Plavení koní
Jak s koněm plavat a neutopit ho
Je léto a plavat s koníkem v rybníce je krásná romantika a člověk se cítí tak spjatý s přírodou a také s tím svým koníkem a cítí se v tom okamžiku téměř jako pán tvorstva. Obzvlášť ženské pokolení se v ten moment považuje za bohyni Eponu. Málokdo si však uvědomuje, do jak velkého nebezpečí koně uvádí.
Mnoho lidí ví, že kůň umí plavat, ale ne všichni si uvědomují, že kůň neumí šlapat vodu. Mnoho lidí ví, že kůň vidí do stran, ale ne všichni si uvědomují, že kůň nevidí nad sebe, nad horizont. A lidská neznalost těchto dvou koňských schopností (či spíše neschopností) může být pro koně fatální.
Když se kůň dostane do hloubky, kde nemá pevnou půdu pod nohama, má jedinou možnost: plavat dopředu. Pokoušel-li by se člověk koně v této situaci zastavit, utopí ho. Jednoduše proto, že kůň se udrží nad vodou pouze plaváním vpřed. Jinam to neumí. Jen dopředu. Při tom velmi silně až divoce kope nohama. Sedí-li na koni člověk, který má na sobě jakékoli dlouhé volné oblečení, riskuje, že se toto oblečení při tak silném pohybu koňských nohou zamotá koni kolem nohou a může se utopit člověk. Kůň ho může stáhnout pod vodu a buď se člověk nedokáže vyprostit z oděvu a utopí se, nebo ho kůň při zběsilém kopání kopne do hlavy a žádná helma mu nepomůže. Je naprosto nesmyslné chtít po koni, aby se zastavil na místě, otočil se a plaval na druhou stranu. On to v hluboké vodě prostě neumí! Plave jen dopředu! Proto s ním lze doplavat zpět ke břehu jen velkým obloukem, přičemž plave stále vpřed. Navíc plavání samo o sobě je pro koně fyzicky velmi náročné: 10 minut plavání koně vyčerpá asi tak stejně jako hodina ostrého cvalu.
Cokoli připevněné ke koňské hlavě, co by se mohlo koni zamotat do předních nohou je pro koně smrtelným nebezpečím. Otěže nebo vodítko, které je prověšeno tak, že se může zamotat do předních nohou, může koně utopit i v mělké vodě. Jakmile nedopatřením spadnou otěže či vodítko do vody, kůň si jej při kopání přední nohou může kolem nohy omotat, zpanikařit, začat kopat ještě víc a tím utažení zvýšit, stáhnout si tím vlastní hlavu pod vodu a nakonec se tak utopit. A kůň dokáže přední nohou kopat dost vysoko! Vyjet si na koni s otěžemi, uplavat pár temp a pak se rozhodnout otěžemi koně zastavit a obrátit zpět ke břehu, je hloupost, která může stát koně život. Kůň plave dopředu, tahání otěží mu říká zastavit, to však nemůže, dostává protichůdné signály, takže znejistí, začne panikařit, zuřivě kopat nohama, aby se neutopil, jezdec spadne, otěže se koni zamotají do nohou a neštěstí je hotové.... To nikdo nechce. Takže žádné otěže, žádné vodítko.
Když kůň plave, nevidí kam plave, protože není schopen vidět nad horizont. V přírodě se divocí koně přebrodí přes vodu v místech, kde to znají, kde mají svou osvědčenou stezku. Nutit koně do neznámé vody není rozumné, protože v momentě, kdy začne plavat, nevidí, kam plave, může se vydat nežádoucím směrem a utonout vyčerpáním, přestože je pár metrů od břehu. Kůň ten břeh prostě nevidí. To by si člověk měl uvědomit.
Chce-li se člověk s koníkem vykoupat, měl by nechat koně, aby se sám rozhodl, zda chce do vody nebo ne. Člověk musí mít pod kontrolou vodítko či otěže natolik, aby se ve vodě nemohly koni zamotat do předních nohou. Nebo je nechat na břehu a nechat se koníkem pěkně vést.
Někteří koně opravdu vodu milují, ale člověk by po nich neměl chtít, aby se naučili šlapat vodu a vidět nahoru. To kůň neumí a vystavovat ho takovému nebezpečí je lehkomyslnost, velmi mírně řečeno.