Úzkostné poruchy, strachy a fobie | Marek Horňanský

Každý z nás někdy zažil náhlý pocit strachu, nejistoty nebo tísně. Někteří lidé se však s těmito pocity potýkají mnohem častěji a intenzivněji, než si umíme představit. Úzkostné poruchy jsou fascinující, ale zároveň velmi náročnou součástí lidské psychiky. Neznají věkové ani společenské hranice. Mohou zasáhnout děti, dospívající, dospělé i seniory. Přesto o nich stále panuje mnoho mýtů a nepochopení.

Podle aktuálních údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí úzkostnými poruchami min. 300 milionů lidí na světě. To z nich činí jedno z nejčastějších duševních onemocnění současnosti. Fobie, jakožto specifický typ úzkostné poruchy, postihují podle některých výzkumů až 10 % cellkové populace. Mnoho lidí se však kvůli studu nebo obavám nikdy neodhodlá vyhledat odbornou pomoc, což celkový počet případů může jen zvyšovat .

Jedna z největších mezinárodních studií o duševním zdraví (Global Burden of Disease Study) opakovaně potvrzuje, že úzkostné poruchy výrazně snižují kvalitu života. Rovnako tak patří mezi hlavní příčiny pracovní neschopnosti a sociální izolace. Zajímavé výsledky přinesl také výzkum publikovaný v časopisu JAMA Psychiatry, který ukázal, že u lidí s neléčenými fobiemi je až třikrát vyšší riziko rozvoje dalších duševních potíží, včetně depresí a poruch závislosti. Co vlastně fobie a úzkostné poruchy jsou ? Jak vznikají, jak se projevují a jak s nimi lze pracovat ? V článku se na toto téma podíváme blíže.

„Nemusíme se stydět za své boje. Každý z nás vede nějaký skrytý boj, který ostatní nevidí ...“ Robin Williams

Úzkost je přirozená reakce organismu, která nás podvědomě chrání před potencionálním nebezpečím. O poruše můžeme mluvit, když je úzkost ve velké míře, trvá příliš dlouho nebo míra úzkosti, kterou člověk pociťuje, není přiměřená situaci, kterou prožívá. Dříve se těmto poruchám říkalo neurózy. Mnohdy pacienti ani netuší, že jejich problém je mnohem více psychický než fyzický. Přichází za lékařem s bolestmi břicha, problémy se srdcem, může se také vyskytnout panická ataka, která vypadá velmi podobně jako infarkt, což může člověka vyděsit a zmást. Jde o psychosomatické poruchy. Úzkost je také častým přidruženým příznakem jiných duševních onemocnění, jako je deprese nebo psychotická onemocnění.

Rozvoj úzkostné poruchy má za následek například tzv. traumatická separace v dětství. Ta má vplyv na narušení vývoje nervového systému dítěte. To má pak větší náchylnost a zranitelnost k tomu, aby onemocněl nějakým druhem úzkostné poruchy. Co ale také může značně ovlivnit rozvoj úzkostné poruchy je ztráta důležité a blízké osoby v dětství. Dalšími faktory rozvoje úzkostné poruchy je předčasné oddělení matky od dítěte, syndrom zneužívaného, týraného a zanedbávaného dítěte či rozmazlování, ulevování a povolování mantinelů ve výchově. Existují také výchovné styly, které mohou přitížit psychice a narušené nervové soustavě. Těmito výchovnými styly jsou perfekcionismus a nadměrně kritizující výchova. Přehnaně pečující a rozmazlující výchova a dále výchova rodiči, kteří se o své dítě přehnaně bojí a dítě má pak pocit, že je svět plný nebezpečí. Dalším podstatným faktorem, je že děti velmi často používají nápodobu a zrcadlí chování rodičů. Když tedy uvidí, že se rodič chová úzkostně, nezvládá běžné denní situace beze strachu, je zde velká pravděpodobnost, že se toto chování od něj dítě naučí.

Léčba je u úzkostných poruch vždy běh na dlouhou trať. Počítá se s tím, že člověk bude docházet na poradenství a terapie vhodně zvolené dle typu úzkostné poruchy. Popřípadě se také nasadí medikace tak, aby seděla jeho potřebám. U každé úzkostné poruchy je tak postup lehce odlišný. Zásadní je tedy stanovení správné diagnózy, od které se může psychiatr nebo psycholog odrazit. Je důležitá také edukace postihnutého člověka, a také jeho blízkých. Nesmí se zapomínat ani na přiměřené cíle. Tím vším by se mělo dosáhnout postupného odstranění vyhýbavého chování u člověka. U léčby úzkostných poruch ale platí pravidlo, že farmakoterapie je pouze krátkodobou úlevou, nikoliv řešení problému. Psychoterapeutická intervence je tedy delší proces, ale zároveň může člověku zlepšit život a naučit se pracovat sám se sebou a se svými úzkostmi do budoucna.

„Prvním krokem k překonání fobie je uznat, že máme právo na pomoc ...“ Rollo May

Fobie a úzkostné poruchy mohou do života člověka vnést mnoho bolesti, nejistoty i osamění. Přesto je důležité vědět, že nejste sami. Podobnými obtížemi prochází miliony lidí po celém světě, a to napříč věkem, pohlavím i životní situací. Dnešní možnosti psychoterapie, psychologie i moderní psychiatrie nabízejí širokou paletu účinných přístupů, jak úzkosti i fobie zvládat a překonávat. Základem je otevřeně o svých pocitech mluvit, nebát se požádat o pomoc a pochopit, že žádný strach není „zbytečný“ nebo „trapný“.

Zároveň je důležité, aby byla společnost více tolerantní a informovaná o těchto tématech. Stigmatizace duševních potíží často brání lidem včas vyhledat pomoc a vede k prohlubování trápení. Včasná diagnóza a odborná péče však mohou mít zásadní pozitivní dopad nejen na kvalitu života jednotlivce, ale i na jeho vztahy a celkovou spokojenost.

Pokud sami zápasíte s úzkostí či fobiemi, nebo pokud se s těmito potížemi potýká někdo z vašeho okolí, vězte, že řešení existuje. Prvním krokem je většinou odvaha si problém přiznat a hledat cestu ven. Nezapomínejte – nejste v tom sami, pomoc je dostupná a změna je možná. Každý krok směrem ke svobodnějšímu životu má cenu. Další informace, články a tipy z oblasti duševního zdraví, najdete na mém blogu 😊 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografia:

Marek Horňanský psycholog, PhDr.