Prostě se znevýhodněným bavit budeš, ty normální harante
Nový level školní inkluze
O vynucované inkluzi ve školách si asi každý myslí svoje, já taky: Jsem ráda, že se mých dětí díky domácímu vzdělávání netýká. Aktuálním trendem je do klasických základních škol nacpat i speciální třídy a nutit děti, aby se se svými těžce znevýhodněnými vrstevníky (nikoliv jen se znevýhodněnými) kámošily. Já osobně to nechápu - copak normální děti nemají právo, aby jim druzí dali pokoj a aby si samy mohly vybrat, s kým se baví a s kým ne? Já bych si třeba nepřála, aby mi někdo nařídil, že musím povinně chodit na vycházky se psy s člověkem s těžkou mentální retardací nebo s patologickým chováním. Co bych z toho měla? Nic. Proč to mají snášet děti? Protože jsou děti?
Do speciálních tříd chodí děti, které jsou opravdu velmi, ale velmi náročné a které ani v době inkluze nenacpe systém do klasické školy, přesněji jde (podle § 16 odst. 9 školského zákona) o děcka s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem.
Evidentně jsou to v mnohdy lidé (něco docela jiného je dítě s "pouhým" zrakovým postižením se zachováním intelektu a sociálních dovedností a něco jiného těžce mentálně retardovaný jedinec), se kterými by moc času nechtěli dobrovolně trávit ani dospělí, protože je to prostě extrémně vyčerpávající, nepřínosné a někdy i nebezpečné, pokud budete upřímní. Jakkoliv vám jich může být líto, nebudete setkání vyhledávat a libovat si v nich, naopak z nich budete chtít co nejrychleji utéct nebo aspoň mít svobodu volby, s kým se bavíte a s kým ne. Dětem ale tuhle možnost dát nechceme.
V zápisu z 19. zasedání Poradního orgánu pro oblast práv lidí s postižením se totiž dozvíte:
Skutečné propojování, aktivní koordinace a požadavek na zajištění reálného kontaktu zní tak trochu jako donucení ze strany bachaře, pardon vlastně koordinátora inkluze, že?
Aby bylo jasno, myslím si, že speciální třídy při běžných školách jsou nutností, když už nemáme speciální školy. Zejména rodiče těžce mentálně postižených dětí toho nepochybně mají plné kecky a pomoc jednoznačně potřebují a je skutečně strašné, že speciální školy a další odlehčovací instituce pořádně nefungují. O inkluzi dětí z mimořádně sociálně znevýhodněného prostředí se všemi s tím souvisejícími patologiemi do běžných škol radši ani nepřemýšlím.
Co se mi ale nelíbí je to, že normální děti mají být nuceny do kontaktů, ať chtějí nebo ne. Není to jejich problém, že někdo jiný není v pořádku, neměly by za to nést odpovědnost a nemělo by to zvyšovat jejich stresovou zátěž.
Vůbec proto úvahy lidí okolo ombudsmana nechápu. Není se taky co divit, že řada lidí raději dá dítě do soukromé školy nebo volí domácí výuku i pro zdravé dítě, jen aby se hrůze veřejného vzdělávání vyhnula. Já bych do takového bezohledného masomlejnku nechtěla ani za nic.