Dopis z kriminálky

dopis od Policie, šrotování mysli

Psal jsem o strachu a možná mě teď čeká lekce. Vysmíval jsem se právníkům a možná je teď budu potřebovat. Psal jsem, že si radost už nenechám vzít a možná mi ji opravdu vezmou.


Proč se mi takové úvahy honí hlavou? Protože mám na poště dopis od policie, a protože je z kriminálky, a ne z dopravky, tak mi to v hlavě šrotuje. Co mi asi můžou chtít? Co jsem udělal či neudělal, kdo a z jakých důvodů mě udal? Týká se to mé práce, mého psaní, nějaké dávné historie, co jsem už zapomněl a teď to někdo vyšťoural?

Nevím. A nebudu vědět, dokud to neotevřu. To bych se měl snad dozvědět důvod, proč mi píšou a co po mně chtějí. Jistě, nechci podléhat strachu, navíc, když nevím vůbec nic.

Dnes je jednoduché něco porušit a ani o tom nevědět. Digitalizací šly šmírovací technologie hodně dopředu a každý si toho svého fízla nosíme v kapse.

Dopis z kriminálky. Dokud si ho nepřečtu, mohu spekulovat o spoustě možností, od vysvětlení, svědectví po nějaké obvinění. Ale i o omylu či podvodu a zneužití mého (celkem obvyklého) jména.

Tož nemá smysl plašit, ale vysvětlujte to svému podvědomí, které si stejně dělá, co chce. Aspoň ty strachy a představy všechny vyplavou a pak si to s chladnou hlavou a klidnou myslí otevřu a uvidím.

Pokud se tomu nezasměju, požádám své strážné anděly o pomoc a podporu. Věřím, že mi v mém životě už párkrát pomohli. Cožpak o to, pokud jsem stále zpupný, pak si určité lekce zasloužím, abych se z toho poučil a své chování změnil.

Výše byl popis mého přemýšlení, když jsem se dozvěděl, že mám dopis od policie. Pak se mi mysl zklidnila. Dopis jsem otevřel, přečetl a vím na čem jsem.

Před pár lety jsem naletěl, poslal jsem peníze nějaké nadaci na nákup techniky pro dětské domovy. Moc se mi to nelíbilo, proto jsem tam volal, ale nakonec ty peníze poslal. Teď mi přišlo od kriminálky, že šlo o podvodníky a že se mohu připojit k hromadné žalobě.

Po přečtení dopisu jsem si popřemýšlel o tom, co vede lidi k podvodnému jednání a jak nakonec většina z nich dojede na nenažranost a následně rozhádanost o dělení kořisti. Staré jak lidstvo samo, jak se říká. Jenže lidé důvěřiví a laskaví na to zkrátka skočí. Snad jen jednou a pak se poučí.

Dnes už pomáhám hlavně konkrétním lidem a konkrétním projektům.

  • Sdílet: