PŘEDMLČENÍ 5/6: Ticho v hlase

„Tohle je příliš dokonalé,“ řekl muž naproti mně. Jeho hlas byl jasný, klidný, bezchybně modulovaný.

A právě to bylo špatně.

Sledoval jsem přepis našeho rozhovoru na tabletu. Automatická analýza intonace označila každou větu zeleně – „bez stresu“, „bez agrese“, „bez nátlaku“. Všechny rovné. Beze stop osobního tónu.

„Používáte SOFTSPEAK?“ zeptal jsem se.

Přikývl. „Od loňska. Korporace to zavedla plošně. Preventivní modulace výstupu. Každý nádech, každé slovo, každý výdech – filtrovaný, optimalizovaný.“

„A dobrovolně?“

„Na začátku ano. Pak už to byl standard.“

Odmlčel se. Nebo chtěl něco říct – a SOFTSPEAK to nepustil.

Modul SOFTSPEAK byl navržen pro „sociální uvolnění interakce“. Přes osobní sluchátka přepisoval hlas v reálném čase tak, aby zněl přijatelně, vyváženě, lidsky příjemně.

Ale po čase se objevily příznaky. Ztráta emoční barvy. Sebecenzura myšlenek, které by „nezapadly“. Neochota mluvit vůbec

Hovořil jsem s jinou uživatelkou – ženou, která dřív vedla workshopy pro rodiče. Teď se mnou mluvila pomalu, stroze. A občas se zastavila uprostřed věty.

„Co se děje?“ zeptal jsem se.

„SOFTSPEAK… vyhodnocuje,“ zašeptala.

„Co?“

„Jestli je bezpečné říct to, co si myslím.“

„A je?“

Dlouhé ticho. Pak se její oči zalily slzami.

„Nevím už, jak poznat, co si myslím já a co mi bylo povoleno myslet nahlas.“

Zpětně jsem analyzoval výstupy SOFTSPEAKu. Zaznamenal jsem algoritmický vzorec. Věta začíná. Analyzuje se rizikový dopad. Korekce tónu. Pokud korekce mění význam: výstup se neodešle. To, co neprojde filtrem tónu, není řečeno.

SOFTSPEAK nefiltruje slova. Filtruje záměr.

Když jsem večer mluvil sám doma, zachytil jsem se, jak automaticky upravuju hlas. Pomaleji. Měkčeji. Opatrně.

Nikdo mě neposlouchal. Ale přesto... jsem se kontroloval.

Zápis do deníku:

Zvyk je druh výchovy. A když nás hlas učí, že pravda musí být podaná jemně, začneme se bát ji říct jinak. SOFTSPEAK nemá v sobě zlo. Má jen hlubokou nevíru v to, že svět unese přímost. Ale někdy musí být hlas roztřesený. Musí křičet, zaváhat, zlomit se. Jinak přestane být náš. A to je ten nejtišší způsob, jak přestat existovat.