Izraelská armáda: Unikátní vhled do zákulisí služby tiskového mluvčího

V civilu patřil ke spolupracovníkům bývalého náčelníka generálního štábu IDF Gadiho Eizenkota, který se stal poslancem parlamentu. Týden před říjnovým masakrem se rozhodl osamostatnit. Chtěl se stát nezávislým konzultantem a založit vlastní firmu. Zločinci z Pásma Gazy ale rozhodli jinak. Začala válka, Šošani obdržel povolávací rozkaz a stal se mluvčím Izraelského námořnictva. Po několika měsících ho kontaktoval tehdejší hlavní mluvčí IDF brigádní generál Daniel Hagari a nabídl mu pozici mluvčího pro zahraniční média. Po zvážení řekl ano. To bylo na jaře 2024.

V minulých dnech hovořil s podplukovníkem Šošanim o jeho práci Seth J. Frantzman, starší korespondent a analytik novin The Jerusalem Post. Mluvčí definoval dva hlavní problémy. Problémem číslo jedna jsou lidé, kteří Izrael nenávidí. Problém číslo dva spočívá v tom, že lidé nevědí, co se děje, případně jim chybí informace. S tou první skupinou IDF nic moc dělat nemůže. V případě té druhé ano – poskytovat správné informace. „Do Gazy jsem přiváděl vedoucí reportéry nebo mediální osobnosti, které mají miliony sledujících. Pořádal jsem briefingy a na nich vysvětloval, co děláme a proč to děláme,“ řekl mluvčí.

Kdo není zaujatý, vidí, že Izrael čelí v posledních dvou letech komplikované situaci na mnoha frontách. Jednu z nich můžeme označit jakofrontu informační války. Šošani konstatuje, že nynější válka je obtížná a dlouhá, přičemž nejednou patří mezi izraelské úspěchy záležitosti, které nejsou na první pohled patrné: nejde o dramatická vojenská vítězství, ale o to, že se podaří rychle a přesvědčivě vyvrátit lživá obvinění. Jako příklad uvedl tvrzení, že Izrael zasáhl 17. října 2023 v Gaze nemocnici Al Ahly. Podplukovník přiznává, že v informační válce je Izrael často v defenzívě, neboť je nucen reagovat na kaskádu lží a dezinformací týkajících se jeho kampaně v Pásmu. Zatímco Hamás se každý den probouzí se záměrem vyvolat další a další krizi, Izrael je v pozici, kdy musí těmto krizím čelit a řešit je. Dalším aspektem věci je to, jakým způsobem je ve válce vedena veřejná diplomacie Izraele. Zatímco na izraelské straně se mluvčí IDF dostanou na scénu až po konkrétní operaci, Hamás nasazuje své propagandisty „v prvním sledu“ - má vypracované plány, jak Izrael mediálně poškodit a pak se je snaží realizovat. Izrael čelí těžkému boji, vysvětluje Šošani. „Hamas nehraje fér. Není vázán žádnými standardy, přesto média přebírají informace, které poskytuje. Jak se říká, lež oběhne půl světa, než si pravda stačí natáhnout kalhoty – a naším úkolem je natáhnout si kalhoty rychleji a jednat předvídavě.“ Dodává, že Izrael musí přistoupit k informační válce systematicky, organizovaně a profesionálně, stejně jako k jakékoli vojenské operaci.

Jednotka hlavního mluvčího IDF je velký útvar s mnoha odděleními. Má vojáky specializované na veřejnou diplomacii a sociální média; samozřejmě také tiskové oddělení. Jeho součástíje nejen mluvčí pro zahraniční média, ale také pro arabskojazyčné sdělovací prostředky. Šéfem jednotky a hlavním mluvčím IDF je brigádní generál Effie Defrin (tedy nikoli atraktivní blondýna, ale důstojník s mnohaletými velitelskými a bojovými zkušenostmi). V průběhu nynějšího konfliktu byl útvar mluvčího nejen v pracovním kontaktu sbezpočtem novinářů, ale angažoval se v prezentaci videozáběrůz říjnového masakru; na sociálních sítích má IDF kolem pěti miliard zobrazení. Dále armáda organizovala briefingy pro návštěvníky v oblastech u hranic s Pásmem Gazy a na severu země během konfliktu s Hizballáhem. Útvar se v koordinaci se státními orgány podílel na návštěvách významných osobností (Steve Witkoff, Elon Musk). Zájemci o rozhovor se hlásí z celého světa, upřesňuje Šošani. Během války poskytli důstojníci útvaru od majora výše přibližně čtyři a půl tisíce rozhovorů ve snaze čelit nepřátelským dezinfomacím a fake news. Situaci v informační válce přirovnal Šošani k pozici fotbalového brankaře, proti němuž je zacíleno během krátké doby deset střel. Jinými slovy rychlost šíření zpráv se v této době dramaticky zvýšila.

Těžké momenty

Jedním z nich bylo tvrzení o hladomoru v Pásmu. V únoru 2024 se objevily záběry stovek zoufalých Gazanů snažících se dostat k humanitární pomoci přivážené v kamionech. To přimělo Bidenovu administrativu vyslat do Gazy plovoucí molo. Sice dlouho nefungovalo, avšakinspirovalo Izrael kotevření nových cest pro dodávky pomoci do severní oblasti Pásma. Později, po březnu 2025, Izrael dodávky pomoci do pobřežní enklávy zastavil. Přestože letos v květnu začala pracovat Gaza Humanitarian Foundation, stále byl na Izrael vyvíjen tlak, aby pomoc navýšil. Šošani ozřejmil, jak na danou situaci Izrael reagoval. Přivážel novináře do oblastí Pásma, které byly pod kontrolou IDF, aby jim ukázal hromadící se humanitární pomoc. Distribuci pomoci měl a má na starosti COGAT – útvar koordinátora vládních aktivit na Teritoriích při izraelském ministerstvu obrany. „Zavedli jsme mechanismus, podle něhož jsme tam vozili novináře a influencery a na místě vyvraceli lži. Každý týden jsme tam přiváželi lidi, aby viděli nahromaděné zásoby jídla,“ dodal mluvčí.

Informační bitva o Rafah

Dalším velkým tématemloňského roku 2024 byla hrozící bitva o Rafah. IDF bojovalyzprvu na severu Gazy a od prosince 2024 operovaly v centrální části enklávy. Gazané byli proto vyzváni, aby se přemístili na jih, do oblasti Rafahu u hranic s Egyptem. To přirozeně vedlo k obrovské koncentraci lidí. Když Izrael oznámil, že dle operačního plánu armády hodlá pokračovat v protiteroristické kampani v Rafahu, svět protestoval s poukazem na to, že milion lidí nemá kam jít. Izrael ale argumentoval tím, že jeho armáda opustila sever Pásma i jeho střední část (Chán Júnis), takže lidé se mohou přemístit tam. IDF přes odpor mezinárodního společenství do Rafahu vstoupily. Navzdory obavám ohledně kritiky ze strany veřejného mínění operace proběhla hladce. Armáda ale musela dokládat oprávněnost svého kroku zveřejňováním informací o teroristických aktivitách a arsenálu Hamásu v Rafahu. Jakýkoli důkaz musel být bezodkladně publikován, například nález raketometů teroristů ve Filadelfském koridoru, nárazníkové zóně uvnitř Pásma podél hranic s Egyptem, která měla být demilitarizovaná.

Podplukovník Šošani se netají tím, že jeho ambicí je být transparentní, přesný, otevřený a aktivní. Někteří lidé vyjádřili obavy, jak bude tento přístup vnímán. Vzpomněl si na incident, kdy IDF provedly úder na teroristy Hamásu, kteří byli i se svými zbraněmi schováni v stanu. Při akci ale zahynuli i lidé v okolních stanech. „Udělali jsme všechno pro to, abychom veřejnosti poskytli veškeré záběry a informace. Uspořádali jsme tiskovou konferenci v angličtině s tehdejším hlavním mluvčím, brigádním generálem Hagarim, kde jsme ukázali a vysvětlili, co se stalo a proč. Pro lidi, kteří chtěli vystupovat v rámci veřejné diplomacie, jsme zorganizovali videokonferenci, aby obdrželi patřičné informace,“ konstatoval Šošani a dodal, že Rafah se stal příkladem dobře zvládnutého propojení a spolupráce mezi vyššími operačními veliteli a komunikačními jednotkami armády. Zdůraznil, že operace v Rafahu byla úspěšná nejen z vojenského hlediska, ale také z hlediska veřejného informování. IDF dokázaly demonstrovat konkrétní výsledky své akce (odhalení raket, zničení odpalovacích zařízení) v reálném čase, čímž posílily svou informační strategii. Jako špičkový cíl operace uvedl mluvčí likvidaci Jahji Sinwara, šéfa teroristů Hamásu v Pásmu Gazy; byla to ukázka brilantního propojení taktické akce a informačního efektu.

Úsilí IDF o transparentnost pokračovalo i po tragédiích. „Měli jsme šest rukojmí zavražděných v Rafahu,“ připomněl Šošani. „Přivedli jsme tam asi 20 zahraničních novinářů, aby viděli, že Hamás vybudoval tunel pod dětským pokojem.To mělo velký dopad.“ Takto siIDF počínaly systematicky, stejně v Rafahu jako v Gaza City. Šošani ujistil: „Pokud jde o to, že jsem mluvčím této armády, mám naprosto čisté svědomí. Je to armáda, která má účel, řídí se stanovenými postupy a hodnotami a vede spravedlivou válku spravedlivým způsobem. Kdykoli se někdo přišel podívat, pochopil. Ještě jsem nepotkal člověka, který by na vlastní oči viděl náš příběh a odešel s tím, že je nespravedlivý.“ Pokračoval, že součástí operace v Gaza City bylo vysvětlení její nezbytnosti civilnímu obyvatelstvu. Smyslem varování bylo umožnit jim odebrat se do bezpečných zón. Ve spolupráci s útvarem COGAT byl připraven program distribuce stanů a humanitární pomoci pro obyvatele Gaza City, stejně jako předtím pro obyvatele Rafahu (kteří se dočasně přesunuli do bezpečných oblastí). Celá tato záležitost byla koncipována tak, aby kombinovala vojenský cíl s etickým a humanitárním přístupem, tedy aby se jednalo o „spravedlivě vedenou spravedlivou válku“. Klíčová myšlenka: co nejvíce civilistů musí být informováno a chráněno, zároveň ale musí být zachována vojenská efektivita protiteroristických operací. Šošani netvrdí, že varování a zejména přesuny obyvatel ve válce je něco příjemného, ale je to jediný způsob, jak se pokusit v rámci možností civilní obyvatelstvo chránit. (Variantou je nic takového nedělat a pak by ovšem byl počet civilních obětí nesrovnatelně vyšší – LS.)

Dezinformace nepřítele

Mluvčí Šošani se samozřejmě nemohl vyhnout otázce, která v mezinárodním veřejném prostoru rezonuje asi nejvíce. Jsou to čísla o počtu mrtvých, která světu dodává ministerstvo zdravotnictví vlády teroristického hnutí Hamás. Říká: „Lidé se ptají, co je pravda.Když Hamás něco předloží, mohu říct, že je to nepravdivé.Uvést ale alternativní číslamůžeme jen tehdy, pokud je máme.“ Sdělil, že týmy IDF analyzovaly excelové tabulky gazského ministerstva zdravotnictví v Gaze se soupisem obětí a našli v nich spoustu nesrovnalostí. Bylo to i publikováno.Že Izrael páchá v Pásmu genocidu? „To je nesmysl,“ ostře oponuje. „Ve válce umírá spousta lidí. Ale když sem přijdou odborníci a generálové a vidí, jak se snažíme zabránit obětem mezi civilisty, pochopí.“ K záležitosti počtu zlikvidovaných teroristů v Pásmu Šošani podotkl, že existují zavedené metody počítání. Jedna je v kompetenci pozemních jednotek v terénu, druhou mají na starosti zpravodajské služby. Izraelci ale disponují pouze odhady. Poslední hovoří o více než 20 tisících. Situace v této oblasti je komplikovaná. Zpravodajští agenti mohou poskytnout jen omezené údaje a počítání těl pozemními jednotkami také není dokonalé - o jeho neefektivitě se mohli poučit Američané ve Vietnamu. V městském prostředí v Pásmu je situace o to složitější, že jde o teroristického nepřítele, který často mění uniformy za civilní oděv. Mluvčí se dotkl také omezeného přístupu novinářů do Pásma. Jde o složitou otázku vzhledem k tamní válečné situaci; novináři nemohou mít z logiky věci volný pohyb po celé enklávě. Armáda organizovala řadu návštěv zástupců médií s jejím doprovodem, ale jsou zde omezující faktory - operační, bezpečnostní i politické. Konečné slovo musí mít velení armády a vláda.

Témat pro kteréhokoli armádního mluvčího v čase války je mnoho, o to víc pro mluvčího IDF. Například provokace takzvaných flotil pro Gazu. „Chápali jsme, že jejich hlavním účelem bylo získat pozornost a způsobit nám špatné PR,“ řekl Šošani. „Chtěli, aby byli vojáci agresivní. Přiznali, že jejich cílem nebylo dovézt pomoc, ale získat pozornost.“ Námořnictvo bylo ovšem připraveno. Připravilo vojáky nejlepším možným způsobem. Instrukce zněla: být zdvořilý a mluvit anglicky. Zapojilo také větší množství žen. „Všechno jsme natáčeli, protože jsme věděli, že budou lhát. Všude byly umístěny naše kamery.“ Šlo o obrácený postup než obvykle: jako první byla na řadě mediální operace, teprve potom ostrý zásah. Pokud toho chtěli protiizraelští aktivisté v čele Gretou Thunbergovou vytřískat propagandistický kapitál, měli smůlu. Operace proběhla „nudným“ způsobem, profesionálně, bez násilí. Ano, Izrael se poučil z podobné provokace z roku 2010 (incident na lodi Mavi Marmara), kde při konfliktu s militantními aktivisty jich deset přišlo o život. Tentokrát byli Izraelci o krok vepředu. Velmi rychle, nikoli se zpožděním, byli schopni světu ukázat, co se dělo a jak provokace s cílem narušit blokádu teroristické enklávy proběhla.

Můžeme shrnout

Válka v Pásmu Gazy a na dalších frontách (Libanon, Předjordánsko, Írán, Jemen, hrozba ze strany militantů v Sýrii a Iráku) byla a je mimořádně složitá. Tiskové oddělení IDF čelilo bezprecedentním výzvám po velmi dlouhou dobu. Na rozdíl od předchozích, podstatně kratších válek, je to tentokrát doslova maraton v informační válce. Bylo nutné osvojit si jiné postupy. Včetně využití nových médií a forem, jakými někteří nezávislí komentátoři či influenceři dokážou mluvit přímo ke svému publiku. Nakolik to bylo úspěšné, ukáže čas. Záleží také na úhlu pohledu. Vzhledem k výzvám a náročnému boji s terorismem, kterému Izrael stále čelí, není pochyb o tom, že se IDF podařilo mnoha krizím předejít. Na druhé straně se však mnozí lidé budou stále domnívat, že židovský stát mohl odvést lepší práci při předávání informací veřejnosti. Budou se také objevovat otázky ohledně toho, jak IDF během války pracovaly s médii: od způsobu pořádání tiskových konferencí až po rozhodování o tom, koho pozvat k návštěvám Pásma Gazy s vojenským doprovodem. To všechno bude předmětem diskusí, zejména poté, až se válka postupně přesune z aktuálního konfliktu do fáze trvalého příměří.

K tomu si dovolím přičinit osobní pohled na tuto záležitost. Vzhledem k teroristickému charakteru nepřítele, s nímž IDF svádí boj, je prostředí informační války extrémně náročné. Vojenští mluvčí IDF působí za situace, kdy protivník s informace záměrně manipuluje, jako zbraň používá dezinformace, fake news a psychologické operace – zinscenované propagandistické scény (natáčení raněných nebo mrtvých tak, aby to mělo co největší emoční dopad, inscenace uměle přeplněných nemocnic či škol, skrývání bojovníků mezi civilisty, aby každý izraelský zásah vypadal jako útok na obyvatele); dále se nepřítel necítí být vázán žádnými standardy (ověřování, pravdivost, odpovědnost), současně ale má jeho propaganda silný dopad na globální média, protože ta často přebírají jeho tvrzení už v prvních minutách po události. Cílem toho všeho je vyvolat šok, odpor vůči Izraeli a mezinárodní protiizraelský tlak. Hamás dělá vše pro to, aby posílil svůj mediální obraz, přičemž „účel světí prostředky“, dále aby ovlivnil veřejné mínění v Izraeli a ve světě, což se mu v případě naivní levice úspěšně daří, stejně jako pracuje na tom, aby co nejdříve poskytl emotivně silné verze událostí z jeho propagandistické dílny ve snaze dostat je do médií dřív, než IDF stihne ověřit skutečnost. Tím, že se teroristé nezdržují hledáním pravdy a souvislostí, mají jejich verze událostí „premiéru“, přičemž takto světu vsugerované lži a manipulace se pak obtížně vyvracejí a cíle je dosaženo – na pranýři stojí Izrael, nikoli Hamás. Přestože je to on, kdo umisťuje své rakety a bojovníky do obytných domů a jiných civilních objektů, buduje tunely pod nemocnicemi a školami a brání civilistům v evakuaci. To mu ale nebrání zneužívat je jako jako propagandistickou zbraň. Výsledek? Izrael je vykreslen jako agresor, zatímco Hamás působí v roli ochránce civilistů.

Za této nenormální situace musí mluvčí IDF dělat stále to samé: reagovat rychle, přesně a v souladu s ověřenými fakty, což je extrémně náročné. Za svoji práci si také oni, vedle všech příslušníků IDF, zaslouží úctu, uznání a hlubokou poklonu.

●

Za volného použití podkladu „Israel's other front: Inside the IDF's battle to win world's toughest information war“, odkaz:

https://www.jpost.com/israel-news/defense-news/article-876382