Referenda, OZE a neúčast u voleb
Boj s větrnými mlýny
Od podzimu 2021 jsme měli potomky v domácí výuce. Nemůžu si to vynachválit a musím přiznat, že jsem smutná, když si uvědomím, že 1. 9. 2025 nastane můj poslední první školní den v životě. Za rok už půjde na gymnázium i syn, čímž definitivně skončí báječných pět let. Navždycky ale budu blahořečit covid, neboť mi do života vnesl tolik prima věcí a zábavy.
Jak už jsem několikrát psala, ke covidu jsem zpočátku přistupovala úplně chybně. Brala jsem to totiž vážně. Věřila jsem v právní stát a všechny ty nesmysly okolo. Myslela jsem si, že je třeba za něco (jako třeba za demokracii) bojovat. Dneska už se tomu směju, nikdo mne nedonutí brát stát vážně.
Díky tomu je můj život o dost méně otravný. Třeba se vůbec nemusím trápit politickou kampaní a volbami. Když tomu všemu politickému blábolení nevěříte, je vám docela jedno, jestli na Hradě sedí Petr nebo Pavel nebo třeba Havel. Stejně tak se nemusíte trápit dohadováním se s ostatními na téma Spolu nebo Stačilo! Obojí je vám totiž stejně ukradené a názory voličů těch anebo těch vás vůbec nezajímají.
Současně ale musím přiznat, že přece jen jedno drobné politické přání mám - aby se k veslu dostalo ANO. Já totiž miluju Babiše jakožto stand up komika. Chybí mi jeho covidová dvoumetrová pomlázka a další scénky jak z Televarieté! Video s holubím trusem bylo předzvěstí, že se mám na co těšit. Bude prostě fajn, když tenhleten týpek dostane víc prostoru pro svá legrační vystoupení! Fiala je oproti němu děsný brejlatý suchar, je s ním nuda, stejně jako se zbytkem koalice nebo Piráty. To jsou pořád samé melodramatické a moralistické řeči o Ukrajině, bla, bla, bla. Zábava veškerá žádná.
Kdy se konají volby vím jen díky, tomu, že na ony dny je vhodné naplánovat místní referenda (třeba o větrnících nebo solárech), se kterými lidem v rámci své práce pomáhám. Většina občanů si totiž na rozdíl ode mne myslí, že jít k volbám smysl má a když už tam jsou, hodí papír i do té druhé urny.
Na výsledky referend o obnovitelných zdrojích energie jsem zvědavá. Čím víc totiž stát tlačí na to, aby se celá republika zohyzdila hektary a hektary ohavných fotovoltaických panelů nebo dvousetmetrovými stožáry větrných trubín (namísto nějakého rozumného přístupu k této problematické otázce), tím víc se místní logicky staví na zadní.
Držím všem lidem z dotčených obcí palce, aby se jim jejich boj s větrnými mlýny (doslova) vyplatil a aby si jejich názoru aspoň někdo někdy všimnul. Škoda, že se to v tom našem báječném demokratickém právním státě děje zřídkakdy.