Reálná versus hodnotová politika
Při hodnocení současného stavu světa, zejména trvajícího konfliktu na východě, se u našich komentátorů objevují dvě vyhraněné pozice: takzvaně reálně‑politická a hodnotová. Reálně‑politické postoje bývají označovány za zbabělé, proruské až „mnichovanské“ – to jsou časté argumenty současné opozice, která kritizuje jakoukoli snahu o diferencovanější přístup k jednání agresora. Hodnotový postoj, zřejmě upřímný a generující hrdiny typu Vetchého, Řepky či Foltýna, stojí stručně řečeno na principech, které mají své nezpochybnitelné místo v morálním a etickém diskursu.
My, obyčejní lidé, však svět založený čistě na hodnotách nemáme možnost skutečně posoudit – nežijeme v něm. Musíme platit účty ČEZ, chodit do práce do korporátu nebo k bohatému soukromníkovi, podplácet lékaře a platit za nefunkční dopravu v Praze. Proto se chci zamyslet nad tím, jak by vypadal svět, který by se neřídil reálnými zájmy, jako jsou moc, síla či peníze, často prosazované brutální silou, ale světem založeným na křesťanské, lidovecké morálce.
V takovém světě by lidé mysleli více na druhé než na sebe. Pokud by někdo někomu omylem dal políček – třeba mu ujela ruka při utahování šroubu na stroji při stavbě kostela – ten, kdo by to schytal, by nastavil i druhou tvář. Bohatství i chudoba by byly rozděleny rovným dílem. A pokud by někdo náhodou měl více peněz, než kolik by mu podle centrálního statistického křesťanského úřadu v Praze příslušelo, neváhal by a věnoval je potřebným nebo na sbírku na drony. Najít potřebného by však byl obtížný úkol – všichni by totiž měli stejně. V takovém případě by bylo nejlepší věnovat peníze na kostel, kterých by bylo všude mnoho a vždycky by někde zatékalo do sakristie nebo do modlitebny.
Ženy by byly věrné, oblékaly by se nevyzývavě a legíny, bikiny či jiné výstřelky by zmizely z povrchu zemského. S muži by uléhaly ve vší počestnosti a jen za účelem přirozené obměny křesťanstva. Během dne by měly zahalené tváře s úzkým prostorem pro oči, aby o Vánocích mohly vidět na skromně ozdobené stromky. Dámské vložky by byly všude dostupné a zdarma – ideálně i na spojích ČSD.
Ohledně vztahů typu „gay“ si nejsem jist. Pokud je tento stav biologicky podmíněn – a to zřejmě je – pak by bylo vhodné zřídit křesťanskou komisi při příštím koncilu a projednat to s proporčním zastoupením všech, kterých se to týká.
Proměnil by se i veřejný prostor. Bysty Alexandra Makedonského, Caesara či Napoleona by postupně nahradily busty svatého Pavla, svaté Terezie, Vetchého a všech ředitelů České televize. Propagovala by se mírná, laskavá, spravedlivá až něžná komunikace mezi lidmi.
Změny by se dotkly i názvů jídel. Místo brutálních a agresivních názvů, jako jsou olomoucké syrečky nebo tatarský biftek, by se mohlo říkat třeba Řepkovy kopečky a Vetchého mačkaninka s topinkami.
Mně by se takový svět líbil. Celý život jsem se snažil být čestný a spravedlivý. Jsem také dostatečně chudý a čisté, prosté mysli. Byl by to svět jako stvořený pro mě a mně podobné.