemá pravomoc nařídit zatčení amerického občana. Vlastně je sporné, jestli bychom tomuto soudnímu úředníkovi měli v češtině vůbec říkat soudce.

Americká i česká média zadržení soudkyně chybně interpretovala jako střet Trumpovy exekutivy s justicí. Ve skutečnosti rozhodnutí vzešlo od federálního soudu. Jde tedy o střet federální justice s jednou státní soudkyní. FBI při zadržení jen sehrála roli soudních pochopů. Administrativě ale můžeme přičítat vznesené trestní oznámení.

Někteří novináři chybují i při výkladu obvinění. Tvrdí, že soudkyně byla obviněna ze dvou trestných činů. Ve skutečnosti druhý z paragrafů, na který se obvinění odvolává, je trestným činem jen ve vztahu k soudnímu zatykači. V případě administrativního zatykače je to jen přestupek. Nadsazené jsou proto i řeči o šestiletém trestu.

Podrobný právní rozbor vzneseného obvinění by byl plýtváním časem. Obvinění před velkou porotou se téměř jistě bude lišit. Už teď právníci poukazují na to, že bude obtížné prokázat soudkyni úmysl, protože není jasné, jestli věděla o šestém agentovi. Pochybnosti tu hrají v její prospěch. Očekávatelná je proto změna obvinění z úmyslných přečinů na nedbalostní.

Konečný úsudek je předčasný, ale to neznamená, že nemůžeme spekulovat. V obdobně mediálně probíraném případu soudce Josého Luise Cana se proslýchá, že úřady mají usvědčující odposlechy jeho telefonních hovorů. Získat povolení k odposlechu soudce je obtížné, ale pokud si soudce volá s kriminálníky, lehce může uvíznout v odposleších, které byly povoleny na jinou osobu. Náznaky v případu soudkyně Duganové ale směřují jiným směrem. FBI se ve svém popisu událostí v soudní síni odvolává na svědectví údajných obětí domácího násilí, které se z pochopitelných důvodů účastnily odročeného líčení. Tito svědci se už nechali veřejně slyšet, že se báli vypovídat proti soudkyni Duganové. To by skutečně mohl být klíč k celé události. Vysvětlilo by to rázný a svižný postup FBI, rozhodnutí federálního soudu i nařízené studijní volno.

Mediální bouře

V médiích je tento případ spojován s Donaldem Trumpem. Ve skutečnosti bychom v tom, co jsem zatím popsal, mohli Trumpovi vyčítat jedině nečinnost. Případ nechal běžet v zaběhnutých kolejích. Ani se to nijak netýká žádného z jeho sporných nařízení. Tato slova ale platí jen pro samotný právní případ, který posloužil jako kulisa k mediální bouři. Na mediální bouři se už Trump a jeho blízcí podíleli, rozdmýchávali ji a dokonce si začali.

Kash Patel

Nejproblematičtější jsou příspěvky šéfa FBI Kashe Patela, které zveřejnil na sociálních sítích. Prvotní pro celou bouři byl příspěvek na 𝕏, ve kterém krátce po zadržení soudkyně celou situaci okomentoval a připojil i fotografii ze zadržení. Novináři nesmyslně zveličili to, že Patel tento příspěvek smazal. Ve skutečnosti jej po krátké chvíli zveřejnil znovu s opravenými překlepy.

Příspěvky by byly v pořádku, pokud by je Patel psal jako soukromá osoba. Jako oficiální zprávy od ředitele FBI by ale byly nepatřičné. V jaké roli Patel vystupoval bohužel není jasné. To není jeho chyba. Pravidla pro vystupování veřejně činných osob na sociálních sítích měl už dávno vyjasnit zákonodárce. V nejasné situaci ale nezbývá než vycházet z toho, že jde o oficiální vyjádření.

Souhlasím, že zveřejnění fotografie ze zadržení je bezdůvodným zásahem do práv soudkyně Duganové. Z pohledu zákona na ní má být nahlíženo jako na nevinnou. V USA je ale takový postup běžný a zákonný. Zveřejňují se záběry z policejních zákroků. Úřady pořádají ohavné předváděčky obviněných před divokým stádem fotografů z novin. Tomu se říká perp walk. Barbarské je i bezdůvodné zveřejňování policejních fotografií, tzv. mug shots. Odsudek této praxe by ale měl být obecný. Není správné pohoršovat se nad zveřejněnou fotografie soudkyně Duganové a zároveň se pošklebovat policejní fotografii obviněného Trumpa.

Hranici zákona možná Patel překročil selektivní medializací. To už je známka selektivního procesu, který je v USA zakázán. Nesporně zákonné by bylo, kdyby odpovídal na otázky novinářů nebo veřejnosti. Patel ale svým aktivním přístupem celou medializaci odstartoval. Ani to nemusí být nezákonné. Úřady to mají přímo uloženo zákonem, je-li možné očekávat mylnou medializaci. Zaběhnutý proces je ale strohá tisková zpráva. Příspěvek na sociální síti je už nepatřičná volba.

Patel se také pustil do politické přestřelky. Demokratům připomínal jejich starší protitrumpovská hesla. Hlavně pokřik nikdo nestojí nad zákonem. To už se týkalo spíše jeho doplňujících příspěvků. Ředitel FBI je úředník, který se takto chovat nemá. Patel nám tu trošku zfoltýnovatěl.

Nemohu rozporovat, že Patelův postup je určitou formou nátlaku na protitrumpovské soudce. Ve srovnání s tím, čemu Amerika v posledních letech uvykla, se ale Patel dopustil jen drobných přešlapů.

Vyhrožování zatýkáním soudců

Vyhrocenou větví mediálního pohoršení jsou zprávy, že Trumpova administrativa vyhrožuje soudcům zatýkáním. Toto je příběh zcela vyfabrikovaný novináři. Využili k tomu obvyklého triku. Položili otázku, a odpověď pak lživě vydávali za samostatný výrok. Obětí úmyslně zavádějící hypotetické otázky se staly dvě ženy, Karoline Leavittová a Pamela Bondiová. Smysl odpovědi jim nelze zazlívat, nemohly odpovědět jinak. Každý, kdo poruší zákon, má čelit zákonnému postihu. I soudce! Profesionální tiskové mluvčí a profesionální právničce můžeme vytýkat nanejvýše, že nedokázaly své odpovědi zformulovat neprůstřelně.

Pamela Bondiová působí ve funkci, kterou bychom z českého pohledu mohli nazvat kombinací nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti. Její funkce je z části úřednická a z části politická. Bondiová ze své role vybočuje v opačném gardu než její přímý podřízený Patel. Za všech okolností si hraje na čistou úřednici. Jestli je někdo v pozici, aby se veřejně vyjadřoval k této kauze, jak to udělal Kash Patel, je to právě Pam Bondiová.

Veřejná korespondence wisconsinských soudkyní

Rozebírat zbytek přestřelky v médiích už nemíním. Za zmínku ale ještě stojí jeden doklad její iracionality. Dvě aktivistické soudkyně z Wisconsinu, Monica Ishamová a Ana Berrios-Schroederová, pocítily potřebu podělit se o své postoje. Svými úmyslně zveřejněnými dopisy se nepokrytě podbízely mediálnímu zájmu. Zároveň ve svých dopisech opakovaly bláboly z médií, čímž jim dodávaly punc pravdivosti. V tomto případě šlo jen o komentáře, ale v poslední době se bohužel s podobnými výlevy setkáváme i v soudních rozhodnutích. Děje se to i u nás. Vzpomeňme si na mnohé rozsudky z doby covidové. Soudci, kteří nesoudí podle práva a podle zákonů, ale na základě novinových článků a pro novinové články, jsou větším ohrožením právního státu než kterýkoliv ze sporných kroků Donalda Trumpa.

Obě tyto soudkyně se veřejně projevují převážně šíleným bojem proti různým fóbiím. Soudkyně Duganová je ale z jiného těsta. Její články dokonce stojí za přečtení.