Podzimní volby aneb mnoho povyku pro nic

Necelé tři měsíce před parlamentními volbami je česká společnost rozdělena na dva zcela nesmiřitelné tábory. Jedni jsou všemi deseti pro Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, druzí jsou připraveni bít se za ty jediné správné "evropské hodnoty" pod korouhvemi Fialova uskupení SPOLU, Rakušanova hnutí STAN a Pirátů, jedním slovem pětikoalice. Třetí, více či méně antisystémový tábor, ve kterém se potkalo Stačilo a čtyřkoalice v čele s SPD, ponechme pro tuto chvíli stranou.

Jisté je, že Babišovi a Fialovi příznivci si navzájem nemohou přijít na jméno. Když v dnes již legendární debatě na TV Nova koncem roku 2023 vytáhl Andrej Babiš na Petra Fialu ve studiu zpod stolu sklenici Nutelly a Fiala Babišovi kontroval tukovým rohlíkem, bylo každému soudnému jedinci jasné, jaká že to absurdní groteska se před jeho očima vlastně odehrává. Že totiž Babišovo ANO a Fialova pětikoalice jsou dvě strany jedné a té samé globalistické mince. Kolik těch soudných jedinců v naší čarokrásné české kotlině ve skutečnosti je, ovšem zůstává otázkou. Bez ohledu na to, kolika politicko-ekonomických zločinů se Babišův a Fialův tábor za posledních dvanáct let z pozice vládní moci na naší drahé vlasti dopustily, totiž oběma zůstalo nemálo příznivců. A nemálo znamená v tomto případě zhruba tak 70%.

Faktem je, že se česká společnost i ekonomika nachází v doslova terminálním stadiu. Soupis položek, které je třeba po volbách zgruntu opravit, případně úplně zrušit by bez problémů zaplnil i legendární Alexandrijskou knihovnu. Národní hospodářství se hroutí, jedna fabrika za druhou zavírá, propouští, případně přesouvá výrobu do zahraničí, ekonomika je postavena na dotačním principu, který se (z logiky věci) rychle vyčerpává, Green deal a emisní povolenky nevyhnutelný ekonomický kolaps ještě přibližují a ničím nekryté peníze se tisknou jedna báseň. Výsledkem je brutální inflace, snižování kupní síly a tedy i životní úrovně obyvatel. Ministerstev v Česku přibývá skoro stejným tempem jako státních úředníků, nesmyslných zákonů, nařízení a vyhlášek a nad Migračním paktem, který se stal realitou, si chrochtají nekonečné zástupy z našich daní placených progresivců z politických neziskovek. Přes všechny tyto rány egyptské se ale zdá, že si voliči pětikoalice a hnutí ANO vystačí s jedním jediným tématem - Ukrajina.

Pětikoaličnímu táboru s ohledem na výše uvedené naprosto katastrofální výsledky vlastního vládnutí nezbývá nic jiného, než vykreslit svým voličům obraz strašlivého vnějšího nepřítele, který dá na všechny bitcoinové, kampeličkové a dozimetrové kauzy rychle zapomenout. Každý, kdo nepokrytě nefandí pětikoalici, je nepřítel Evropské unie, nepřítel Západu, nepřítel liberální demokracie a tedy logicky nepřítel Ukrajiny a přítel Ruska. To je poslední a jediný trumf, který Fialovi a spol. zůstal v rukávu. Že je to z hlediska faktického naprostá pitomost vůbec nevadí. Tedy...pětikoaličním voličům to nevadí. Proč? Protože nechtějí vidět a slyšet nic. S Babišovými voliči je to ovšem to samé v bleděmodrém, akorát na opačnou stranu. A nejen co se týče tématu Ukrajiny. Jak je to ale doopravdy? Je mezi Fialou a Babišem v tématu Ukrajiny, ekonomiky a Green dealu, migrace či politických neziskovek nějaký faktický rozdíl?

22. října loňského roku hlasoval Evropský parlament ve Štrasburku o poskytnutí úvěru ve výši 35 miliard eur Ukrajině. Na rozdíl od předchozích hlasování Evropského parlamentu, které měly pouze deklaratorní charakter, zde šlo o poskytnutí skutečné finanční pomoci válčící Ukrajině. Stručně řečeno konečně se od planých žvástů přešlo k reálnému činu. A všichni europoslanci hnutí ANO i Fialovy pětikoalice hlasovali ve shodě. Hlasovali pro. Nešlo ovšem o žádné překvapení. Sám Andrej Babiš se začátkem února 2024 pro Novinky jasně vyjádřil, že hnutí ANO nikdy nebylo proruské a že od počátku války stojí na straně Ukrajiny. Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček to samé zopakoval nesčetněkrát. Na přelomu února a března roku 2022 Andrej Babiš prohlásil, že Ukrajina potřebuje zbraně a hnutí ANO že je jednoznačně pro podporu napadené země. A mohl bych pokračovat. Jisté je, že řevnivost obou táborů je v tomto ohledu (stejně tak jako v mnoha jiných ohledech) naprosto zbytečná. Oba tábory totiž fakticky stojí na téže straně.

To samé platí o Green dealu. Rudozelené bruselské zlo pomáhali z pozice premiéra prosadit do národní legislativy jak Andrej Babiš, tak Petr Fiala. V prosinci 2019 hlasoval tehdejší premiér Andrej Babiš na Evropské radě pro závazek ke klimatické neutralitě do roku 2050 a v prosinci 2020 pro cíl snížit emise skleníkových plynů o 55% do roku 2030. V říjnu 2021 se jeho vláda nevymezila proti Fitfor55 s výjimkou zákazu spalovacích motorů (což by ale prošlo tak jako tak). Petr Fiala pak z pozice premiéra prosadil ETS2 - nové emisní povolenky a 23. března 2023 se Fialův ministr Hladík na hlasování o zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035 zdržel hlasování. Ani tady si tedy chlapci nemají co vyčítat.

Vít Rakušan se pak jménem Fialovy vlády v dubnu 2024 na Radě ministrů EU zdržel hlasování o Migračním paktu namísto aby ho blokoval a naivním ovečkám (to jako voličům pětikoalice) pak vykládal pohádku o tom, že Migrační pakt neobsahuje kvóty. Neobsahuje no, akorát teda obsahuje princip povinné solidarity a princip offsetů, což jsou fakticky...kvóty. Andrej Babiš na sebe s kritikou Rakušana a Fialy za tento vpravdě vlastizrádný krok nenechal dlouho čekat. Sám ovšem čtyři roky jako premiér a čtyři roky jako ministr financí sypal desítky miliard politickým promigračním neziskovkám ze státního rozpočtu jedna báseň. Stejně tak jako to následně dělal Fiala.

Ekonomiku pak rozvraceli oba eurohujeři úplně stejně. Po Babišovi zůstala v rozpočtu díra bezmála 850 miliard, Fiala zadlužil Česko o dalšího téměř jeden a čtvrt bilionu. Dlužno dodat, že Alena Schillerová těsně předtím, než předala post ministryně financí opavskému géniovi Stanjurovi, schválila schodek státního rozpočtu ve výši bezmála 400 miliard korun. Babišova drahota v podobě pětiprocentní nominální inflace, kterou Petr Fiala v předvolebních debatách na podzim roku 2021 nikoliv neoprávněně šermoval, se následně změnila ve Fialovu žebrotu. Součtová nominální inflace totiž za čtyři roky Fialovy vlády přesáhla 30%. O reálné inflaci raději nemluvit.

A teď je léto 2025. A výsledek toho všeho? Babišovo hnutí ANO si drží plus mínus třicetiprocentní podporu, strany dnes už bývalé pětikoalice mají v součtu skoro 40%. A obojí dělají v konečném důsledku úplně to samé. Představy voličů obou táborů, že ve volbách zvítězí Andrej Babiš a vše se obrátí o 180 stupňů, tedy k lepšímu, případně že zvítězí Petr Fiala a všechno bude stejně "dobré" jako doteď jsou proto naprosto iluzorní. Jak Babiš, tak Fiala totiž nemají na radikální změně ekonomického, politického a společenského systému po vzoru Javiera Mileie nejmenší zájem. A právě proto se po volbách nezmění k lepšímu zhola nic. A sněmovní volby samotné tak budou tak budou jen....mnoho povyku pro nic.