Novoroční projev jako manuál sekurokracie

Svoboda

Jak se z demokracie stává klidový režim a z konfliktu porucha systému.

liberální progresivista popularizující "kybernetický občanský humanismus" skrze ESG participaci

8:30

Napište první komentář

Novoroční projev prezidenta Petra Pavla nebyl politický projev v klasickém smyslu. Byl to návod k bezpečnému myšlení. Manuál, jak mluvit o společnosti tak, aby se nikdo nehádal, nic zásadního nezpochybňoval a hlavně – aby se všechno vešlo do rámce „demokracie, bezpečnosti a sounáležitosti se svobodným světem“. Nejde o to, co se říká. Jde o to, jaký rámec je tímto jazykem vnucen jako jediný legitimní.

Základní trik sekurokracie je prostý: konflikt není politický fakt, ale společenská závada. Rozdělená společnost se zde nevysvětluje střetem zájmů, hodnot nebo vizí budoucnosti. Ne. Rozdělení je důsledkem špatného tónu, extrémů, emocí a neschopnosti porozumění. Jinými slovy – konflikt je patologizován, ne politizován. Jenže demokracie není wellness pobyt. Demokracie je strukturovaný konflikt. A ne všechno lze „sjednotit“ bez ztráty svobody. Jakmile se konflikt začne léčit místo toho, aby se vedl, demokracie se mění v terapii.

Sekurokracie miluje jednotu. Soudržnost. Společné hodnoty. Klid. Důvěru. Na první pohled hezké pojmy. Ve skutečnosti ale jednota vždy znamená, že někdo určuje rámec normality. Kdo se do něj nevejde, není oponent. Je problém. Riziko. Potenciální ohrožení demokracie. Prezident zde nevystupuje jako politický aktér, ale jako bezpečnostní auditor reality – ten, kdo neříká, co je správné, ale co by mohlo být nebezpečné. A jakmile se politika začne hodnotit jazykem hrozeb, přestává být politikou a stává se bezpečnostním provozem.

Zvláštní kapitolou je chvála občanské společnosti. Dobrovolníci, spolky, hasiči, skauti, neziskovky. Všichni obdivuhodní, všichni „bez velkých gest“. Jenže z hlediska sekurokracie nejde o nevinnou ódu. Občanská společnost zde plní velmi konkrétní funkci: Občanská společnost = tlumič konfliktu mezi státem a občanem. Pomáhá tam, kde stát selhává. Uklidňuje tam, kde by mohl vzniknout odpor. Nahrazuje politický spor morální angažovaností. Místo otázky „proč to nefunguje a kdo za to nese odpovědnost“ přichází výzva „zapoj se, pomoz, přilož ruku k dílu“.

To není občanská společnost jako hlídací pes moci. To je občanská společnost jako sociální stabilizátor systému.

Populismus je v tomto manuálu vykreslen nikoli jako politická alternativa, ale jako mentální selhání občana. Nepodléhej. Nenech se strhnout. Buď střízlivý. Uměřený. Klidný. Sekurokracie nevede spor s názory – vychovává postoje. Správný občan není ten, kdo má silný názor, ale ten, kdo nenarušuje klid. Nesouhlas není argument, ale emocionální výkyv. A emocionální výkyv je riziko.

Celý projev je ukázkou měkké moci, která se netváří jako moc. Neříká „nesmíš“. Říká „tohle by mohlo ohrozit“. Nezakazuje konflikt. Jen ho morálně znevýhodňuje. Nahrazuje politiku empatií, spor péčí a demokracii správným nastavením nálady.

A tak se sluší položit si nepříjemnou, ale nezbytnou otázku: Pokud je největším problémem neklid, pokud je konflikt nemoc, pokud je jednota ctnost a občanská angažovanost náhradou za politiku - žijeme ještě v demokracii – nebo už jen v bezpečně spravované shodě?

Protože společnost bez konfliktu není soudržná. Je jen tišší.