K dohodě Izrael - Hamás (Průběžně aktualizováno)

V jednom z předchozích článků jsem se věnoval původnímu Trumpovu 21bodovému plánu a upozornil jsem na to, že má klady i zápory (https://www.blogosvet.cz/article/pasmo-gazy-klady-a-zapory-21bodoveho-planu-3IBGz). Stále je třeba mít na zřeteli charakter nepřítele, s nímž je Izrael nucen jednat. Je to nepřítel teroristický, zákeřný, nedodržující žádná civilizační pravidla, genocidně zločinný, odmítající existenci židovského státu na teritoriu bývalého britského mandátu, patologicky nenávistný. Jeho reprezentanti zosobňují nejhorší podobu Zla naší doby. Jsou to šéfové vraždících monster, jejichž ďábelské dílo realizované pod praporem s nápisem „Alláhu Akbar“ jsme s hrůzou a zděšením sledovali 7. října 2023.

Lze těmto lidem věřit?

Zejména poté, co se obrátily role? Zatímco Hamás se snažil vymazat existenci izraelského státu z blízkovýchodní politické mapy, nyní zoufale bojuje o existenci vlastní – a jako chcípající kobyla může kolem sebe ve smrtelné křeči nebezpečně kopat.

Zrůdnost Hamásu můžeme ilustrovat na příkladu, kdo by měl podle jeho představ být také propuštěn z izraelských žalářů. Jsou to ti nejhorší z nejhorších. V médiích rezonovala čtyři jména. Seznamme se.

Marwan Barghútí, šéf teroristických formací Tanzim, které jsou součástí Fatahu vládnucího v Předjordánsku. Odpykává si pět doživotních trestů za účast na plánování tří teroristických útoků, při nichž během druhé intifády zahynulo pět Izraelců.

Ahmad Sa'adat, vůdce marxisticko-leninské Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP). V roce 2008 byl odsouzen k 30 letům vězení za zorganizování atentátu na izraelského ministra cestovního ruchu Rehavama Ze'eviho; k němu došlo v roce 2001.

Abbás as Sayed, organizátor bombového útok na hotel Park v Netanyji v roce 2002, při kterém byly zavražděny čtyři desítky Izraelců.

Hassan Salameh, terorista Hamásu. Odpykává si 48 doživotních trestů za plánování několika sebevražedných bombových útoků.

https://www.jpost.com/middle-east/article-869868

Jedna věc je napsat, že Hamás požaduje za propuštění nevinných rukojmí vězně s doživotními tresty, druhá poodrhnutí opony a nahlédnutí, co se za těmi doživotními tresty skrývá. Teror, smrt, krveprolití, mrzačení, ničení lidských životů, nezměrné utrpení a bolest, která přeživší provází do konce jejich dnů.

Pozitivní zpráva: podle serveru novin The Jerusalem Post z 9. října, uvedení čtyři arcizločinci do výměny v nynější fázi dohody zahrnuti nebudou. Ale budou tam další, neméně nebezpeční, protože Izraeli tak moc záleží na tom, aby se zbývající rukojmí konečně dostala domů, že je ochoten jít na samou mez bolestného kompromise.

Dohoda tedy byla oznámena. Co bude následovat? Vzhledem k teroristickému charakteru jednoho z účastníků tohoto procesu se můžeme nadít čehokoli. K cíli povede ještě dlouhá cesta.

●

72 hodin? 96 hodin?

Podle bodu 4 Trumpovy dohody o příměří budou všechna rukojmí propuštěna do 72 hodin poté, co ji Izrael veřejně přijme. Server novin The Jerusalem Post, ale upozorňuje, že to bude do 96 hodin. Vysvětluje proč: „Poté, co (izraelská) vláda schválí příměří, začne běžet 24hodinová lhůta, během níž bude možné rozhodnutí napadnout u Nejvyššího soudu. Jakmile tato lhůta uplyne, bude mít Hamás 72 hodin na to, aby splnil svou část dohody a propustil všechna rukojmí – živá i mrtvá.“ Proto, půjde-li ve podle plánu, budou rukojmí propuštěna až v pondělí 13. října.

https://www.jpost.com/israel-news/article-869891

Nejsou Trumpovy zásluhy přeceňované?

Nahlédneme-li v těchto hodinách na zpravodajské servery, pochvalami na adresu amerického prezidenta se to jen hemží. Právem? Pan Iztik Buntzel si myslí, že nikoli. O kom je řeč? I. Bunzel je otcem Amita Buntzela, příslušníka izraelské armády, který padl ve válce proti teroristům. Má za to, že úspěch související s návratem odvlečených je především výsledkem odvahy o oběti izraelských vojáků. „Spolu s celým národem jsme přijali radostnou zprávu o návratu rukojmích – těch, kteří přežili, i těch, kteří nepřežili. Zatímco slyšíme širokou chválu na prezidenta Trumpa, musíme všem připomenout: nestalo se to díky němu.“ Dodal, že všechno, co se děje a co se bude dít v příštích dnech, děje se díky našim synům a dcerám – statečným mužům a ženám, kteří položili své životy, aby rukojmí přivedli domů. Jednali z pocitu poslání a národní odpovědnosti. „Dost už s mylně přisuzovanými zásluhami. Skloňme hlavy, sdílejme náš zármutek a děkujme těm, kteří přinesli oběť nejvyšší.“

Nemyslím si, že Donaldu Trumpovi nepatří žádné zásluhy. Patří – a nemalé. Ale bylo by nespravedlivé přehlížet vklad, kterým k úspěchu mise přispěl jeden každý příslušník Izraelských sil obrany. Od náčelníka generálního štábu po posledního turaje (vojína). Je dobře, že tento aspekt věci zarmoucený otec Itzik Buntzel veřejně připomněl.

https://www.israelnationalnews.com/news/416036

●

72 hodin? 96 hodin?

Podle bodu 4 Trumpovy dohody o příměří budou všechna rukojmí propuštěna do 72 hodin poté, co ji Izrael veřejně přijme. Server novin The Jerusalem Post, ale upozorňuje, že to bude do 96 hodin. Vysvětluje proč: „Poté, co (izraelská) vláda schválí příměří, začne běžet 24hodinová lhůta, během níž bude možné rozhodnutí napadnout u Nejvyššího soudu. Jakmile tato lhůta uplyne, bude mít Hamás 72 hodin na to, aby splnil svou část dohody a propustil všechna rukojmí – živá i mrtvá.“ Proto, půjde-li ve podle plánu, budou rukojmí propuštěna až v pondělí 13. října.

https://www.jpost.com/israel-news/article-869891

Nejsou Trumpovy zásluhy přeceňované?

Nahlédneme-li v těchto hodinách na zpravodajské servery, pochvalami na adresu amerického prezidenta se to jen hemží. Právem? Pan Iztik Buntzel si myslí, že nikoli. O kom je řeč? I. Bunzel je otcem Amita Buntzela, příslušníka izraelské armády, který padl ve válce proti teroristům. Má za to, že úspěch související s návratem odvlečených je především výsledkem odvahy o oběti izraelských vojáků. „Spolu s celým národem jsme přijali radostnou zprávu o návratu rukojmích – těch, kteří přežili, i těch, kteří nepřežili. Zatímco slyšíme širokou chválu na prezidenta Trumpa, musíme všem připomenout: nestalo se to díky němu.“ Dodal, že všechno, co se děje a co se bude dít v příštích dnech, děje se díky našim synům a dcerám – statečným mužům a ženám, kteří položili své životy, aby rukojmí přivedli domů. Jednali z pocitu poslání a národní odpovědnosti. „Dost už s mylně přisuzovanými zásluhami. Skloňme hlavy, sdílejme náš zármutek a děkujme těm, kteří přinesli oběť nejvyšší.“

Nemyslím si, že Donaldu Trumpovi nepatří žádné zásluhy. Patří – a nemalé. Ale bylo by nespravedlivé přehlížet vklad, kterým k úspěchu mise přispěl jeden každý příslušník Izraelských sil obrany. Od náčelníka generálního štábu po posledního turaje (vojína). Je dobře, že tento aspekt věci zarmoucený otec Itzik Buntzel veřejně připomněl.

https://www.israelnationalnews.com/news/416036

Toto je průběžně aktualizované téma...