Humorná vzpomínka na Covid

Nerecykluji ho zde kvůli aprílu, ale spíš kvůli jedné kandidátce do voleb, která byla za Covidu ministryní práce a sociálních věcí. Tak jsem si představil, jak by asi vypadala žádost o finanční podporu sice poněkud zvláštní, přesto tradiční živnosti.

Vážená paní ministryně,

obracím se na Vás, jako předseda PSPKAK (Profesního svazu pražských kapsářů a kapsářek) s žádostí o finanční podporu. Díky vládním opatřením nemohou kapsáři a kapsářky poctivě pracovat. Tramvaje jezdí poloprázdné, navíc mnohem řídčeji a mnohdy se stane, že zaměstnanci našeho cechu kapsářského mají nad cestujícími převahu.

Kapsářské povolání a podnikání je založeno hlavně na turistickém ruchu, který je nyní utlumen, takže o valutového (bohatého) cizince v tramvaji nezavadíš. A okrádat české socky se zkrátka nevyplatí. Navíc, když jich jezdí tak málo, a tak daleko od sebe, se to ani nedá technicky zvládnout.

Kapsářské techniky nejlépe fungují v davu a kde dav není, ani kapsář nebere. A následně živoří a trpí hlady. Když se rozkřiklo, že některým podnikatelům pomůže stát, rozhodl se náš profesní svaz požádat ministerstvo o pomoc. Vždyť kapsářství je poctivé řemeslo s dlouhodobou tradicí, podniká v něm řada rodinných firem, kde se tomuto řemeslu věnuje už několik generací.

Věřím, že generace poctivých kapsářů a kapsářek si podporu nepochybně zaslouží. Jejich posláním je zbavovat lidi naditých peněženek, čímž přispívají k rovnoměrnějšímu a spravedlivějšímu přerozdělení bohatství v tomto světě.

Věřím, že Vy osobně, paní ministryně, si uvědomujete důležitost této prospěšné profese a že jste připravena nám pomoci. Nakonec nerozdáváte ze svého, že.

Dovoluji si též upozornit, že i my, kapsáři a kapsářky, jsme také voliči.

Jménem všech kapsářů a kapsářek,

v úctě, Eman Zlodějíček, zvaný Hbitá ručka, předseda PSPKAK