O výročí reconquisty

Dnes je výročí osvobození Granady. 2.ledna roku 1492 dokončila španělská královna Isabela Kastilská bok po boku se svým mužem Ferdinandem Aragonským více než sedm století trvající proces tzv. reconquisty, tedy osvobození Pyrenejského poloostrova od muslimů.

Přestože první velkou porážku přivodil musulmanům v roce 732 franský král Karel Martel, udržela se muslimská říše v západní části Evropy až téměř do konce 15. století. Evropští panovníci byli totiž mnoho staletí rozhádaní, soupeřili o moc mezi sebou (zrovna tak jako dnes) a jednotu křesťanů oslabovala kromě morových ran či vzájemných neshod i papežská schizmata. V roce 1474 však usedla na kastilský trůn královna Isabela. Společně s Ferdinandem, králem aragonským, za kterého se provdala o pět let dříve, jasně deklarovala záměr sjednotit celé Španělsko pod jejich společnou vládou a jedinou vírou. Celé Španělsko. Královský pár se usídlil v Kastilii, za pomoci inkvizice zlomil moc odbojné šlechty, ustavil silnou centralizovanou vládu a v roce 1482 obrátil svou pozornost na jih, k poslednímu muslimskému emirátu v západní Evropě – ke Granadě.

Ze všeho nejdřív podnikla početná a dobře vyzbrojená španělská armáda rychlý výpad hluboko na území emirátu a podařilo se jí dobýt strategicky velmi důležitou muslimskou pevnost Alhama. Díky získání kontroly nad Alhamou mohli křesťané přímo ohrožovat zásobování Granady. Syn granadského emíra Boabdil reagoval vpádem na kastilské území, jeho síly byly nicméně v roce 1483 na hlavu poraženy v bitvě u Luceny a Boabdil byl zajat. Španělé ho následně propustili zpět do Granady, kde probíhal mocenský boj mezi Boabdilem a jeho otcem, což emirát oslabovalo a Isabele s Ferdinandem maximálně vyhovovalo. Španělé se následně (správně) rozhodli pro postupnou demontáž granadského emirátu a začali systematicky ničit jednu muslimskou pevnost za druhou. Za zmínku jistě stojí dobytí strategické horské pevnosti Ronda v roce 1485 a především bitva o Málagu o dva roky později.

Málaga byla druhým největším městem emirátu a klíčovým přístavem, do kterého ze severní Afriky proudily zásoby a posily. Ferdinand Aragonský město obklíčil ze severu z pevniny i z jihu z moře s šedesáti tisíci muži. Bitva byla nesmírně krvavá. Přestože křesťané dlouho ostřelovali město z těžkých děl, muslimové se odmítali vzdát a před očima křesťanů na hradbách bestiálně popravovali křesťanské zajatce. Nakonec byla muslimská obrana prolomena a Ferdinand Aragonský, který muslimům opakovaně nabízel možnost kapitulovat, teď neprojevil nejmenší slitování a všechny přeživší muslimy ve městě poslal na galeje. Po pádu Málagy se křesťané přeskupili a vydali se ke Granadě.

Hlavní město bylo jedním z nejlépe opevněných měst v Evropě. Mohutné hradby, příkopy, členitý terén i početná posádka znamenaly, že přímý útok nepřicházel v úvahu. Především Isabela Kastilská trvala na tom, že Granada nemá být vyvrácena brutální silou tak jako Málaga, nýbrž se má stát symbolem křesťanského vítězství a vzkazem pro celý muslimský svět. Španělé proto nejprve dobyli soustavu pevností okolo města, obsadili strategické výšiny, dostali pod kontrolu všechny přístupové cesty a zahájili obléhání, které trvalo dlouhé měsíce. Ferdinandova armáda byla nesmírně disciplinovaná, moderní (především díky početnému dělostřelectvu), dobře zásobovaná a motivovaná. Ferdinand Aragonský dokonce nechal v blízkosti Granady postavit město Santa Fe, které se stalo základnou útočící španělské armádě. Muslimové se pokoušeli opakovaně znovu získat kontrolu nad přístupovými cestami, jejich výpady však byly do jednoho tvrdě potlačeny.

Granadskému emírovi Boabdilovi bylo jasné, že město nemá šanci dlouhodobý španělský tlak vydržet a po dlouhých jednáních se Ferdinandovi podvolil. 2. ledna roku 1492 pak byla Granada svědkem slavnostního příjezdu španělského královského páru do dobytého města. Muslimský emír se prý tehdy sklonil před Isabelou a Ferdinandem a symbolicky jim odevzdal klíče od městských bran. Muslimové (a s nimi i Židé) následně dostali možnost konvertovat na katolickou víru nebo opustit Španělsko. O dva roky později udělil papež Alexander VI. Isabele a Ferdinandovi oficiální doživotní titul Katolická veličenstva za osvobození Pyrenejského poloostrova od muslimských nepřátel a za šíření katolické víry.

Pro mě osobně je osvobození Granady jedním z nejdůležitějších okamžiků v dějinách Evropy a konkrétně Isabelu Kastilskou považuji za největší Evropanku všech dob. Ženu jejího formátu by současné Španělsko i celá Evropa potřebovaly jako sůl. O jejím muži Ferdinandovi nemluvě.