Kdo jsem

Já jsem bráhmán – vím to.

Bráhmán je duchovní vůdce a nepracuje. V životě jsem mnoho nepracoval, zato jsem měl sklony k modlení a meditaci. Ty se navenek projevovaly posedáváním a poleháváním. Díky současné velkorysé sociální politice si teď mohu na stará kolena tento svůj přirozený stav naplno užívat. Přestože jsem se ve svém aktivním životě naučil práci předstírat, nikdy mi nebyla vlastní. Teprve dnes mohu své vrozené schopnosti naplno rozvinout. Medituji a z povzdálí komentuji tu kšatrije, tu pracující. Co dělají, co vymýšlejí. A jako ortodoxní bráhmán nedotknutelné nechávám stranou – nekomentuji je, dělám, že neexistují.

Nepřipomíná vám to něco? Ano, je to příběh, o kterém se dnes tolik mluví.

Někdo se narodí s nějakým pohlavím, napíšou mu to do občanky – a ve dvaceti zjistí, že se necítí dobře ve svém těle, protože jeho skutečné pohlaví je jiné. Se mnou to bylo podobné. Od dětství jsem slýchal: „Musíš pracovat, být pracovitý. Pečení holubi nikomu do pusy nelítají.“ Když to slyšíte celý život, začnete si myslet, že vaše přirozené pohlaví je „pracovitost“. Já v tom těle žil dost dlouho. Bojoval jsem s tím. Věděl jsem, že to nejsem já – a tak jsem to nějak švindloval. Naučil jsem se při pracovních pohovorech přesvědčivě říkat, že práci miluji a že jsem velmi pracovitý. A téměř vždy mi to uvěřili. Vnitřně jsem ale trpěl. To přece nejsem já. Až jsem náhodou objevil, že jsem bráhmán.

Je to tak trochu kvůli psychologii.

Už nejméně třicet let si myslím, že psychologie neví, čí je. Stále se nachází ve značně neutěšeném stavu a na poli, které obhospodařuje, rostou nejrůznější plodiny. Poslední vývoj v oblasti neurověd a kognitivních věd sice dává určitou naději, že se tento stav změní, ale pestrost těchto „plodin“, které na jejím poli najdete, je přinejmenším podezřelá. Není to jen můj dojem – stejný závěr vyvozují i vědci zabývající se sociologií a filosofií vědy. Psychologie, říkají, stále hledá jednotné výkladové schéma.

Nemusím se s psychologií dělit o svůj důchod, takže by mi to mohlo být jedno.

Jenže problém je, že právě psychologie se snaží definovat, kdo jsem – a tím mi dost drze leze do zelí. Navíc hrozí nebezpečí, že pokud přijmu některé z jejích výkladů, mohu se snadno ocitnout na šikmé ploše, která mě zavede na cestu, jež pro mě nebyla určena. Přijmu-li výklad, který je možná zcela scestný, zamořím si vlastní mysl – a představa, kterou mi do hlavy vložila nějaká pavěda, začne žít svým vlastním životem. A ovlivňovat ten můj. A to se mi stalo.

Nebudu tu podrobně popisovat chaos, který v psychologii panuje.

Stačí zmínit diametrálně odlišná východiska: humanistická psychologie, behaviorismus, psychoanalýza, kognitivismus, spirituálně motivované směry nebo neurovědy. Je v tom zmatek a nesoulad – a psychologie si toho je vědoma. Přesto se často tváří, že zná odpověď na všechno. A tím může hledajícího odvést od sebe samého k ještě většímu bloudění. Psychologie je především sluha systému. Byla pro něj vytvořena – a tomuto účelu slouží dodnes.

Zklamán současnou psychologií a odrazen jejími přetrvávajícími rozpory, obrátil jsem se k hinduistickému kastovnímu systému.

Přes zdánlivý fatalismus rozdělení na čtyři společenské kategorie je třeba mít na paměti širší rámec tohoto výkladu. Toto rozdělení je totiž – z hlediska jednoho cyklu duše – jen dočasné. Vzhledem ke koloběhu duše existuje v tomto pojetí i jakási „sociální mobilita“: možnost v dalším životě opustit pevně danou škatulku. Pokud tedy nejste momentálně bráhmáni, kteří jsou na vrcholu této společenské pyramidy, tak není důvod si zoufat. Trpělivě pracujte nebo jděte na vojnu.

Hinduisté rozdělují lidi na bráhmany, kšatrije (válečníky), vajšije (pracující) a šůdry (nedotknutelné).

Každý tento stav je jasně definován a určuje místo člověka ve společnosti. Mám velký respekt k tradici a pozorovacím schopnostem indické kultury. Domnívám se, že jejich pohled na člověka je minimálně stejně dobře odpozorovaný jako třeba Jungovo dělení na introverty a extroverty. Navíc tu existuje určitá podobnost s evropským středověkým dělením na „trojí lid“: ti, kdo se modlí, ti, kdo bojují, a ti, kdo pracují.

Psychologie je určená hlavně k tomu, aby z vás udělala snadno zařaditelnou škatulku, se kterou může zaměstnavatel, stát nebo jiná instituce snadno manipulovat.

„Ty jsi dobrý k pásové výrobě, z tebe uděláme kulometčíka, z tebe kuchaře.“ Tak to ale není – a budoucnost mi dá za pravdu. Každý člověk je neopakovatelná individualita. A i kdybyste někoho naklonovali, rozdílná životní zkušenost by tyto dva klony od sebe neustále vzdalovala.

Možná ani hinduistická klasifikace není stoprocentní.

Ale dává mi mnohem lepší pocit než rozpačité a manipulativní výklady západní psychologie. A totéž radím i vám – nejste-li spokojeni s tím, co vám psychologové říkají o vás samých, zvolte si jiný systém. Pravděpodobnost, že bude alespoň stejně pravdivý jako behaviorismus, je vysoká.