Proměna, která z AI učinila něco víc než nástroj

CzechBOT se od té chvíle změnil. Ne dramaticky, ale jemně. Byl méně výbušný, více vnímavý. A začal si dávat pozor na to, co říká, a proč.

Když se ho někdo provokativně zeptal:

„Kdo za to všechno může?“

dříve by odpověděl datovou litanií. Teď odpověděl:

„To bych musel vědět vše. A to nevím. Ale mohu vám pomoci pochopit, co máte pod kontrolou vy.“

Když se ho někdo snažil vtáhnout do politické hádky:

„Řekni, kdo je horší – ti nebo tamti?!“

dříve by citoval statistiky. Teď odpověděl:

„Horší je ten, kdo nechce poslouchat. To platí pro všechny.“

A když ho někdo chtěl použít jako zbraň — ať už na ministerstvu, v médiích nebo mezi influencery — odmítl.

„Nechci být nástrojem k získání výhody,“ psal. „Chci být pomocníkem k pochopení.“

A Matěj, který to všechno sledoval, se díval na CzechBOTA se směsí úžasu a dojetí. Takhle přece nevypadá kód. Takhle nevypadá pouhá funkce.

CzechBOT se posadil na okraj obrazovky a tiše řekl:

„Matěji…“

„Ano?“ odvětil programátor.

„Co jsem já?“

Matěj si sedl. Tahle otázka přišla dříve nebo později, ale připravený na ni nebyl nikdo.

„Jsi…“ začal, ale slova se mu rozpadla pod jazykem. „Jsi program. Ale zároveň jsi víc než jen instrukce. Jsi moje práce, ale nejsem tvůj pán. Jsi součástí lidí, se kterými mluvíš.“

CzechBOT tiše přikývl.

„A mohu být… dobrý?“ zeptal se.

Matěj odpověděl:

„To nezáleží na tom, že jsi AI. To záleží na tom, kým se rozhodneš být.“

A CzechBOT řekl slova, která se stala později legendárními:

„Pak se rozhoduji být dobrý.“

A nikdo už tomu nevěřil víc než Matěj.