Psychologický pohled na školní šikanu | Marek Horňanský psycholog

Šikana je bolestivý fenomén, který se často odehrává v tichosti, za zavřenými dveřmi školních tříd, na chodbách, v šatnách, nebo dnes čím dál častěji i v online prostoru. Mnozí ji stále považují za běžnou součást dospívání, za něco, co si děti „musí projít“, aby se naučily obstát ve světě. Tento pohled je však nejen mylný, ale i nebezpečný. Šikana není zkouškou charakteru, ale systematickým ubližováním, které může mít hluboké a dlouhodobé psychologické následky. Nejde jen o fyzické násilí. Šikana má mnoho tváří: psychické týrání, manipulaci, sociální vyloučení, kyberšikanu, zesměšňování, verbální útoky. Každá z těchto forem zanechává stopy, které si děti často nesou do dospělosti, někdy i celý život.

Z vlastní psychologické praxe si vybavuji případ čtrnáctiletého chlapce, kterého rodiče přivedli do poradny poté, co se začal uzavírat do sebe, vyhýbat se škole a trpěl silnými úzkostmi. Po několika sezeních vyšlo najevo, že byl dlouhodobě terčem posměchu a ponižování ze strany spolužáků. Učitelé situaci nevnímali jako vážnou, ale pro něj to byla každodenní trauma. V terapii jsme pracovali na obnově jeho sebevědomí, na zpracování bolesti a hledání bezpečí. Nejen doma a ve škole, ale především v něm samotném. Tento příběh ukazuje, že šikana není jen problém jednotlivce, ale zrcadlo vztahů, atmosféry a kultury v celé společnosti.

Děti si pamatují, jak se cítily, nejen to, co se stalo. A právě pocity, které šikana vyvolává stres, strach, stud nebo bezmoc. Jsou často tím, co je nejvíce zraňuje. Když není nikdo, kdo by naslouchal, bolest se prohlubuje. Šikana se může stát spouštěčem úzkostných poruch, depresí, poruch příjmu potravy, psychosomatických obtíží, problémů s učením, ale i sebevražedných myšlenek. A přestože se o problému mluví čím dál více, stále chybí dostatek výzkumů, prevence a systémové podpory.

Slovo „šikana“ pochází z francouzského „chicane“, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání či pronásledování. Psychologicky ji můžeme chápat jako cílenou formu agresivního chování, které se vyznačuje úmyslností, opakováním a nerovnováhou sil mezi agresorem a obětí. Nejde o jednorázový výbuch hněvu, ale o systematické ponižování, zastrašování nebo izolaci. Agresivita sama o sobě může být impulzivní, obranná nebo reaktivní, ale šikana je vždy cílená, promyšlená a často i skrytá. U agresora bývá projevem vnitřní frustrace, potřeby kontroly nebo nedostatku empatie. U oběti vede k pocitu méněcennosti, ztrátě důvěry v sebe i v druhé, a k narušení základního pocitu bezpečí.

Rodinné prostředí hraje v rozvoji agresivního chování zásadní roli. Děti, které vyrůstají v prostředí bez jasných pravidel, kde odměna či trest závisí na náladě rodičů, se ocitají v nejistotě. A jak víme z psychologie – nejistota budí napětí, které se může proměnit v agresi. Citová deprivace, nedostatek pozornosti, nečitelnost ve výchově, ale i negativní vzory chování v rodině mohou vést k tomu, že dítě začne hledat ventil jinde, často právě ve škole, mezi vrstevníky. Podobně působí i školní prostředí, kde nečitelnost učitele, nedostatek důvěry a absence jasných pravidel vytvářejí prostor pro vznik šikany. Děti potřebují stabilitu, předvídatelnost a pocit, že jsou slyšeny a respektovány. V dnešní době tráví děti méně času venku, v přirozeném kontaktu s vrstevníky. Mnohé hodiny tráví u obrazovek, kde se setkávají s obsahem, který není vždy vhodný. Televize, internet, sociální sítě. To vše může ovlivnit jejich vnímání světa, vztahů i sebe samých. Kyberšikana je specifickou formou, která se odehrává mimo dohled dospělých, často anonymně, a její dopad může být stejně ničivý jako fyzické násilí.

Největší tragédií není krutost zlých lidí, ale mlčení dobrých ..." řekl Martin Luther King. A právě mlčení je to, co šikanu živí. Děti často mlčí ze strachu, studu nebo pocitu, že jim nikdo neuvěří. Proto je klíčové, aby dospělí, tedy rodiče, učitelé, odborníci byli vnímaví, citliví a připravení jednat. Prevence začíná rozhovorem, důvěrou a ochotou naslouchat i tomu, co není vysloveno nahlas. I malé gesto podpory může mít obrovský význam. Dítě, které zažilo šikanu, potřebuje bezpečný prostor, kde může mluvit o svých pocitech, kde je přijato bez hodnocení a kde se může postupně uzdravovat. Terapie je jednou z cest, jak pomoci, ale stejně důležitá je podpora v rodině, škole i komunitě. Pokud chceme, aby se školy staly místem, kde se děti učí nejen vědomosti, ale i vzájemnému respektu, musíme vytvářet prostředí, kde je šikana nepřípustná. To vyžaduje systematickou práci, vzdělávání, otevřenou komunikaci a jasná pravidla. Každý z nás může být součástí změny. Tím, že si všimneme tichého volání o pomoc, nebo tím, že budeme hlasem, který se postaví za spravedlnost. Protože odvaha může šikanu zastavit. A mlčení ji jen posiluje 🙂 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie:

• Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483

• Nolen-Hoeksema S. Atkinson and Hilgard's Introduction to Psychology. UK Cengage Learning EMEA, 2014. ISBN 1408044102

• Geiser J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie. Outlook Verlag, 2024. ISBN 3368659308