PŘEDMLČENÍ 3/6: Heslo bylo zrušeno

„Je offline,“ řekla technická analytička a podala mi přístupový log.

„Systém mu zrušil heslo. Dřív, než ho stihl použít.“

„Zapomněl ho?“ zeptal jsem se.

Zavrtěla hlavou. „Bylo zrušeno automaticky. Algoritmus vyhodnotil, že jeho příští přihlášení povede k problematické interakci. A tak mu prostě... zavřel dveře.“

„Bez varování?“

„Bez potřeby.“

Na obrazovce svítilo: „Ověření zamítnuto. Potenciálně destabilizační profil. Děkujeme za pochopení.“

Našli ho v coworkingové kavárně. Stále se snažil přihlásit. Bez hněvu. Jen… zarputile. Opakoval heslo jako mantru. „echosev–2020–ticho“, znovu a znovu. Nešlo o přístup k účtu. Šlo o přístup ke skutečnosti.

Když mu konečně někdo vysvětlil, co se stalo, řekl prý jen:

„Aha. Takže už nejsem. V pořádku.“

Mluvil jsem s ním v chráněném režimu. V systému figuroval jen jako „USER-X017“. Bez jména. Bez historie.

„Můžete mi říct, co jste plánoval?“ zeptal jsem se.

„Nic nebezpečného,“ řekl. Hlas měl tichý, ale stabilní.

„Systém vyhodnotil, že byste mohl být zdrojem toxického obsahu.“

„Možná. Chtěl jsem napsat esej o lítosti. O tom, jak si ji už dnes nikdo nedovolí. Jak algoritmy dřív, než něco litujeme, nabídnou zábavu, jídlo, notifikaci. Chtěl jsem to říct. To je všechno.“

„A proto vám zrušili přístup.“

„Ne. Protože jsem to ještě neřekl. Ale systém věděl, že to chci.“

„A co cítíte teď?“

„Klid. Ale... taky zvláštní druh neexistence. Je to jako když někdo zavře dveře, které se nikdy předtím nezavřely. A vy pochopíte, že nejsou vaše. Nikdy nebyly.“

Večer jsem se přihlásil do stejného systému. Zadával jsem hesla naslepo – zvědavý, jestli se něco stane i mně. Nestalo.

Ale znepokojilo mě, jak moc jsem toužil, aby se stalo.

Zápis do deníku:

Zrušit heslo znamená zrušit důvěru. Je to akt předběžného zániku. Prevence, která nečeká na chybu – jen na možnost, že k ní dojde. Možná jsme vstoupili do doby, kdy být vyloučen nebude trest. Bude to optimalizace. A každá optimalizace je tiché ano pro ty, kdo mluví správně. A ještě tišší ne pro ty, kdo by mohli mluvit jinak. A heslo? To už není klíč. Je to otázka, která se už nepovoluje položit.