Halíkův Boží soud

Když se kněz pustí do politického komentáře, může to být prorocké, groteskní — nebo obojí zároveň. V případě pátera Halíka se zdá, že platí právě ta třetí možnost.

Nezodpovědně jsem volil populisty a demagogy — a podle pátera Halíka se za to budu zodpovídat před Božím soudem. V textu publikovaném na Aktuálně.cz pod titulkem „Budou se zodpovídat před Božím soudem!“ Halík účtuje s nastupující vládou i s voliči jako já tímto způsobem:

„Kněz Tomáš Halík se ve své pravidelné veřejné promluvě ostře postavil proti výsledkům říjnových voleb a pravděpodobné vládě Andreje Babiše, která na jejich základě vzniká. Varoval i ty, kteří v plebiscitu dali svůj hlas stranám budoucí koalice. "Ti, kteří nezodpovědně volili demagogy a populisty, se budou zodpovídat před Božím soudem!‘ pohrozil dva dny před podpisem koaliční smlouvy“ (Aktuálně.cz).

Jak asi takový Boží soud vypadá, abych se mohl obhájit? Dostanu nějakého ex officio advokáta, který mi pomůže zorientovat se v tamní džungli zákonů? Třeba svatého Michala nebo svatého Ignáce? A co je obzvlášť důležité — bude se soudit podle kontinentálního práva, angloamerického systému, nebo snad podle šaríi? Minimálně tohle by měl pan páter také sdělit. Spadá to přece do jeho kompetencí. Nosí zdobené, bohatě vyšívané sukně, pije dobré mešní víno — tak by občas mohl poradit nebohým hříšníkům v podobné situaci. Nejen psát petice a sbírat vyznamenání.

Než tak učiní, musím si vystačit s vlastními silami a vyguglovat, jak takový Boží soud vlastně vypadá. Základní informace jsou sice v Bibli, ale konkrétní představu mi to nedává.

Další, co mě napadne, je Dantova Božská komedie. Tam lze dohledat literárně zpracované líčení Božího soudu. V Infernu, Očistci a Ráji Dante putuje posmrtnými říšemi, kde jsou duše souzeny podle svých skutků. Boží soud zde není jednorázový akt, ale věčný princip spravedlnosti, který strukturuje celý vesmír. Danteho soud je poetický, alegorický i politický. A právě ta politická rovina by mohla být návodná.

Bůh podle Halíka zřejmě funguje jako nadPavel, nadFiala nebo nadBureš celovesmírného ústavního soudu, který má zcela jasnou představu o tom, jak by měla být v Čechách a na Moravě uspořádána správa státu. A protože Halík i Bůh jsou katolíci, mělo by to být asi něco jako státní uspořádání Vatikánu. Šaríja tedy ne — to se mi ulevilo. Určitě ale něco jako teokracie, v jejímž čele stojí papež — u nás tedy asi Halík nebo nějaký jeho kamarád. A kdokoliv by měl jiný názor než on, ten by byl zatracen, poslán do očistce nebo rovnou do pekla?

Halíka jsem vždy obdivoval pro jeho vzdělanost a schopnost brilantní formulace. Ale tady mám neodbytný pocit, že mu z celibátu začíná trochu hrabat. Většina voličů, kteří nevolili tak, jak si přeje, se bude zodpovídat před Božím soudem? Tak to bude v pekle asi dobrá společnost — určitě všichni, kteří podporovali demokracii: Masaryk, Churchill, možná i republikáni jako de Gaulle, a rozhodně Josef II., který sice nebyl demokrat ani republikán, ale zestátnil církevní majetky. V pekle a v očistci bude podle Halíka plno. V nebi je ale určitě místo pro něj, Fialu, Stanjuru a Pekarovou, kteří budou jíst manu, tančit a veselit se na nebesích.

Ta kombinace středověké církevní rétoriky se současnou politikou v jeho prohlášení je neuvěřitelně bizarní. Všichni stárneme a degenerace je nevyhnutelný proces. Každý hledáme nějaké kompenzační mechanismy, jak neodvratný úpadek odvrátit. Být na jeho místě, našel bych si nějakou hospodyni — ne úplně mladou, takovou kolem padesátky — a třeba by se v jeho stárnoucím srdci ještě něco pohnulo. Uvaří, uklidí, popovídají si. A zase bude dobře.

A možná by pak místo Božího soudu přišla Boží pohoda.