Stručné dějiny Hip Hopu.

Během let po osvobození Československa z hrůz socialismu s lidskou tváří se vděčnost českého lidu k osvoboditelům projevovala nejen verbálně – hesly typu „Se Sovětským svazem na věčné časy“ – ale i přímo fyzicky. Plodem této nehynoucí lásky prostého vojáka z Oděsy a půvabné prodavačky z Jednoty se poblíž Chlumce nad Cidlinou narodil syn, kterého pojmenovali po otci: Ivan Petrovič Pavlov.

Nebyl to ovšem ten slavný profesor fyziologie, jenž projevoval všestranné nadání už od raných let v rjažské gubernii, ale prostý plavovlasý hoch. Kluk z Chlumce, který miloval kopanou a lezení po kopcích v polabské nížině. Jediné, co ho odlišovalo od ostatních, bylo jeho jméno. Lidé si často nebyli jistí, zda mu říkat Ivane, Petře, nebo Pavle. Aby tato nedorozumění jednou provždy skončila, začali mu říkat Hop Hip – a to jméno mu už zůstalo.

Hop Hip kromě lezení po kopcích a hraní fotbalu od mládí projevoval i pozoruhodné hudební nadání. Často chodil se svou matkou, půvabnou prodavačkou z Jednoty, k Labi, kde se scházely ženy z okolí prát prádlo. Zpívaly při tom Podcidlinské večery, Kuliknu a Katyušu. Mladý Hop Hip se k nim rád přidával – a tak se pomalu formoval jeho cit pro melodii.

Jak čas plynul, Hop Hip rostl a začal chápat, že dětské hry jednou skončí a je třeba připravit se na dospělý život. Jednoho rána, když nad řekou Volhou právě táhlo hejno jeřábů, rozhodl se, že se naučí hrát na balalajku. Na jeho věk to bylo velmi dospělé rozhodnutí. Vydal se tedy do nedalekého Chlumce nad Cidlinou v naději, že si tam balalajku koupí. Mýlil se však – i když bylo v okolí mnoho sovětských vojáků z Ruska a Ukrajiny, balalajky nebyly k dostání.

Hop Hip byl ale vynalézavý. Koupil si harmoniku – a začal se učit. Už po několika týdnech byl schopen zahrát Podcidlinské večery tak bravurně, že jeho půvabná maminka s tatínkem Ivanem často zanechali mytí nádobí a začali tancovat chorovod. Nemytého nádobí sice přibylo, ale v domě vždy vládla veselá nálada. Sousedi si toho všimli a postupně se přidávali. Od té doby jsou lidé v Chlumci nad Cidlinou veselí a hraví – a lidé z Prahy jim to dodnes závidí.

Jak se dalo očekávat, hudební ambice Hop Hipa rostly. A i když na harmoniku zvládl zahrát i Labutí jezero, stále toužil po balalajce. Sen se mu splnil až po roce 1989, když už byl dávno dospělý. Rozloučil se s tatínkem a maminkou, do uzlíku si přibalil napečené buchty a vydal se za velkou louži do Houstonu, kde si balalajku konečně pořídil.

Tam si také změnil jméno z Hop Hip na Hip Hop – a založil nový hudební směr, který se dnes učí děti zase v Chlumci nad Cidlinou. Místo aby lezly po kopcích v polabské nížině, rapují o tom, jak jejich pradědové prali prádlo u Labe.

Kruh se tak uzavřel, jak mi z polabské nížiny říkáme, do čtverce.