Manifest důchodce
Neuplyne den, abych někde nečetl, že důchodci jsou kritičtí, že si pořád na něco stěžují, že nadávají na poměry, že jsou nespokojení a snadno podléhají manipulacím. Také se prý neustále rozčilují nad výší důchodů, i když dostávají „dost“. A i kdyby to všechno byla pravda – tak co?
Nemůže si snad důchodce zanadávat? Nemá právo nechat se manipulovat? Proč mi nějaký pisálek upírá právo věřit dezinformacím, když v tom mám celoživotní praxi? A proč bych nemohl volit populisty? Proč bych se měl na stará kolena připravit o jednu z mála zbývajících radostí – pořádně si zanadávat a někoho poslat třeba do p...? S věkem roste potřeba vypustit páru – a od toho tu přece ti politici jsou. Nevolili jsme si je mimo jiné právě proto?
Zdravotní přínosy nadávání jsou neoddiskutovatelné. Starý člověk, který je nespokojený s tím, že se o něj nezajímají ženy pod 75 let, zákonitě prožívá určitou frustraci. Má se snad vyrovnávat s tímto stavem tím, že bude hrubý na mladší ženy? To raději zanadává na Fialu nebo Staňuru – ti za to berou slušné peníze a jezdí na služební cesty, kde jedí a pijí, co jim hrdlo ráčí. Věděli, do čeho jdou, tak ať si teď nestěžují na dezoláty a neobjektivitu.
Já si například cíleně pouštím hlavní zpravodajství ČT a dělám si čárky, koho pozvali do studia. Pak kleju jak Bulhar, uleví se mi, lépe spím a mám lepší náladu. I mi víc chutná.
Taky mi už lezou krkem ty řeči o bytech. Prý jsme si je mohli zprivatizovat, že jsme je dostali od komunistů, a teď si sedíme v třípokojáku na Vinohradech a nadáváme. Zatímco mladí, chytří Piráti s příslovečnou potenci hlodavců, kteří by si rádi založili rodinu, musí používat drahou antikoncepci, i když zároveň trpí menstruační chudobou, a bydlí v podnájmu někde v Ústí nebo Sokolově.
Že ta věta – kombinující menstruační chudobu a antikoncepci – nedává smysl? Možná vám ne. Ale nám důchodcům ano.
Důchodce má svá práva, která prosím, respektujte. Já třeba půl života budoval husákovský komunismus a druhou půlku tržní kapitalismus bez přívlastků. Musel jsem se přeorientovat z Marxe na Hayeka. A to není jen tak.
Nezasloužím si snad trochu zábavy za všechny ty hodiny za ponkem? Za účast na prvomájových průvodech, kdy mě bolely nohy a foukal studený vítr? Za ty hodiny prosezené na schůzích ROH a SSM? Za večery s Majorem Zemanem? Učil jsem se rusky, zpíval Internacionálu – a pak přišel Klaus a já se musel naučit anglicky. Unavující služební cesty po světě, večírky, alkohol, recepce. Dlouhá školení, nekonečné meetingy v korporátech, team bildingy... To člověka unaví. A teď nám novináři nechtějí dopřát ani tu radost si zanadávat?
Když budete mít štěstí, i vy se dožijete vyššího věku. A pokud budete mít opravdu velké štěstí, třeba na vás ještě nějaký ten důchod zbyde. A pak i vy možná zjistíte, že máte potřebu si zanadávat, nechat se trochu zmanipulovat – a zadezolátovat si. Tak nám to, prosím, neberte.