Co mi všechno může být ukradené?

Čeština je kouzelná, když něco ukradnu, znamená to, že si něco (neoprávněně) vezmu a už to není k dispozici ostatním. Stal jsem se zlodějem, protože jsem si přivlastnil cizí věc. Ale, když je mi něco ukradené, znamená to, že je mi to už jedno.

Takže ano, politici jsou mi „ukradení“, protože mi ukradli stát, kterému bych mohl důvěřovat. Není to o mé nedůvěře v instituce jako takové, ale o nedůvěře v lidi, kteří v té instituci působí a způsobili tak její nedůvěryhodnost.

Jistě, jsou i dnes ve státních institucích lidé důvěryhodní, v podstatě to tak musí být, protože to stále ještě funguje, ikdyž to značně drhne.

Kdo lže, ten krade, se říká. Kdo lže, nemluví pravdu. Kradou nám tedy pravdu? Jak? Pravda se dá zamlčovat, ohýbat, všelijak překrucovat, nebo se jen řekne její část. Jsem-li obelháván, může mi být pravda také „ukradená“? Tady je to spíš naopak, pokud pochybuji o tom, že mě někdo informuje pravdivě, pak pravdu hledám a kladu otázky. A to je nepříjemné pro ty, kteří nemají rádi všetečné otázky. Proč asi?

Kradou nám svobodu? Proč by nekradli, když si ji tak ochotně necháváme vzít. Proč? Pro 15 minut slávy? Pro mamon či postavení? Protože se bojíme být autentičtí? Protože jít s davem, přikyvovat a chovat se pokrytecky přináší své výhody?

Jsou mi ukradené volby? V podstatě ano. Mohou volby změnit režim? Teoreticky ano, ale řekl bych, že režimy se mění, když se přežijí, když přestanou být životaschopné, když živoří a lidé jim přestali důvěřovat a přestali režim ctít. A ten se dříve nebo později zhroutí.

Možná to ještě nějak dokážou oddálit, dokážou volby ovlivnit ve svůj prospěch. Co se stane, když se úspěšný bloger, sarkastický komentátor politického dění (Vidlák) dostane do Sněmovny? Už nazrál čas, že to způsobí významnou erozi režimu? Nevím.

Nebo ho to semele? Podobně jako jeho předchůdce? Kde je bývalý šéfredaktor Respektu Vladimír Mlynář? Když byl tím šéfredaktorem, měl jsem k Respektu opravdový respekt a rád ho četl. Pak vstoupil do politiky a stal se ministrem informatiky. Za což také zaplatil.

Pak za ANO poslancoval komentátor MF Dnes Martin Komárek. Politika ho taky dostala a raději odešel, asi na to neměl žaludek. Politika kazí charaktery a ti, kteří si charakter naopak udrží, pak ztrácí motivaci tam vůbec být.

Nebudu předjímat, jak dopadne Vidlák, možná to ustojí, nebo se ani tím poslancem nestane. Bude to škoda? Nevím, škoda podle mého bude, pokud přestane psát. Jako poslanec mi asi bude ukradenej, jako blogera si ho rád přečtu.

Stejně nemůže být nic víc než brzdič, veš v kožichu či písek v soukolí. Ale možná, že do toho všeho bude tak dlouho házet vidle, až ten systém pomůže změnit.

Dokud ten systém my zezdola nezměníme přijetím zodpovědnosti za svůj život a hájením své svobody a jedinečnosti, do té doby je mi ten stávající systém, který byl lidem ukraden, opravdu ukradený.