Pasivní resistence a aktivní resilience

Jenže v češtině to zní více tvrdě. Pasivní odpor vyjadřuje tvrdší postoj než pasivní resistence, aspoň tak mi to připadá. Znamená to ovšem totéž, nehrnu se příliš do čela aktivního odporu, ale aktivní odpůrce podporuji, jsem s nimi na podobné vlně, ale příliš okatě neprovokuju. Ikdyž, svým psaním spíš ano. Ale nezaujímám žádný radikální postoj, spíš pozoruju a občas komentuju (někdy se sarkasmem a ironií).

Nenaskakuji na manipulaci a příkazy. Ty plním až když není zbytí a týkají se především mé práce, protože tam se byrokracii sice nevyhnu, ale snažím se ji ignorovat, dokud to jde. A když už to nejde, tak se snažím ji nějak (po svém) vyhovět, aby mě to moc nebolelo.

Zároveň myslím na resilienci. Což je takové divné slovo a znamená odolnost. Tentokrát si pomůžu wikipedií a cituji: Resilience (z lat. resilire, odrazit se, odskočit) v psychologii znamená odolnost, schopnost vzdorovat nepříznivým silám, zvládat nepříznivé situace a překonávat krize. V krátkosti se dá říci, že se jedná o nezdolnost, odolnost, houževnatost, pružnost či nezlomnost.

To je potřeba trénovat. A nejlepším trenérem jsou životní situace a lekce. Ty člověka prověří, jak se říká: „co tě nezabije, to tě posílí“ nebo taky: „hlavně se z toho neposrat“. Můžeme si stěžovat či nadávat na vládu, mít strach z následků jejích rozhodnutí, negativně se vymezovat a být aktivními odpůrci.

Nebo můžeme zvolit jiný způsob. Takový pozitivní. Zůstáváme v pasivní resistenci a aktivně podporujeme svou resilienci. Svým způsobem máme tady u nás asi nejlepší školitele. Opravdu nám tady vládnou lidé, kteří nám nabízejí v zásadě permanentní stav rozličných krizí a nepohody. Toto praktické školení nás nutí se k tomu nějak sám za sebe postavit, zažívat diskomfort a reagovat na něj. A tím samozřejmě posilujeme svou odolnost, jsme psychicky připraveni na zhoršování situace i na to, že se s tím budeme muset nějak vypořádat.

Hele, fakt nepomáhá hysterie a panika, to přenechme těm, kteří si v tom (asi) libují. Pomůže stoický klid a mír v duši, smysl pro humor, vyšší úroveň vědomí a důvěra v Život. Také pomáhá nelpění (na penězích, na majetku, na moderních technologiích). Dobré je mít promyšlenou strategii a příp. i únikovou cestu. Třeba místo, kde můžete nějakou dobu v pohodě přežít bez civilizačních výdobytků.

Strategie pasivní resistence a aktivní resilience je mnohem lepší než otevřený boj a odpor, protože tím dáváte energii svým protivníkům, posilujete je, a přitom se sami vysilujete.

Když jim v rámci pasivní resistence přestanete dávat „šťávu“, vysilujete je a oni si pak prožívají svou karmu. Tedy sklízí, co sejí.

Že se nám nelíbí, co sejí a že plody jejich práce sklízíme s nimi? To je fakt, ale stále je prostor, o němž si rozhodujeme a ovlivňujeme ho my sami. Je to náš lokální mikrosvět, kde žijeme a pracujeme. Zaměřme pozornost především k sobě samým a svým nejbližším. K osobním setkáváním a aktivitám, přestaňme se zabývat ve velké míře tím, co odvádí pozornost od našeho vlastního života.

Prostě žijme. Ne tak, jak chce někdo nahoře, abychom žili, ale jak chceme a můžeme my sami.