Ukrajina: Boj se nevede pouze na frontě

Do té doby byli pravoslavní na Ukrajině nedílnou součástí Ruské pravoslavné církve (Moskevského patriarchátu). Zcela osamostatnit se jim podařilo až v roce 2018, kdy došlo ke sloučení dosavadních pravoslavných církví: Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu a Ukrajinské autokefální pravoslavné církve; k nim se přidala menší část duchovních Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Byla ustavena Pravoslavná církev Ukrajiny. V lednu následujícího roku jí patriarcha Ekumenického pravoslavného patriarchátu konstantinopolského Bartoloměj I., formální hlava východního pravoslaví, udělil tzv. tomos o autokefalii (dekret o nezávislosti). Tento akt ovšem neuznala Ruská pravoslavná církev a některé církve s ní sympatizující. Ve východním pravoslaví (nezaměňovat s orientálním pravoslavím, kam patří například egyptská Koptská církev a některé další) došlo k rozkolu, který nebyl dodnes vyřešen.

A rozkol panuje i na samotné Ukrajině. K vyhrocení došlo, nikoli nepochopitelně, po zmíněné ruské agresi z února 2022. Ukrajinský stát vnímá Ukrajinskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu kvůli její historické vazbě na Moskvu jako potenciální bezpečnostní riziko. Požaduje ukončení veškerých vazeb na Ruskou pravoslavnou církev. Důvodem jsou obavy, že Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu může být nástrojem ruského vlivu. Zhruba před rokem přijal parlament v Kyjevě zákon, kterým zakazuje na ruském území činnost Ruské pravoslavné církve a podmíněně také Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Církvi dal na přerušení veškerých vazeb s Moskvou devítiměsíční lhůtu. Tím se dostáváme do současnosti, jak vyplyne z dalšího. Pro úplnost je nutné dodat, že Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu se v květnu 2022 od ruské agrese distancovala a formálně se prohlásila za nezávislou (což je ovšem nanejvýš sporné). Úřady ovšem její neutralitu a loajalitu zpochybňují nejen kvůli dlouholetým vazbám na Moskvu, ale také kvůli proruským postojům některých jejích duchovních. Dokonce i samotného patriarchy Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu Onufrije. Web Religious Information Service of Ukraine (RISU) sdělil 21. srpna, že o den dříve udělil Onufrij bývalému moldavskému prezidentovi Igoru Dodonovi Řád I. třídy svatého knížete Volodymyra, rovného apoštolům. Ukrajinci to vnímají jako provokaci, protože Dodon, šéf Strany socialistů Moldávie, je považován za otevřeně proruského politika. Tato skutečnost vrhá na patriarchu Onufrije temní stín a vážná podezření, pokud jde o jeho skutečný vztah k Rusku, z hlediska Kyjeva k zemi agresora. RISU uvádí, že Dodon je v současnosti také jedním z lídrů proruského „Vlasteneckého volebního bloku“, který kandiduje v nacházejících moldavských parlamentních volbách (28. 9. 2025), mimoto je stoupencem Ruské pravoslavné církve a její nejvyšší autority na Ukrajině (tedy Onufrije) a má blízko k ruskému vůdci Vladimiru Putinovi. Jako perličku uveďme, že Dodonova volební formace má ve znaku pěticípou hvězdu, uprostřed symbol srdce a v něm srp a kladivo.

Reakce ukrajinských úřadů

Na Ukrajině má vztahy k církvím na starosti Státní služba pro etnickou politiku a svobodu svědomí (DESS), v jejímž čele stojí Viktor Jelenskij. Od tohoto úřadu obdržela Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu letos 21. července oficiální dopis, který v souladu s loni přijatým zákonem (viz výše) církvi přikázal, aby - zjednodušeně - zpřetrhala všechny existující vazby s Ruskou pravoslavnou církví. Původní termín 18. srpna byl prodloužen do 24. srpna. Co tedy měl patriarcha Onufrij udělat? Vydat oficiální veřejné prohlášení, že Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu není tomuto patriarchátu podřízena. Musí zajistit, že nadále nebudou přijímány instrukce, rozhodnutí a výnosy Moskevského patriarchátu. V případech, kde je to právně nutné, musí přeregistrovat instituce církve pod ukrajinskou jurisdikci. Dále odstranit symboly, nápisy a vše, co ukazuje na podřízenost Moskvě. Zajistit, že účetnictví církve bude transparentní a doloží, že všechny příjmy a dary zůstanou na Ukrajině. Veřejné projevy duchovních a církevní texty nesmí obsahovat proruské ani protiukrajinské prvky. A konečně, patriarcha musí vypracovat zprávu o implementaci změn, aby bylo možné ověřit, že vazby na Moskvu a její vliv na řízení církve byl ukončen.

Reakce patriarchy

Už 18. srpna přišla od patriarchy Onufrije odpověď. Obsahovala, řečeno jedním slovem, NE. Třebaže, a to je potřebné zdůraznit, tomu podstatnému se patriarcha vyhnul. Totiž otázce pokračujícího spojení jeho církve s Moskevským patriarchátem. Místo toho píše o záměrném zkreslení faktů a účelovém přisuzování charakteristik, které Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu nemá. Jsou podle Onufrije naprosto vzdálená objektivitě a realitě, v níž církev funguje. Onufrij argumentuje tím, že jeho církev od začátku ruské invaze válku odsoudila a Ukrajinu aktivně podporuje. Konkrétně: zmínil celkovou pomoc ve výši přes 242 milionů ukrajinských hřiven; pomoc zahrnuje 193 vozidel pro ukrajinskou armádu, více než tisíc tun humanitárních dodávek pro armádu, distribuci osmi tisíc tun pomoci civilistům, rozvezení 1,5 milionu teplých jídel a ubytování v klášterech pro více než 50 tisíc vnitřně vysídlených. Tuto skutečnost podle patriarchy neberou státní úřady do úvahy.

Požadavky DESS na přerušení styků s Moskvou považuje Onufrij za hrubý zásah do života církve a poněkud nelogicky uvádí, že „jsou smyšlené, nemají žádnou souvislost s Ukrajinskou pravoslavnou církví a proto je nelze přijmout“. Skutečnost, že se Onufrij vyhnul jasnému definování vztahu k Moskevskému patriarchátu dal web Orthodox Times do souvislosti s prohlášením prezidenta Putina, který během nedávného setkání s Donaldem Trumpem na Aljašce hovořil o potřebě chránit ruskou církev na Ukrajině, což je jasným důkazem, že Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu je součástí Ruské pravoslavné církve. Toto vyjádření sotva může být vnímáno jinak. Proklamace Onufrije o nezávislosti jeho církve jsou tedy pouhá slova; patriarchova odpověď pouze zesílila kontroverzi, pokud jde o loajalitu církve včetně jeho samotného vůči ukrajinskému státu, potažmo vůči Moskvě.

Co bude dál?

To vysvětlil Vjačeslav Horškov, vedoucí oddělení náboženských záležitostí úřadu DESS. Pokud Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu nevyhoví požadavku na ukončení vazeb s Ruskou pravoslavnou církví, bude oficiálně označena jako instituce přidružená k zahraniční náboženské organizaci, jejíž činnost je na Ukrajině zákonem zakázána. Následovat budou tři kroky. 1. Uvědomění o dané skutečnosti obdrží subjekty, které organizačně nebo právně spadají pod Ukrajinskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu. 2. Relevantní instituce a právnické a fyzické osoby, které církvi pronajaly či jinak poskytly budovy či pozemky, budou vyrozuměny o nové situaci s nutností své nájemní a jiné smlouvy ukončit. 3. Bude podána soudní žaloba na Ukrajinskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu s požadavkem, aby byla jako náboženská organizace na Ukrajině rozpuštěna. Obecně se má za to, že případný soudní proces bude během na dlouhou trať a že je před námi vleklý právní spor. Nicméně, jak Horškov podotkl, „žádné soudní průtahy nemohou být nekonečné“.

Pro dokreslení konfliktní situace ještě uveďme, že letos v červenci zbavila Ukrajina osmdesátiletého patriarchu Onufrije státního občanství, neboť podle zjištění Bezpečnostní služby Ukrajiny (tajná služba a bezpečnostní policie, něco na způsob amerických FBI a CIA v jednom) přijal patriarcha v roce 2002 dobrovolně občanství Ruské federace a neoznámil to ukrajinským úřadům, čímž došlo z jeho strany k porušení zákona. Nemůže proto využívat výhod občana Ukrajiny. Jsme tedy svědky poněkud bizarní situace: patriarcha jedné z ukrajinských pravoslavných církví nemá ukrajinské občanství. Jak patrno, Ukrajina není nucena vést boj pouze na frontě proti ruskému agresorovi, ale také na církevním poli, kde řeší neblahé důsledky ještě z éry Sovětského svazu přenesené do naší doby.