Můj komunista je lepší než tvůj komunista!
O dvojím metru a pokrytectví
Rozmohl se nám tu takový nešvar, kdy se u některých osob říká, že si svou komunistickou minulost odpracovali, přičemž u těch druhých se naopak vytahuje a odsuzuje. Život mě poučil natolik, abych věděla, že určitá část lidí do strany vstoupila z přesvědčení.
Můžu si myslet o jejich politické orientaci cokoli, leč řada z nich byla slušná a také se slušně chovala. A možná z občanského pohledu lépe než mnozí disidenti. Protože politická příslušnost neznamená automaticky pevný charakter.
Vedle toho ale mezi námi žije dost jedinců, jež své členství ve straně pojalo jako snadnou vstupenku ke kariéře a k penězům. A u těch si většinou pouze klademe otázky, co všechno by dokázali udělat a komu by na té cestě k prospěchu uškodili. A tím se dostávám k onomu zásadnímu rozporu. Zatímco první jmenovaná skupina byla a je vláčena kanály, tu druhou omlouváme s tím, že přece skvěle pracují a jejich výrazný osobnostní rys - kariérismus - přehlížíme. Vždyť v kapitalismu má nakonec kariérista hodnotu, aniž by někdo zauvažoval nad tím, koho musel pro svou funkci obětovat. Občas si říkám, jestli jsme všichni natolik slepí, hluší a neteční. Jestli všichni neřešíme to, co má dotyčný uvedeno ve své osobní historii. Můžeme si totiž stokrát říkat, že se člověk vyvíjí, ale v tomhle směru se mění spíše těžko. A ono se to projevuje bohužel i jinak.
Od vypuknutí války na Ukrajině většina těch - kam vítr, tam plášť - pochopila, že pokud všude vyvěsí ukrajinské vlajky, budou za hodné. Teď se proto ve spravedlivém hněvu pohoršují nad tím, jak mizí zmíněné standardy z budov ministerstev. Za posledních pár dnů jsem doslova zavalena statusy "upřímného rozhořčení". Laciná gesta totiž nic nestojí. Laciná gesta vypadají na internetu dobře. Kdyby to celé nebylo až tragikomické, snad bych se i zasmála.
Osobně bych totiž uvítala, kdyby všichni ti rozezlení manažeři vykonali něco pro zlepšení podmínek Ukrajinců, kteří tu pracují často v nedůstojných podmínkách. To by jim pomohlo jaksi více než skutečnost, jestli někde visí či nevisí ukrajinská vlajka. Ale jasně, obsahově prázdný status lze vypotit za dvě minuty, zatímco reálná pomoc vyžaduje úsilí. A proč by ostatně manažeři něco měnili, když krásně ušetří na mzdových nákladech.
Tudíž je mi líto, ale mne zkrátka pohrobci komunistických pohlavárů nedojímají a nikdy dojímat nebudou. Takže, prosím, ten pokrytecky rozhořčený status pošlete o dům dál.