Katolická zádušní mše za evangelikálního křesťana?
Otázky naší doby
Ptám se, jak tomu rozumět? Na účtu kardinála Dominika Duky na síti X jsem si potvrdil, že za zavražděného konzervativního aktivistu Charlieho Kirka bude sloužena katolická zádušní mše.
Konat se bude v pražském katolickém chrámu Matky Boží před Týnem, celebrovat má bývalý nejvyšší představitel katolické církve v naší zemi Dominik Duka. Jako by to nestačilo, pražský zastupitel Jan Wolf na Facebooku uvedl: „Po mši bude položen věnec u Mariánského sloupu, kde může každý připíchnout smuteční stuhu se vzkazem pro Charlieho.“
Jsem roztrpčen. Uvědomují si ti, kdo vzpomínku pořádají a navlékli ji do katolického hávu, že Charlie Kirk byl nejen konzervativní aktivista, jak je donekonečna připomínáno, ale také a především evangelikální křesťan?
https://greglancaster.org/2019/05/charlie-kirk-founder-of-turning-point.html
Z pozvánek na sociálních sítích si lidé, kteří se v ateistické české společnosti neorientují v náboženských detailech, mohou naprosto nesmyslně dovodit, že Ch. Kirk jakožto hlasatel konzervativních názorů byl vlastně katolík. Nic není vzdálenějšího pravdě. Sloužit právě za něj katolickou zádušní mši, kterou samozřejmě povede katolický hodnostář a místem konání bude katolický chrám, je mírně řečeno faux pas. Kompromisem by bylo, kdyby se jednalo o vzpomínkovou ekumenickou bohoslužbu, ale takto? Nerozumím. A velice se divím.
A to s plným vědomím toho, že Ch. Kirk měl k Panně Marii mnohem vstřícnější vztah, nad rámec toho, co učí Bible. V jednom pokračování své The Charlie Kirk Show z 16. července 2025 uvedl: „Chci říci, že my, protestanti a evangelikálové, si Marie nevážíme dostatečně. Přitom byla velmi důležitá. Byla nádobou pro našeho Pána a Spasitele. Myslím, že my, evangelikálové a protestanti, jsme to někdy překorigovali. Příliš o Marii nemluvíme. Nedáváme jí dost úcty. Maria byla zjevně dost důležitá pro rané křesťany. Na tom něco je. Myslím si, že jeden ze způsobů řešení, jak napravit v Americe toxický feminismus, je Maria. Aby více mladých dívek bylo zbožných, uctivých, plných víry, zpozdilých v hněvu a občas i v mluvení. Maria je fenomenální příklad a domnívám se, že je protikladem k mnoha negativním aspektům feminismu v moderní době.“
Nepochybuji o tom, že katolíkům výše uvedená slova znějí libě, ale evangelikálové s nimi sotva mohou souhlasit. Řešením problému ve společnosti není Maria, ale Ježíš. Pouze On. Maria se těší u vyznavačů biblického křesťanství přesně takové úctě, jakou si zaslouží. Těší se respektu jako žena, která poslušně plnila vůli Boží a stala se pozemskou matkou Ježíše, ale nad to není a nesmí být uctívána. Její role byla naplněna. Uctívání Marie, tak jak jsme toho svědky nejen v katolické církvi, ale také v pravoslavných větvích křesťanství a částečně v anglikánství, případně jinde, nemá základ v Bibli. Maria v žádném případě nemůže zastávat pozici přímluvce či prostředníka spásy a v žádném případě se k ní nemají křesťané modlit, třebaže právě toto Ch. Kirk rozhodně neměl na mysli, spíše o ní mluvil jako o příkladu hodném následování.
Připomeňme si dvě místa v Bibli, která nám ozřejmí, jak to kolem Marie vlastně je. Apoštol Pavel v prvním dopise Timoteovi hovoří jasně: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas (2. kapitola).“ Tedy pouze Ježíš, nikdo jiný – ani Maria, ani svatí, nikdo další. Evangelista Matouš uvádí ve 12. kapitole tuto epizodu: „Ještě když (Ježíš) mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: »Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.« On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: »Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?« Ukázal na své učedníky a řekl: »Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.«“ Nikde, ani v tomto oddíle, ani jinde v Bibli nejsou křesťané vyzýváni, aby si ve vztahu k Marii počínali tak, jak jsme toho svědky v církvích, které zavedly do svého učení nebiblický, až modloslužebný mariánský kult. Stejně tak nejsou nikde v Bibli křesťané vyzýváni, aby sloužili zádušní mše, to je další odklon od učení Ježíše a Jeho apoštolů.
Je jistě právem katolické církve sloužit nebiblickou zádušní mši na pozadí nebiblického mariánského kultu za koho to uzná za vhodně; slouží-li ji ale za evangelikálního křesťana, pro kterého z podstaty jeho víry byla prioritní zásada Sola Scriptura (jedině Písmo, tedy bez pozdější tradice, která původní křesťanské učení brutálně zdeformovala), pak je to přinejmenším zvláštní. Po mém soudu i nepatřičné.