Pátrání po příčinách ukrutností a zvěrstev spáchaných během útoku 7. října 2023

Některé stopy vedou hluboko do minulosti.

Během masakru 7. října 2023 spáchali příslušníci Hamásu a palestinští civilisté na obyvatelích Izraele řadu ukrutností a zvěrstev. Nejde nám o vysvětlení příčin útoku jako takového, budeme se snažit pochopit, proč tolik krutosti a dehumanizace.

Bohuslav Rudolf

matematický fyzik, později kryptolog, nyní důchodce

20:19

Napište první komentář

Proč toto téma a proč až nyní

Pátrání po podrobnostech a příčinách ukrutností, ke kterým došlo během masakru 7. října 2023 v okolí Pásma Gazy, pro mne bylo dlouho neprůchozí. Nechtěl jsem se probírat dokumenty Hamásu, ani detaily spáchaných zvěrstev (a nebudu to dělat ani v tomto článku), ale otázka, proč se tyto hrůzy staly, mi zůstala strašit v hlavě dodnes.

Jedním z důvodů, které mne v té době od tohoto zkoumání odradily, byla rozhořčená reakce izraelského velvyslance v OSN na poznámku generálního tajemníka, že tento útok se neodehrál ve vakuu:

Israel Seeks Resignation Of UN Secy General Over Hamas Attack Comments | Israel Vs Hamas Today N18V - YouTube

Izraelský velvyslanec argumentoval tím, že hledat jiné příčiny ukrutností než ve zvrhlosti Hamásu by bylo obviněním oběti, že si za tyto hrůzy může sama.

Myslím si, že to tak není. Hledání dalších příčin vedoucích k útoku, není obviněním jeho obětí. Obětmi útoku byli obyčejní lidé, většinou civilisté. A ty nikdo z nelidskosti blokády kolem Pásma Gazy a z opakovaných bombardování jeho obyvatel nevinil.

Hysterická a dle mého názoru i pokrytecká reakce izraelského velvyslance měla vliv i na utváření mých postojů k příčinám toho, co se stalo. Věděl jsem o izraelské doktríně Dahyia (Dahíjá), založené na teroru namířenému proti civilnímu obyvatelstvu nepřítele. Věděl jsem o obrovském (ne)poměru počtu obětí konfliktu na izraelské a na palestinské straně.

Značnou část viny jsem proto hledal na izraelské straně. Bylo sice jasné, že hrůzy a zvěrstva spáchali útočníci a že primárně jsou za to odpovědní oni sami, ale domníval jsem se, že hlavní příčinou jejich zvrácenosti byla nelidskost chování izraelských vlád vůči obyvatelům Pásma Gazy. Při podrobnějším pohledu, kterého jsem se odvážil až teď, se ukázalo, že fanatismus a krutost Hamásu byly mnohem větší, než jsem si myslel, a že jejich příčiny sahají hluboko do minulosti.

Byly ukrutnosti útoku 7. října plánované nebo spontánní?

Podle zprávy Amnesty International bylo při útoku zabito, zhruba 1 200 lidí, z toho 800 civilistů a z toho nejméně 36 dětí. Nejméně 3 300 dalších osob bylo zraněno. Řada vražd byla provedena trýznivým, až zvěrským způsobem a útočníci některé z nich natáčeli na video a chlubili se jimi na internetu. Téměř 250 lidí bylo odvlečeno do Pásma Gazy.

Otevřenou zůstává otázka systematického sexuálního násilí během útoku, protože vyšetřování obdobných zločinů je velmi obtížné. Nicméně, zpráva ARCCI (Asociace krizových center pro znásilnění v Izraeli) z února 2024 tvrdí, že sexuální násilí během útoku bylo systematické, úmyslné, rozšířené a nebylo spontánní nebo náhodné.

Dlouho jsem se domníval, že hlavní příčinou zvěrstev, ke kterým došlo, bylo to, že se situace organizátorům útoku "vymkla z rukou". Jenomže podrobné zkoumání ukázalo něco jiného. Podle zjištění organizace Human Rights Watch (nadále jen HRW) byly útoky systematické, plánované a zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu. Jejich cílem bylo zabíjet, unášet civilisty, využívat sexuální násilí, bití, mučení, loupeže a rabování.

Aby se Hamás distancoval od těchto krutostí, obvinil z nich civilisty, kteří pronikli na území Izraele vzniklými průchody v bariéře. A Izrael po něm toto obvinění zopakoval, aby ospravedlnil svou hrůznou následnou odvetnou operaci, která nejvíc dopadla na palestinské civilisty. Ale HRW dospěla k závěru, že "nejhorší týrání nebylo spácháno civilisty".

HRW dále poukázala na "neuvěřitelně organizovanou a koordinovanou povahu" útoků Hamásu na izraelská města, kibucové komunity a vojenské základny a na skutečnost, že bojovníci stříleli přímo na civilisty, když se snažili utéct.

Z toho je zřejmé, že většina násilností a ukrutností, které se během útoky odehrály, byla pro vedení Hamásu předvídatelná a dokonce jím pravděpodobně byla i plánovaná.

Bezprostřední příčiny ukrutností a zvěrstev během masakru

Přestože se Hamás od ukrutností a zvěrstev, která se během masakru 7. října stala, později distancoval, mezinárodní humanitární organizace podrobným studiem opakujících se vzorců násilí během útoku prokázaly, že s vysokou pravděpodobností byly vedením Hamásu v pásmu Gazy nařízeny nejen útoky na civilisty, ale i jejich brutalita, krutost a zveřejnění na internetu.

Působí to iracionálně a nesmyslně. Vždyť bylo jasné, že to obrátí veřejné mínění proti útočníkům. Přesto to bylo do značné míry plánované a nařízené. Jak je to možné?

Domnívám se, že hlavní příčiny plánování úmyslných zvěrstev byly tyto:

A) Genocidní charakter Charty Hamásu z r. 1988. Tento základní programový dokument Hamásu obsahoval výroky typu (parafrázuji): "Zabij Žida, kdykoliv ho potkáš" a podobně. Židé byli v tomto dokumentům dehumanizováni a přirovnáni k "prasatům a opicím". Charta Hamásu z r. 1988 je nesmiřitelná k existenci státu Izrael. Cílem Hamásu bylo stát Izrael zničit. Několik citací vůdců Hamásu:

"Džihád je jeho cestou a smrt pro Alláha je jeho nejvznešenějším přáním."

"Je povinností stoupenců jiných náboženství přestat zpochybňovat suverenitu islámu v tomto regionu, protože v den, kdy tito stoupenci převezmou moc, nebude nic jiného než krveprolití, vysídlení a teror,"

"Iniciativy, návrhy a mezinárodní konference jsou ztrátou času a marným úsilím."

Pravdou, je, že Hamás vydal v r. 2017 svou novou chartu, která byla podstatně přijatelnější. Existují ale opodstatněné obavy, že způsob myšlení vedení Hamásu se nezměnil a nadále odpovídal chartě z r. 1988. Je zde i podezření, že nová charta z r. 2017 byla sepsána a zveřejněna hlavně kvůli získání finanční podpory zvnějšku.

B) Sadistické monstrum Jahjá Sinvár, klíčový plánovač masakru. Jahjá Sinvár byl centrální postavou vedení Hamásu v Pásmu Gazy. A kromě toho to bylo mimořádně inteligentní sadistické monstrum. Svého dřívějšího velitele Mahmúda Išitwí obviněného ze zpronevěry a z homosexuality nechal déle než rok mučit a poté popravit. Palestince podezřelého z toho, že byl izraelským informátorem, potrestal tak, že jeho bratra přinutil, aby ho zaživa pohřbil. Během dlouhé doby, po kterou řídil vnitřní bezpečnost Hamásu, si vybudoval pověst extrémní krutosti.

Strávil 22 let v izraelském vězení. O jeho chování ve vězení jeho vyšetřovatel řekl:

"Podařilo se mu prosadit svou autoritu nemilosrdně, za použití síly. Postavil se do pozice vůdce mezi vězni, vyjednával jejich jménem s vězeňskými orgány a vynucoval disciplínu mezi vězni."

Celkově ho hodnotil jako psychopata, nicméně k tomu dodával:

"Ale říkat o Sinwarovi: 'Sinwar je psychopat, tečka,' by byla chyba, protože pak by vám tato podivná a složitá postava unikla."

Izraelské vedení popsalo Sinvárovu osobnost jako:

"krutou, autoritativní, vlivnou a s neobvyklými schopnostmi vytrvalosti, mazanou a manipulativní, spokojenou s málem... Udržuje tajemství i ve vězení mezi ostatními vězni... Má schopnost vést davy".

Sinvár používal demonstrativní násilí a teror jako nástroje kontroly a zastrašení. Mezinárodní média, organizace a instituce vyšetřující masakr 7. října ho popisují jako jeho klíčového plánovače.

C) Návyk Hamásu na zastrašování a mučení oponentů. Sinvár nebyl jediným členem vedení Hamásu s patologickými sadistickými sklony. V tomto prostředí bylo běžné, že oponenti a lidé podezřelí ze zrady byli mučeni a popravováni. Vedení Hamásu to považovalo za účinný prostředek boje. Pravděpodobně se plánovači útoku domnívali, že se osvědčí i při vraždění izraelského civilního obyvatelstva.

D) Snaha o zvýšení podpory obyvatel Pásma Gazy Jak mohlo vedení Hamásu očekávat od obyčejných lidí podporu mučení a vraždění jiných obyčejných lidí?

Inu, mohlo. Jestliže je nějaké obyvatelstvo dlouhodobě vystaveno ponižování, brutalitě, vraždění a bezmoci, narůstá v něm touha po odplatě/pomstě a klesají zábrany související s lidskostí.

Kromě toho, Hamás obyvatelům Pásma Gazy ideologicky vymýval hlavy od jejich narození. Za normálních okolností by tyto metody nemusely být účinné. Ale v synergii s týráním vražděním a neustálým ponižováním z izraelské strany vedly k atmosféře nenávisti, touhy po odplatě a dehumanizace.

E) Snaha o vyprovokování přehnané reakce protivníka. Pokud šlo vůdcům Hamásu opravdu o toto, tak se jim to jednoznačně podařilo. Izraelská reakce plná válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je dnes necelé dva roky po jejím zahájení tvrdě odsuzována světovým společenstvím a bývá označována jako genocida. Některé západní demokracie jdou dokonce až tak daleko, že připravují uznání palestinského státu.

F) Inspirace izraelskou doktrínou nepřiměřeného odstrašení nazvanou Dahíjá. Bezpečnostní politika Izraele vůči ohrožení ze strany Palestinců byla založena na doktríně Dahíjá, což je doktrína brutálního "odstrašení" civilního obyvatelstva včetně masivního vraždění. Vedení Hamásu skutečně mohlo získat pocit, že vyhrává ten, komu se podaří brutálněji odstrašit civilní obyvatelstvo protivníka. V masovosti zabíjení sice IDF překonat nemohli, ale mohli ho překonat zrůdností mučení a týrání svých obětí.

Jak se genocidní hnutí stalo vládcem Pásma Gazy

Volby v Pásmu Gazy v r. 2006

Historie palestinsko-izraelského konfliktu obsahuje celou řadu záhad a paradoxů. A skutečnost, že Hamás byl v r. 2006 připuštěn k volbám v Pásmu Gazy, které následně vyhrál, je jednou z nich.

V r. 2005 po druhé palestinské intifádě izraelský premiér Ariel Šaron nařídil stažení izraelských osadníků a IDF z Pásma Gazy. Dalo se očekávat, že jak na Západním břehu, tak i v Pásmu Gazy bude vládnout umírněná Palestinská Autorita. Byla sice už tenkrát těžce zkorumpovaná a s velmi nízkou důvěrou obyvatelstva, ale programově směřovala k mírovému soužití s Izraelem. Její hlavní palestinský oponent Hamás byl programově genocidním hnutím zaměřeným na zničení Izraele a preferujícím násilí a krutost.

Přesto se podařilo prosadit "geniální nápad", kterým bylo uspořádat v r. 2006 v Pásmu Gazy palestinské volby. Jejich organizátoři pravděpodobně očekávali, že vyhraje hnutí Fatáh (palestinská autorita), ale nestalo se tak.

A když Hamás volby vyhrál, tak bylo zvrácené říci: "My jsme vás do voleb pustili jenom proto, že jsme si mysleli, že nevyhrajete." Ale přesto se to opravdu stalo. Palestinská autorita se za podpory Izraelců a Američanů pokusila převzít vládu nad Gazou násilím, což skončilo její prohrou, shazováním jejich členů ze střech výškových budov a definitivním vítězstvím Hamásu v Gaze.

Jakmile se Hamás stál vládcem v Pásmu Gazy, Izrael získal důvod/záminku pro jeho totální blokádu. Pokusy Hamásu o útoky z Pásma Gazy na izraelské území se staly důvodem/záminkami pro brutální vraždění palestinského civilního obyvatelstva v rámci izraelských akcí Lité olovo a Ochranné ostří. A to vše nakonec vedlo k masakru 7. října 2023.

Absurdita konání voleb v Pásmu Gazy v r. 2006

Hlavním dlouhodobým problémem jak Palestinců, tak i Izraelců bylo a zůstalo zajištění pokračování mírového procesu. To, že si to ani jedna z obou stran konfliktu neuvědomovala, byla chyba, která v konečném důsledku vedla k masakru 7. října 2023 a k následné genocidní válce.

Kromě toho, palestinský stát neexistoval, palestinské instituce byly slabé, neefektivní a zkorumpované. V takové situaci byly na stole úplně jiné priority než demokratické volby. Možnost, že ve volbách může zvítězit Hamás, nejenže nebyla čistě teoretická, ale byla zcela reálná a nakonec na ni došlo.

V hlavách obyvatel ještě "doznívala" druhá intifáda, nesmírně krvavý konflikt, během něhož bylo zabito zhruba tisíc Izraelců a 3 tisíce až 4 tisíce Palestinců. Nejdříve bylo nutné vybudovat "jakžtakž normální společnost" žijící "víceméně normálním životem" a "všedními starostmi". Změnit myšlení lidí, očistit a modernizovat zkorumpovanou palestinskou veřejnou správu, vybudovat nezávislý soudní systém a důvěryhodné protikorupční orgány.

Jedno z prvních úsilí mělo být zaměřeno na vybudování bezpečnostní stability v Pásmu Gazy. S pomocí mezinárodních sil měly být vybudovány profesionální palestinské bezpečnostní složky pracující v intencích právního státu a mezinárodního práva a v rámci možností usilující o mír s okolními státy, zejména s Izraelem. Všechny ostatní složky měly být odzbrojeny.

Teprve po dostatečné transformaci palestinské společnosti, institucí, soudnictví a bezpečnostních složek by mohlo mít smysl uspořádat volby.

Jak je možné, že v r. 2006 k volbám v Pásmu Gazy s účastí Hamásu přesto došlo?

Hlavní námitkou proti diskutovaným volbám byla nutnost pokračovat v mírovém procesu. Pokud cesta k míru není prioritou, je dříve nebo později možné jakékoliv "zvěrstvo".

Mírový proces mezi Palestinci a Izraelci v podstatě skončil zavražděním izraelského premiéra Jicchaka Rabina sionistickým fanatikem krátce po podpisu mírových dohod v Oslu. Část morální zodpovědnosti za jeho vraždu nese současný izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Byl to on, kdo nazval Jicchaka Rabina zrádcem a kdo vedl falešný pohřební průvod s rakví a katovou oprátkou na shromáždění proti Rabinovi, kde protestující skandovali "Smrt Rabinovi". Je z toho rovněž zřejmé, že Benjamin Netanjahu byl tvrdým odpůrcem mírového soužití s Palestinci.

Později byl Benjamin Netanjahu opakovaně zvolen izraelským premiérem. Jak je to možné, když Netanjahu byl morálním spoluviníkem vraždy izraelského premiéra, čímž se velmi tvrdě postavil proti mírovému procesu?

Inu, "v nouzi poznáš přítele". Benjamina Netanjahu vrátil na výsluní izraelské politiky Hamás a JIP tj. Palestinský islámský džihád. Jicchak Rabin byl zavražděn 4. listopadu 1995. Od ledna 1996 do března 1996 Hamás a JIP organizovali a řídili sebevražedné bombové atentáty, během nichž byly zabity desítky Izraelců. Tím vyvolali u obyvatelstva Izraele takové obavy, že zapomnělo jak na mírový proces, tak i na Bibiho spoluvinu. Mírový proces byl na dlouho umlčen, ne-li zničen, a Bibi Netanjahu se stal izraelským premiérem.

Skutečné hranice rozdělující spolupracující a oponenty v palestinsko-izraelském konfliktu

Typicky jsou za vzájemné oponenty považováni na jedné straně Izraelci a na straně druhé Palestinci. A za vzájemně spolupracující jsou považováni všichni Palestinci a symetricky všichni Izraelci.

Ale podle mého názoru vedou v tomto konfliktu hranice mezi spolupracujícími a a jejich oponenty úplně jinudy.

Synergicky navzájem spolupracují všichni nepřátelé mírového procesu, takže například lidé jako Benjamin Netanjahu a ti, kdo podporovali doktrínu Dahíjá, dlouhodobě synergicky spolupracovali s Hamásem a s Palestinským islámským džihádem. Oba "týmy" měly synergické cíle.

Brutální násilí, kterého se IDF dopouštěla na Palestincích, posilovalo pozice Hamásu a JIP. A podobně, sebevražedné atentáty, vystřelování raket z Pásma Gazy na izraelské území posilovaly pozice Benjamina Netanjahu a v konečném důsledku přivedly do vlády fanatické fašisty a rasisty Itamara Ben Gvira a Bezalela Smotriče.

Na opačném konci z hlediska volby cílů jsou lidé na obou stranách konfliktu, kteří usilují o mírové soužití s druhou stranou. Ti Izraelci, kteří se dlouhodobě snaží o mírové soužití s Palestinci, bývají vlastními spoluobčany považováni za zrádce. Obdobně je to s Palestinci, kteří se snaží o mírové soužití s Izraelci. Ti podstupují ve své komunitě velmi vážná rizika.

A co hlas lidu?

Postoje většiny Palestinců jsou utvářeny izraelskými bombami a v současnosti i genocidní válkou, kterou Izrael vede, a izraelskou přípravou etnické čistky.
Postoje většiny Izraelců byly utvářeny palestinskými sebevražednými teroristickými útoky a masakrem 7. října 2023.

Většina civilního obyvatelstva na obou stranách si vůbec neuvědomuje, že:

Potlesk Izraelců určený tvrdé odvetě proti Pásmu Gazy je současně potleskem pro související upevnění moci vůdců Hamásu nebo jiných teroristů v Pásmu Gazy.
Potlesk Palestinců určený teroristickým útokům namířeným na Izrael je současně potleskem pro související upevnění moci těch izraelských politiků, kteří prosazují masivní bombardování Pásma Gazy.

Dokud se toto nezmění, bude kolotoč násilí stále pokračovat. Nepřátelé míru jsou v obrovské výhodě.