Proč jsem nesystémový?

Společnost je však tvořená z jednotlivců a v tom je i naděje na změnu systému. Věřím v možnou změnu systému zespoda, v to, aby byl lidštější a současně vstřícnější k přírodě. Ke změně můžeme sami dojít poznáním (a probuzením) nebo nás k ní donutí sama Příroda.

Dnešní atributy úspěchu jsou takové psychopatické. Prachy, moc, vliv. Úspěch bez žité morálky, svědomí i na základě lhaní, krádeže, korupce. Copak ve společnosti vede moudrost?

Vůbec ne. Na piedestal je nejvýš položena pýcha a spolu s ní vládne lidská hloupost, lenost, chamtivost a zbabělost. A takový máme i společenský systém. Urvi, co můžeš, a udělej to, jak umíš. Navíc je dogmatický, příliš složitý, vládne rozum bez citu, resp. vládne manipulace strachem a citové vydírání. Ukazování na nepřítele, který za vše může a nabídka spasitele, který vše vyřeší, když mu odevzdáte hlas ve volbách. To je přece demogracie, vole! No, spíš demagogie, řekl bych.

Navíc dogmatická a fanatická demagogie. Nějak jsem si už odpověděl, ale chce to opravdu individuální posouzení sebe sama. Tak se do sebe pouštím, abych zjistil, v čem jsem nesystémový.

Nejprve jsem si stanovil, že si vyjmenuji vše, co mi vadí a co mám jinak než většina současné společnosti.

· Vadí mi byrokracie, přílišná digitalizace, zneužití smart techniky a (dogmatické) vědy

· Vadí mi přílišná centralizace a moc globálních korporací, zejména finančních

· Vadí mi přílišná závislost, nejvíc ta na „dobrodiní“ globálních psychopatů

· Vadí mi dvojí metr, překrucování významu slov, vymývání mozků

Protože mi to vadí, tak se snažím tomu vyhnout, příp. to nějak ignorovat a řešit až to dolehne přímo ke mně. Dříve jsem s tím bojoval. Ale ta marnost vyčerpává, už dávno jsem přestal být Don Quijote.

· Nejsem moc na peníze, nelpím na nich a nejsou středobodem mého života

· Nebažím po žádné pozici a kariérním postupu, má očekávaná kariéra je důchodce (čím dřív, tím líp)

· Nejsem otrok hypotéky, ani sociálních sítí, IT a mobilu

Řekl bych, že jsem takový „kacíř“, pochybuji, nemám jasno, hledám souvislosti a odpovědi na své otázky, snažím se poznávat a porovnávat si více názorů.

Věřím tomu, že nějaký restart je potřeba, v určitém chaosu už žijeme, kolaps může být rázný, ale může být i pozvolný, to záleží na nás a také na tom, co nás přesahuje. Společnost potřebuje rozmanitost, více pohledů, ne stejnost a uniformitu. A taky pohyb, změnu čili určitou míru chaosu, který ukončí to, co už se přežilo a vyčerpalo a uvolní místo pro to nové, co se v bolestech rodí.

Něčím jsem si prošel, prožil a nějak mě to formovalo. Dnes se věnuji víc svému tělu a duši. K práci v systému, který mi nevyhovuje, potřebuju dobít baterky tím, co mi vyhovuje a hlavně mě nabíjí energií.

Jednoznačně příroda, chata, zahrada, rodina, děti, vnoučata. Psaní je pro mě určitá sebe-terapie, rozbor pocitů a reagování na životní situace. Často mě přitom napadne nějaké řešení, přijde inspirace. Samota a chvíle pro sebe jsou pro mě důležité, přichází zklidnění, harmonie.

Chci se naučit komunikovat se stromy, objevit nové poznání a možná i více skrze stromy pochopit a uzdravit sám sebe. Plánuji to na jaro.

Bude to pro mě trochu jiná a nová spiritualita. Ta se však už dávno stala mou součástí, protože se snažím starat rovnoměrně o tělo i duši. Jde jen o trochu mírný posun do oblasti, která díky přírodě se mnou asi souzní víc než nějaké jiné duchovno.

Dostal jsem se k tomu žitím čtyř dohod, které mě osvobodily a nasměrovaly, skrz psychosomatiku, dýchání a samozřejmě pobyt a pohyb v přírodě, vlastní tvořivost a působení radosti. Patří sem i vztahy a trávení času s bližními a v poslední řadě s vnoučátky.

Už nějakou dobu se učím pokoře, trpělivosti, vděčnosti a soucitu. Možná mi to tak úplně nejde, mám asi spoustu rezerv, ale už jsem na té cestě. Ke své autenticitě, k sobě. Měním se, vyvíjím a s tím se proměňuje i mé okolí.

Pravda, mimo systém nežiji, ale aspoň se snažím mu nijak moc nepodléhat. Odmítám občanku v mobilu, aplikace, platím převážně v hotovosti, nejedu sociální sítě, nesleduju zprávy a politické debaty, které jsou zvláště teď před volbami opravdu výživné.

Jako maximum možného od voleb očekávám mírné posílení protestu a přibrzdění šíleností, které jsou nám jako pokrok a dobro vnucovány.