K článku Josefa Zbořila k dvojímu metru Ukrajina vs Kypr
Reakce
Josef Zbořil se ve svém článku „Ukrajina a Kypr: Dvě okupace, dva metry“ (28. 7. 2025) zmiňuje o turecké okupaci severního Kypru. Ačkoli smyslu jeho textu rozumím, považuji za nutné cosi ke kyperským událostem z roku 1974 doplnit.
A to jako jejich (věkový) pamětník. Je to už víc než půl století a já stále těžce nesu, že psí hlava za rozdělení Kypru je nasazována pouze Turecku, přestože primární vinu na tehdejších událostech je nutné připsat Řekům. (Řekne-li se dnes Turecko, kdekomu se vybaví jméno Erdogan. Tomu bylo ale tenkrát dvacet a byl studentem, takže mé, opticky viděno, proturecké pojednání nemá s Erdoganem nic společného. Jen podotknu, že politicky mám se současným tureckým prezidentem obrovský problém, ale to je jiné téma.)
Příčinou krize byl protivládní převrat na Kypru z července 1974. Zosnován byl řeckými důstojníky v kyperské Národní gardě a těšil se přímé podpoře Atén, kde tenkrát vládla vojenská junta. Namířen byl proti legitimnímu kyperskému prezidentovi arcibiskupu Makariovi, který musel uprchnout (přes britskou vojenskou základnu na ostrově do Londýna). Cílem převratu bylo připojení Kypru k Řecku.
To bylo ale v přímém rozporu s mezinárodní smlouvou Treaty of Guarantees z roku 1960, která něco takového zakazovala. A nejen to. Současně (v článku IV) umožňovala Turecku (či jinému signatáři) zasáhnout, pakliže by bylo ohroženo plnění dohodnutých ustanovení. V druhém odstavci čl. IV je uvedeno, že pokud by nebyl možný společný postup signatářů (Spojené království, Řecko, Turecko – což je z logiky tehdejších událostí nepředstavitelné), každá ze tří smluvních stran „si vyhrazuje právo jednat samostatně za jediným účelem – obnovit stav, který byl vytvořen touto smlouvou“. Turecko této možnosti využilo, po mém soudu oprávněně, přičemž jeho argumenty nejsou nepochopitelné. Jeho cílem bylo:
- zabránit anexi Kypru Řeckem (což byl smysl převratu);
- chránit tureckou menšinu (což se jevilo jako nezbytnost v souvislosti s převratem).
Tak jsem tehdy turecké invazi porozuměl a neměl jsem problém s tureckými argumenty souhlasit.
Následovaly další události, které znamenaly dodnes trvající rozdělení ostrova, ovšem prvotní příčinou byl převrat na Kypru, dodejme že neúspěšný. Arcibiskup Makarios se vrátil do funkce hlavy státu v prosinci 1974, pučistický prezident Sampsón, který byl v úřadu osm dní, odešel po zhroucení převratu do exilu, po návratu v roce 1976 byl odsouzen za velezradu na dvacet let, odpykal si osm, pak byl ze zdravotních důvodů propuštěn a zemřel v ústraní v roce 2001. Arcibiskup Makarios zesnul v úřadu v roce 1977.
Další vývoj
Po zhroucení ženevských jednání o Kypru (mezi Tureckem, Spojeným královstvím a Řeckem) následovala v srpnu 1974 druhá invaze Turecka, během níž bylo teritorium tureckých Řeků rozšířeno do dnešní podoby. V roce 1983 na něm byla vyhlášena Severokyperská turecká republika. Sice se tam jezdí i od nás na dovolenou, ale uznaná je pouze Ankarou. Součástí krize byl i přesun obyvatelstva: 200 tisíc Řeků ze severu na jih, 50 tisíc Turků opačným směrem.
Klíčový byl rok 2004, kdy byla oběma stranám na Kypru předložena finální verze Annanova plánu na sjednocení ostrova. Na federálním základě měla být vytvořena United Republic of Cyprus, sestávající z řeckokyperského a tureckokyperského státu. Podmínkou realizace bylo odsouhlasení v referendech konaných v obou částech ostrova. Výsledek:
- řecká část Kypru … plán odmítnut, 76 % PROTI;
- turecká část Kypru … s plánem souhlas, 65 % PRO.
Následoval jeden z největších paradoxů moderní doby. Přestože se plán na sjednocení ostrova zhroutil vinou kyperských Řeků, dostalo se jim od EU odměny. Ta místo toho, aby uznala Severokyperskou tureckou republiku a pak odsouhlasila vstup řecké části Kypru do Unie, udělala pouze druhý krok: přijala řeckou část Kypru do EU, přičemž Severní Kypr jako stát neuznává
K tomu osobní poznámka. Pokud máme hovořit o dvojím metru, pak po mém soudu více než tam, kde ho popisuje Josef Zbořil ve svém článku, nacházíme dvojí metr docela jinde. Evropská unie všemožně horuje pro vznik nanejvýš problematického nezávislého arabského Státu Palestina, ale soustavně odmítá uznat Severokyperskou tureckou republiku. Mají-li totiž palestinští Arabové podle EU právo na nezávislý stát na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy, proč nemají stejné právo Turci na severu Kypru? Nemluvě o právu Kurdů na nezávislý stát na Blízkém východě. Jedni mohou, druzí nikoli. To není dvojí metr? Jen se ptám...