Reportáž z léčebny na odvykání závislostí

Adiktologie je poměrně nový obor, který se zabývá návykovými stavy vznikajícími v důsledku moderních technologií a proměn životního stylu. Zatímco dříve se soustředila hlavně na léčbu alkoholismu, dnes už řešíme závislosti na hazardu, počítačových hrách či sociálních sítích. Nejnovějším přírůstkem na jednom z nejznámějších pracovišť v Dobřanech je však oddělení specializované na léčbu závislosti na psaní blogů a podobných textů.

Jde o fenomén, který odborná literatura zatím nestihla ani pojmenovat, natož popsat. Samotné otevření oddělení ale naznačuje, že se tato choroba šíří rychleji než jakýkoli virus. Z minulosti sice známe spisovatele a novináře, kteří psaní propadli, ale nikdy nešlo o tak masový jev jako dnes, kdy může publikovat prakticky každý, kdo zvládne registraci.

Dříve se lidé s touto diagnózou sdružovali kolem redakcí novin, časopisů či rozhlasu typu CNN, TASS a BBC. Závislost maskovali jako „práci“, ačkoli by se uživit mohli i jinak – třeba něčím společensky prospěšným. Místo toho den co den horečně skládali komentáře, ve kterých analyzovali všechno možné od přemnožených koček v Karlíně až po riziko nové světové pandemie. Psali a psali, a tak se dostávali do klasického kruhu závislosti: napíšou řádek – mozek vyplaví dopamin. Příjemný pocit, krátký, pomíjivý. Hladina klesne, je třeba další dávka. Po čase už je jedno, o čem píší. Hlavně psát. Hlavně cítit. A když psát nemohli – třeba na toaletě nebo u zubaře – dostavoval se u nich známý stav, který se odborně nazývá „craving“ (bažení).

Dnes se však tato závislost šíří mezi běžnou populací jako lavina. Blogovací platformy nabízejí prostor každému, kdo má klávesnici. Registrace je zdarma, rychlá a bez varování. Nikdo neřekne: „Přestaň, nebo se jdi léčit.“ A tak není divu, že počet postižených roste. Není proto výjimkou, že se v čekárnách u zubařů nebo na závodech motokár, kde se nedá v klidu psát, setkáváme s lidmi s podivně rozšířenými zorničkami a zrychleným dechem.

Zřízení nového oddělení je proto krok správným směrem. Léčba kombinuje tradiční elektrošoky, studené sprchy a povinnou četbu Mitrofanova. Může to znít radikálně – zvláště ten Mitrofanov – ale odborníci tvrdí, že metoda je vysoce účinná. Pacient nejprve opakovaně zvrací, ale postupně se stav ustálí a je nahrazen určitou strnulostí až netečností připomínající stav katalepsie. Tady je potřeba vydržet a vyvarovat se hlavně průmyslově zpracovaným jídlům, která na obalech obsahují dlouhé seznamy přidaných látek. Po měsíci se stav obvykle upraví. Někteří pacienti však musí dále užívat antabus.

Vedoucím oddělení je autor mnoha populárních románů, který za svou kariéru zaplatil totální závislostí na psaném slově. Sám léčbou prošel a i když je zatím „na antabusu“, tvrdí, že už má skoro vyhráno. Léčba byla natolik úspěšná, že se dnes údajně neumí ani podepsat.

Já tuto iniciativu ministerstva zdravotnictví vítám. A čistě z investigativních důvodů jsem si domluvil, že tam jako pozorovatel strávím jeden měsíc – hned jak se vrátím do Čech, abych měl další materiál na blog. Nebo možná rovnou na celý román.