Éra „FIALA – Petr Pavel – NOVOTNÝ“: Mix řízení státu jako akademické neziskovky a bulváru
Politika
V české politice se čas od času objeví trojice, která symbolizuje určitou dobu, náladu a směřování společnosti. Dnes se nacházíme v éře, kterou bychom mohli nazvat "Fiala – Petr Pavel – Novotný". Premiér, prezident a ex-starosta Řeporyjí — každý z jiného těsta, ale dohromady tvoří pestrý obraz současné české politiky. Na první pohled nemají mnoho společného. Ale když se podíváme hlouběji, spojuje je jeden společný rys: řízení veřejného prostoru jako kombinace akademické neziskovky, PR kampaně a nekonečné reality show.
Petr Fiala působí dojmem, že stále očekává, že se realita podřídí klidné debatě a citacím z evropské politologie. Jako by vládu vedl seminářem na Masarykově univerzitě. Ačkoli má nesporně solidní vzdělání a umí působit seriózně, na řízení krizí to často nestačí. V době energetických turbulencí, inflace a války na Ukrajině působí Fialovo „rozvážné vyčkávání“ spíš jako absence akce. Občané však nežijí v akademickém textu, ale ve světě drahých potravin, rozbitých silnic a vyprázdněných peněženek.
Zvolili jsme si prezidenta s vojenskou kariérou, který ale namísto silných postojů často volí uhlazené PR vystoupení. Petr Pavel kombinuje image generála s důrazem na image samotnou. Dobře vypadá, mluví rozumně, ale jeho role se často zredukuje na morální influencerství. Jeho prezidentství má blíž ke značce než k instituci. Prezident jako symbol stability? Možná. Prezident jako „značka na merch trička“? Pravděpodobnější.
Pak je tu třetí prvek tria – Pavel Novotný, ex-starosta Řeporyjí, který přináší do politiky to, co se dříve drželo na titulních stranách Blesku. Nadávky, výbušná gesta, přímočará vyjádření – to vše by v jiném kontextu patřilo do kabaretu, ne do zastupitelstva. A přesto právě Novotný přitahuje pozornost, určuje témata a polarizuje společnost. Zatímco Fiala píše eseje a Pavel pózuje s veterány, Novotný tweetuje o „práskačích“ a „šmejdech“. A díky němu se bulvár stal integrální součástí politického diskurzu.
Co z toho všeho vychází? Český stát řízený jako grantový projekt, prezentovaný jako PR kampaň a komentovaný jako večerní talkshow. Rozhodování trvá, odpovědnost se rozmělňuje, emoce se přeceňují. Éra „Fiala – Petr Pavel – Novotný“ není o pravolevém dělení, ale o stylu: věcnost se střídá s teatrálností, mlčení s výkřiky, a stát se pomalu mění v hybridní prostor – někde mezi neziskovkou, marketingovým oddělením a divadelní scénou.
Co dál? Otázka nezní, jak tyto tři postavy změnily českou politiku. Otázka zní, jestli jsme si na tento stav už nezvykli natolik, že zapomínáme, co je skutečné vedení státu. Možná je čas přestat sledovat představení a začít znovu chtít výsledky.