Pomoc Gaze: Ďábel ukrytý v detailu
Pošetilost doby
On to vlastně žádný ďábel není, ale držme se zavedeného úsloví. Než přejdu k podstatě věci, dovolím si jednu ilustraci.
Bitva o Británii v roce 1940 je v plném proudu. V Londýně zasedá v Cabinet War Rooms vláda a rozhoduje o zvýšení rozpočtu pro ministerstvo války. Ministr financí Sir Kingsley Wood předkládá návrh na zvýšení o 6,7 miliardy liber. Kabinet souhlasí. Ale pozor. Z toho více než pět procent, 350 milionů, je určeno na humanitární pomoc pro Německou říši...
Ne, nic takového se samozřejmě nestalo, tuto epizodu jsem si vymyslel. Tenkrát něco takového možné nebylo, aby napadená země humanitárně podporovala zákeřného nepřítele. A dnes?
V úterý 19. srpna zasedala v Jeruzalémě izraelská vláda. Ministr financí Becalel Smotrič předložil návrh na navýšení rozpočtu o 30,8 miliardy šekelů (NIS). To je pro lepší představu přes devět miliard amerických dolarů (USD). Z toho půjde 5,2 procenta na humanitární pomoc pro Pásmo Gazy, v penězích 1,6 miliardy NIS, tedy zhruba 470 milionů USD. Navýšení má své neblahé ekonomické důsledky, bylo nutné snížit prostředky pro jiné resorty, v kabinetu se kolem toho vášnivě diskutovalo, nicméně návrh byl přijat, třebaže ještě není jisté, zda rozpočet projde v září při hlasování v parlamentu. To je ale trochu jiná otázka a není námětem tohoto článku.
Jak je zřejmé, to, co bylo nemyslitelné v době, kdy svět fungoval v té lepší části normálně, a bylo to nemyslitelné z naprosto logických důvodů, je dnes považováno za zločin. Totiž pokud by napadená země odmítla podporovat svého agresora. Podle současného uvažování povinna je. Odpovědnost není vyžadována od strůjce agrese, ale od jeho oběti. Izrael vyčlenil na pomoc Pásmu Gazy nemalé peníze, dnes a denně proudí do enklávy po zemi a zčásti i ze vzduchu humanitární pomoc – a co svět požaduje po Hamásu, který to všechno způsobil? Jaký vyvíjí tlak na teroristy, aby propustili rukojmí, vydali těla a složili zbraně? A s jakými výsledky? Darmo mluvit. Pošetilost je na vzestupu.
●
Zdroj: