Odposlechnuto

Zaujal mě závěr jejich duelu. M. Mikulecký řekl, že ho fascinuje, jaké nároky jsou kladeny na Izrael a současně žádné na palestinskou stranu. „Žádné výzvy k tomu, aby palestinská strana něco udělala. (…) Jedna věc je nesnižovat to utrpení, které tam je nezměrné, a druhá věc nenaskakovat na propagandu Hamásu,“ řekl doslova. Dotkl se tím podstaty problému. Hamás je agresor, Hamás je viník situace v Pásmu, Hamás drží izraelská rukojmí a těla těch, jejichž smrt způsobil, Hamás má v ruce klíč k ukončení války, ale psí hlava je nasazována Izraeli.

Š. Pánek odpověděl: „Nepochybujeme o to, že Hamás je teroristická organizace a těžko se dá očekávat, že vyslyší naše prosby.“ I to je pravdivý výrok, jenomže je nutné dodat ono příslovečné „B“. Pokud Hamás nehodlá vyhovět našim požadavků, pak ho k tomu musíme donutit. Jak? Silou. A přesně to Izrael dělá. „Vymlouvat“ se na to, že jsou to teroristé, kteří nás nebudou poslouchat, nestačí. Je to jako tvrdit, ve vztahu k poslední světové válce: víte, Němci jsou nacisté a ti nebudou akceptovat náš požadavek, aby přestali dobývat Evropu a vyhlazovat Židy. Jistěže nás nebudou poslouchat, ale v tom případě musí nastoupit - a taky nastoupila – masivní vojenská síla. Nebylo to hned, ale výsledek se dostavil. Agresor byl poražen, německá armáda kapitulovala, porobené země byly osvobozeny, stejně jako koncentrační tábory. Nebylo jiné cesty.

Š. Pánek svojí odpovědí, nejspíš kouzlem nechtěného, přiznal, jak zvrácené uvažování má většina dnešního světa při hodnocení války v Pásmu Gazy. Z toho mi vychází jediné. To, co většina zemí a jejich lídrů potřebuje, je změnit smýšlení. Nejen teoreticky přiznat Izraeli právo na sebeobranu, ale místo na Izrael tlačit na Hamás: propusťte žijící rukojmí, vraťte těla – a vzdejte se. Polovičaté výzvy a defétistický přístup ve vztahu k teroristům je k ničemu.