Na hraně ústavnosti

Se zájmem sleduji analýzy ústavních právníků, které se začínají objevovat. Jejich častým společným jmenovatelem je konstatování, že rozhodnutí prezidenta nejmenovat Turka se pohybuje „na hraně ústavnosti“.

Rozhodl jsem se proto nabídnout i jiný, básnický pohled na tuto situaci — volnou parafrázi jednoho básníka, jehož jistě poznáte. Text je adaptací motivu, nikoli převzetím konkrétního překladu, a vychází z díla, které je dnes již v public domain.

Na hraně ústavnosti

Vzpomínáš, duše má, na ten obraz kdysi, v to letní ráno, jasné, vlídné, tiché? V zatáčce stezky ležela hrana ústavnosti na loži z kamení, ohavná a hříšná.

Nohy měla vzhůru, jak žena nestydatá, žhavá a zpocená jedovatým dechem, a cynicky, v klidu, břicho rozevírala, plné výparů a těžkých pachů hněvu.

Slunce tu hnilobu ozařovalo, jak by ji chtělo dokonale propéct, aby Přírodě stonásobně navrátilo vše, co kdysi spojila v jeden celek.

A nebe hledělo na tu hranu ústavnosti jak na květ v plném rozkvětu; zápach byl tak silný, že na trávě nízko jsi málem omdlela v tom horku.

Mouchy bzučely nad tím břichem shnilým, odkud se valily černé pluky larev, tekly jak hustá tekutina líná po cárech masa, ještě živých.

Vše se to zvedalo, klesalo jak vlna, jiskřilo a praskalo v pohybu, jak by to tělo, nafouklé dechem mlhavým, žilo a množilo se v rozkladu.

Ten svět vydával zvláštní hudbu tlení, jak voda, vítr, nebo zrno v mlýně, jež mlynář rytmicky třese a otáčí v kruhu, co se nikdy nezastaví.

Tvary mizely a byly jen snem, pomalým náčrtem, co se má zrodit, na zapomenutém plátně, kde umělec dokončí dílo už jen pamětí.

Za skálami nás sledovala nervózní fena pohledem zlým, číhala na chvíli, kdy si vezme zpět kus masa, který kdysi pustila.

— A přece budeš jednou podobná té hnilobě, hvězdo mých očí, slunce mé přirozenosti, ty, můj anděli, má vášnivá lásko!

Ano, taková budeš, královno krás, po posledních svátostech, když pod trávou a bujným kvítím budeš hnít mezi kostmi.

Pak, ó má krásko, řekni červům, kteří tě budou líbat a požírat, že jsem uchoval tvar i božskou podstatu svých rozložených lásek.

Odkaz na právní analýzu:https://www.ceska-justice.cz/2026/01/kysela-prezident-odmitl-turka-presvedcive/

Poznámka: Dílo Charlese Baudelaira je dnes ve veřejné doméně. Je možné jej volně citovat, parafrázovat i adaptovat.