Mezi nebem a zemí
Kůň otvírá člověku dveře do jeho vlastního srdce
Kůň si svého člověka vybírá. Kůň je člověku seslán shůry. Jinými slovy: jakmile je člověk připraven udělat další krok k sobě samému na své životní cestě, přitahuje do svého života koně, který mu pomáhá rozpoznat, co potřebuje změnit nebo posílit.
Není to náhoda. Kůň mu byl do života postaven vyššími silami jako jeho jedinečný učitel. Jako odezva na volání konkrétní lidské duše, že je připravena povyrůst, vystoupit z vězení vnucených stereotypů a být sama sebou. Proto musí být člověk při učení se koňské řeči od svého koně sám sebou. Nekopírovat jiné majitele koní ani svého mentora, nenapodobovat je. Jeho kůň si vybral jeho - svého člověka! Ne jeho kamarádku, ne jeho instruktora, ale přímo jeho samotného. Proto musí člověk hledat vzor sám v sobě, mít svůj vlastní jedinečný jazyk a přízvuk, aby mu kůň dokonale rozuměl a člověk pochopil sám sebe! Se všemi kladnými i zápornými stránkami.
Přijmout zápornou stránku jako svou součást je pro člověka těžké, ale stane-li se tak, člověku i jeho koni se opravdu uleví. Pokud člověk uvede svého koně do nejistoty, měl by se ptát, jaký pocit ho vedl k pro koně matoucímu jednání. Měl by se ponořit do hloubky toho pocitu a porozumět mu. Nedokonalost je součástí jedinečnosti. Člověk je celistvý ve své nedokonalosti. Dokonalost je nudná a svádí k nečinnosti.
Kůň však ve svém člověku odhaluje jeho jedinečnost a poskytuje mu možnost nést se na vlnách mezi nebem a zemí. Kůň cítí naše přirozené predátorské chování jako nebezpečí. Ale svým šestým smyslem vnímá, že je v lidech něco vzácného a to ho přitahuje. Jakmile se člověk naučí koňskou řeč, která je pro lidi nepřirozená, kůň s ním rád stráví společný čas. Kůň je pro člověka určitým spojením s duchovním světem, do kterého člověk nemůže vstoupit se svými strachy, pýchou nebo frustrací.
Možná proto vznikl příběh o jednorožcích. Kůň nám nabízí své čelo, aby propojil náš vnitřní svět se světem duchovním. Roh jednorožce zobrazuje duchovní energii vycházející z čela koně k vyšším a jemnějším vibracím a jeho poloha v bodě třetího oka je spojením mezi hmotným a duchovním světem. Lidská dlaň dokáže otevřít tuto bránu proudící energie. Když člověk položí dlaň na koňské čelo, může vytvořit spojení s duchovním světem a stát se plnohodnotnou součástí celého stvoření a vstoupit do všehojsoucna. Člověk však musí otevřít i své srdce, aby se mohl dotknout rohu jednorožce a naslouchat, jak k němu Matka Země promlouvá.
Koním lidé mohou připadat divní… Ale cítí, že uvnitř lidí je něco, co potřebuje být spojeno s duchy Velkého Stvoření.
Když kůň svému člověku nabídne čelo, měl by se ho jemně dotknout otevřenou dlaní, otevřít své srdce a vnímat spojení. Kouzlo přijde. Pak se začnou dít i zázraky. Člověk má svého koně, aby ho provázel světem zázraků. Člověk jen musí mít odvahu nechat strach, pýchu a vztek za svými zády a zažít skutečnou svobodu.
Koně jsou tu pro lidi, aby se stali lepším člověkem.