Nepokorné zdíšení, že „mistr bezhraničních legrací“ může být „ministr zahraničních věcí“

Turek nečelí žádné žalobě, žádné bezpečnostní hrozbě, žádné diplomatické katastrofě. Čelí kulturnímu klimatu, ve kterém se staré nadsázky z archivu humoru přehrávají jako důkazy politické nezpůsobilosti. Dnes totiž stačí, aby někdo otevřel šuplík s dávnými vtípky a mašina se rozjede: „Nevhodné!“ „Nepřijatelné!“ „Nevyhovuje standardům!“

Kandidát může mít odbornost, vůli i mezinárodní orientaci, ale stačí jeden starý vtip, a celé jmenování se zastaví v byrokratickém a mediálním „nepokorném zdíšení“ Bc. Zdislavy Pokorné (*1997). Politická realita se tak mění: vtip je často závažnější překážkou než selhání ve funkci. Turek zatím není ministrem, ale zůstává Mistrem bezhraničních legrací — a už jen tato pozice dráždí nervy lidí, kteří mají rádi uhlazené figurky a předepsaný slovník. Jeho odmítnutí přehrávat pokání za dávnou nadsázku je v dnešní době tichým vzdorem. Vzdorem proti době, kdy je humor brán jako problém, nikoli jako známka osobnosti.

„Smát se ve špatnou dobu“ je dnes větší zločin než špatně řídit resort. Ať už jednání dopadne jakkoli, Turek se stal symbolem střetu autenticity a politické kosmetiky. Pokud se může výběr ministra zablokovat kvůli humorné nadsázce z minulosti, pak společnost dostává jasnou zprávu: Do vysokých funkcí se mohou dostat jen pečlivě přefiltrované osobnosti, které nikdy veřejně nežertovaly. Jenže právě nepřefiltrovaní lidé bývají schopni obstát i mimo komfortní zónu — třeba v reálném diplomatickém jednání, kde nejde o fráze, ale o schopnost obstát tváří v tvář tlaku. Ministerstvo zahraničních věcí není galerie porcelánových figurek, ale aréna. A společnost potřebuje lidi, kteří dokážou být diplomaty, aniž by se vzdali vlastního hlasu.

Turek nebyl obviněn z trestného činu. Byl obviněn z toho, že měl vtip mimo hlavní proud. V jiné době by se tomu říkalo charakter, dnes je to „politický problém“. Ale situace není uzavřená. Veřejná nálada je proměnlivá — a čím více lidí začne chápat, že autenticita je cennější než korektní maska, tím větší prostor dostanou i nekonvenční osobnosti. Humor totiž může být slabina v očích establishmentu, ale síla v očích společnosti. Zda se Turek stane ministrem zahraničních věcí, zatím není rozhodnuto. Ale už teď se stal lakmusovým papírkem doby: ukazuje, že smysl pro humor může vyvolat větší zdíšení než skutečné kauzy. A možná právě to je ten největší paradox: Společnost, která se bojí humoru, se začne brát příliš vážně. A stát, který se bere příliš vážně, ztrácí smysl pro realitu.

„Humor není překážka diplomacie. Její absence ano.“