O "je" a významu slova president

V předchozím textu jsem ukázal, jak propastné rozdíly v chápání slova bytí mohou vzniknout při interpretaci jednotlivých rolí a aktérů. Aby byla věc názornější, pojďme se podívat na jeden konkrétní článek Ústavy, na němž lze nejlépe ukázat, jak různé metafyziky bytí vedou k naprosto odlišným výkladům.

Vybral jsem čl. 54 odst. 1 Ústavy ČR:

„Prezident republiky je hlavou státu.“

Krátká věta. Ale zároveň malá ontologická mina. Sloveso „je“ v ní může znamenat hned několik různých věcí — a každá z nich vede k jiné představě o tom, co prezident vlastně je.

Níže uvádím sedm alternativních interpretací, založených na různých metafyzických tradicích.

1) Aristotelská interpretace

„Je“ = predikace + podstata

Prezident má esenciální vlastnost být hlavou státu. Je to jeho forma, jeho účel, jeho přirozená role.

Prezident = substance

Hlava státu = jeho přirozená vlastnost

Důsledek: Prezident je hlavou státu vždy, i když nekoná. Je to jeho „přirozenost“.

2) Tomáš Akvinský

„Je“ = vztah mezi existencí a podstatou

Prezident je hlavou státu jen tehdy, když jeho existence (úřad) odpovídá jeho podstatě (funkci).

Pokud nekoná, jeho bytí‑jako‑prezident není naplněné.

Funkce je teleologická: má být vykonávána.

Důsledek: Prezident, který neplní roli, „není“ hlavou státu v plném smyslu. Je to bytí‑v‑nedostatku.

3) Heidegger

„Je“ = způsob pobytu

Prezident není „hlava státu“ jako objekt. Je to existenciální úkol, způsob bytí‑ve‑světě.

Prezident je hlavou státu jen tehdy, když se tak uskutečňuje.

Je to projekt, nikoli vlastnost.

Důsledek: Prezident, který nejedná, přestává být hlavou státu v existenciálním smyslu. Bytí je praxe, ne titul.

4) Analytická filosofie

„Je“ = logická funkce

Věta znamená:

Prezident ∈ množina hlav státu

„Hlava státu“ je definice, nikoli metafyzika

Důsledek: Věta je čistě klasifikační. Neříká nic o povaze prezidenta, jen o jeho zařazení.

5) Fenomenologie

„Je“ = jeví se jako

Prezident je hlavou státu, pokud se tak fenomenologicky jeví občanům.

Pokud lidé prezidenta nevnímají jako autoritu, věta ztrácí obsah.

Bytí je zkušenost, ne definice.

Důsledek: Prezident, který ztratil legitimitu v očích veřejnosti, „není“ hlavou státu, i když formálně je.

6) Postmodernismus

„Je“ = jazyková konstrukce

Prezident je hlavou státu, protože to říká text. Nic víc, nic míň.

„Hlava státu“ je diskurzivní role.

Neexistuje žádná „pravá“ podstata prezidenta.

Důsledek: Věta je performativní akt. Prezident existuje jako „hlava státu“ jen v rámci diskurzu, který to opakuje.

7) Existencialismus

„Je“ = volí být

Prezident je hlavou státu jen tehdy, když se tak autenticky rozhodne jednat.

Bytí předchází podstatě.

Prezident se stává hlavou státu svými činy.

Důsledek: Prezident, který se vyhýbá odpovědnosti, „není“ hlavou státu, protože tuto roli nevolí.

Shrnutí

Jedna jediná věta Ústavy může znamenat:

přirozenou vlastnost (Aristoteles)

naplněný účel (Akvinský)

existenciální projekt (Heidegger)

logickou klasifikaci (analytici)

zkušenost občanů (fenomenologie)

jazykovou konstrukci (postmodernismus)

etickou volbu (existencialismus)

A protože neexistuje definitivní porozumění bytí, neexistuje ani definitivní porozumění této věty.

Poznámka: zpracováno pomocí AI.