O slovese "je"

Jak se s velkou mírou jistoty dalo očekávat, česká společnost se v aktuální debatě rozdělila podle vzdělanostní úrovně v podstatě na tři velké skupiny.

Lidé se základním vzděláním a vyučení chápou větu „vláda navrhuje a prezident schvaluje“ přesně tak, jak je napsaná.

Lidé se středním a vysokoškolským vzděláním jí rozumějí tak, že vláda navrhuje a prezident někdy schvaluje, a někdy ne.

A konečně prestižní, vysoce erudovaní právníci s mnohaletou praxí a vzděláním z komunistických i západních univerzitních pracovišť ji interpretují tak, že vláda navrhuje a prezident neschvaluje.

Nikdo, zdá se, si však nevšiml skutečného problému dokumentu - Ústavy, z něhož tato věta pochází: jeho plné šíře a hloubky, spočívající v častém a opakovaném výskytu slovesa „je“. A přece právě porozumění této malé částici patří k nejzásadnějším problémům západního myšlení a ontologie.

Sloveso „je“ je v evropské filosofii problémem proto, že zahrnuje různé funkce — existenci, identitu, predikaci… — které je nutné rozlišit, chceme-li přesně mluvit o bytí.

Sloveso být je v evropské tradici mnohoznačné. V běžné řeči to nevadí, ale ve filosofii — a tudíž i v právu, které z filosofie vyrůstá — to způsobuje chaos. „Je“ může znamenat různé věci. Níže malé telegrafické exposé:

Významy slovesa „je“

- Existence

„Jednorožci nejsou.“

→ je = existovat

- Identita

„Clark Kent je Superman.“

→ je = být totožný

- Predikace

„Kočka je černá.“

→ je = mít vlastnost

- Třídní zařazení

„Velryba je savec.“

→ je = patřit do druhu

- Lokalita / stav

„Kniha je na stole.“

→ je = nachází se

Všechno tohle vyjadřujeme jedním slovem. A právě to je filosofický — a potažmo ústavní — problém.

Proč to řeší ontologie?

Ontologie se ptá:

Co znamená „být“? Co znamená „existovat“? Jaké jsou způsoby bytí?

A protože sloveso být je jazykovým vyjádřením bytí, musí ontologie rozlišit jeho různé funkce.

Kdo se tím zabýval?

Aristoteles

Rozlišil různé „řeči o bytí“ (pollachós legomenon to ón). Bytí není jedno, má různé způsoby.

Tomáš Akvinský

Oddělil esse (existenci) a essentia (podstatu).

Heidegger

Tvrdil, že Západ zapomněl na otázku bytí, protože zaměnil bytí za jsoucna. Sloveso „je“ je podle něj klíčem k pochopení bytí.

Analytická filosofie

Frege, Russell, Quine – snažili se význam „je“ logicky rozložit, aby se předešlo paradoxům.

Proč je to vlastně problém?

Protože když řekneš:

- „Pegas je okřídlený kůň.“

- „Pegas není.“

…tak v jedné větě je, a v druhé není.

Jazyk se chová paradoxně, pokud nerozlišíme různé významy slovesa být.

A teď zpět k ústavnímu sporu

Dříve než budeme schopni správně interpretovat větu „vláda navrhuje a prezident schvaluje“, je zcela nevyhnutelné domluvit se, co vlastně míníme slovem „je“.

Problém — jak jste si jistě všimli — začíná už v zadání tohoto úkolu: „JE zcela nevyhnutelné…“

Abychom předešli nejasnostem, navrhuji prozatím použít metodu epoché: řešení necháme otevřené a pojem dáme do závorky — „JE“.

Z praktických důvodů bude ovšem nutné do závorky vložit i pojmy „prezident“, „jmenuje“ a „vláda“ a upřímně si přiznat, že jejich smysl neznáme.