Odpálili Nord Stream Ukrajinci, nebo Ukrajina?
Bude čin alespoň objasněn, když už ne potrestán?
Kdo je za sabotáž zodpovědný, to by měla být zásadní otázka dalšího vyšetřování. Ale stejně důležitou otázkou je, zda vůbec lze čekat její objasnění. Politické tlaky ze všech stran budou možná neúnosné.
Německo prý už identifikovalo všechny osoby podezřelé z útoků výbušninami na plynovody Nord Stream I a II, které vedly (nebo byly nově připraveny vést) plyn z Ruska do Německa a dále do EU mimo ukrajinské území. Všichni pachatelé jsou Ukrajinci a byli skutečně dobře zorganizováni, odborně a technicky zajištěni. Byla to samostatná skupina ukrajinských „vlastenců“, kteří věřili, že zničením toho potrubí pomohou své zemi? Nebo byli vysláni přímo ukrajinskými orgány, třeba tajnou službou? Teroristé přes Evropu cestovali s pravými ukrajinskými pasy na falešná jména. Bylo by tedy vrcholně naivní uvěřit, že nejednali s oficiálním, byť tajným pověřením.
Ukrajina měla ze všech, kdo po útocích připadali v úvahu a o kom se hovořilo největší zájem na zničení této energetické infrastruktury. Byl to samozřejmě zájem politický, tedy zničením dopravní cesty (do té doby) levného ruského plynu do EU odstranit jeden z důvodů, proč by se EU v konfliktu neměla angažovat. Jistě tu však byl i zájem ekonomický: Za ruský plyn přepravovaný přes ukrajinské území dostávala Ukrajina tranzitní poplatky a spory o jejich výši byly jednou z jisker války, která se pak rozhořela v podobě ruské agrese.
Osobně nevěřím, že odhalení všech záškodníků právě v tyto dny je nějakou náhodou. Od počátku se pro Německo i další země jednalo o natolik zásadní věc, že nebýt právě těch politických a válečných okolností, vyvinuly by ty země na vypátrání a dopadení zločinců maximální tlak. Místo toho však Švédsko a Dánsko vyšetřování předčasně ukončili ze zcela zjevných politických důvodů. U Švédska jsme si během migrační krize tak nějak zvykli, že se tam právo vztahuje jen na někoho, u Dánska to pro mě osobně bylo překvapení. Patrně to však jako malá země prostě vzdalo kvůli tlaku z okolí. Zůstalo Německo, které nejen svými firmami, ale i jako stát bylo zdaleka největším evropským investorem projektu. Je logické, že právě kvůli tomu v Německu nemohly tak snadno projít snahy zamést vše pod koberec „protože válka“.
V dnešní době ovšem prezident Putin létá za prezidentem Trumpem jednat o ukončení války, přičemž neveřejná část těch jednání se vede právě o ropě a plynu. Dnes je tedy dostatek důvodů ke spekulacím, že nyní už ti zločinci z Baltského moře odhaleni být mohou. Zkrátka i v EU převládl názor, že uspořádání Ukrajiny bude stejně dohodnuto mezi USA a Ruskem bez toho, aby se západní Evropy někdo na něco podstatného ptal.
Předpokládejme, že bude prokázáno, že sabotéři jednali z oficiálního pověření ukrajinských orgánů. Nezáleží příliš na tom, zda to pověření šlo přímo z nejvyšších míst, nebo z nějakého mocenského mezipatra. Tak či onak bychom se ocitli v situaci, kdy se nám přítel, kterému jsme přispěchali na pomoc v nouzi odvděčil tím, že nám zapálil garáž. I kdyby z toho nebyly vyvozeny žádné politické nebo praktické důsledky, jistě bude dobré si pamatovat, s kým že máme v případě Ukrajiny tu čest.
A mimochodem, není právě ve světle amerických obchodních zájmů na místě se také ptát, zda Ukrajině s těmi explozemi někdo nepomáhal? Ruská agrese na Ukrajinu vyústila v omezování do té doby dominantních dodávek ruských energetických surovin do EU a naopak v jejich náhradu surovinami z USA. Hned po Ukrajině tedy na přerušení toku plynu a ropy z Ruska do EU měly největší zájem právě USA. A fakt, že USA nemají přátele, pouze zájmy, už ta země prokázala mnohokrát. Současný prezident Trump ten fakt obrazně řečeno přímo tesá do kamene.
Všechny zmíněné otázky k výbuchům v Baltském moři jsou tu od chvíle, kdy k nim došlo. Nyní začíná EU i Německo střízlivět ze svých představ o své důležitosti v rusko-ukrajinském konfliktu i ze svých představ o spojenectví s USA na věčné časy a nikdy jinak. Nyní se tedy snad přiblížila šance získat na otázky k explozím plynovodů pravdivé odpovědi.