Případ Hřebejk - když vulgarity nejsou vulgarity

Režisér Jan Hřebejk patří k mým oblíbeným českým filmařům. Na jeho filmy se sice nedívám, ale kdybych se na ně díval, určitě by se mi líbily. Co mě na něm ale opakovaně zaujalo, je způsob, jakým mluví o lidech, kteří mu nejsou po chuti. Neváhá použít silná slova — své oponenty označuje výrazy jako debilové, náckové, kurvy a podobně. A činí tak zcela bez zábran, jak v rozhovorech, tak na sociálních sítích. Není nic snazšího než si to dohledat (viz odkazy níže). Konečně je tím znám snad více než svými filmy.

Napadlo mě: proč tak očividně kultivovaný a úspěšný umělec mluví tímto způsobem? A opravdu — je potřeba se nad tím chvilku zamyslet, než vám to dojde. Tedy pokud zrovna nejste filolog nebo antropolog. Ti totiž vědí, že každá subkultura má svůj vlastní jazyk. A umělci bezpochyby tvoří specifickou subkulturu se svým stylem vyjadřování.

Vzpomínáte, jak mezi sebou mluví muži v přátelském rozhovoru? „Ty vole, slyšel jsi to?“ Nejde o nadávku, ale o běžné a důvěrné oslovení. V mužské komunitě je takový způsob mluvy nejen akceptovaný, ale mnohdy i projevem důvěry. A právě to je klíčový moment. Slovo vůl, jinak považované za hrubé, zde znamená „kámo“, „příteli“. Význam se posouvá — některá slova v rámci určité skupiny zkrátka nesou úplně jiný obsah. Lingvisté to nazývají odborně sémantický posun.

V jiných jazycích je to ještě zřetelnější. Například v angličtině — díky obrovskému množství mluvčích — rozeznáte jazyk univerzitního profesora, dělníka nebo příslušníka konkrétní subkultury podle výběru slov, přízvuku i dikce. Tyto skupiny si svou jazykovou „jinakost“ často pěstují a jsou na ni hrdé. Vytvářejí si vlastní výrazy, přebírají nebo upravují významy slov, včetně intonace a způsobu řeči. Je to znak příslušnosti ke kmeni.

U nás v Česku je jazykový prostor menší, ale princip je stejný — jen si ho tolik neuvědomujeme. A přitom stačí tak málo, abychom „demytizovali“ zdánlivé vulgarity, které používají třeba pan Hřebejk nebo jiní umělci. V následujícím příkladu se nedejte zmást na první pohled hrubostí použitých výrazů, v umělecké komunitě význam použitých slov je zcela jiný.

Fiktivní příklad sémantického posunu z umělecké subkultury (malá jazyková laboratoř)

Pro ilustraci si představme, že jeden z umělců této komunity přijde večer domů a místo tradičního pozdravu pronese:

„Tak s kým jsi dneska zase vyšukávala, ty stará frndo?“

Nepoučeným uším to zní to poněkud ostře — přiznejme si, až vulgárně. Ale v rámci specifické umělecké subkultury by to mohlo znamenat:

„Ahoj, miláčku, jak ses dnes měla?“

Pokračuje:

„Kde jsou ty dementní malé svině?“

(= „Kde jsou děti, už večeřely?“)

Partnerka odpoví:

„Ty kokote, kolikrát ti to mám říkat — jeli s těma buzerantama na trip.“

(= „Miláčku, odjeli na tábor s progresivním baletním souborem.“)

A večer může vrcholit větou:

„Kdy už si necháš ty svoje povislý kozy přeoperovat?“

(= „Zlatíčko, domluvil jsem ti menší plastiku u doktora Nenežraného.“)

Pak si dají pusu a jdou spát.

Závěr

Takové je moje vysvětlení. Umělci — včetně pana Hřebejka — mají vlastní způsob vyjadřování. Pro „neumělce“, může působit zvláštně, ale protože žijeme v demokratické společnosti, kde každý občan má právo na svobodu slova, platí toto právo jak pro pana Hřebejka, tak i pro nás.

A kdo o tom pochybuje, může se zeptat režiséra Jiřího Stracha, který se k tomu na sociální síti X vyjádřil takto:

„Režisér a především občan Jan Hřebejk má právo ve svobodě slova říct či napsat cokoliv. Cokoliv! O tom je svoboda slova. I když by to bylo nevkusné či hraniční — může! Jakékoliv vyhrožování kriminalizací se svobodě protiví mnohem více.“

Takže až příště uslyšíte, že pan Hřebejk (nebo jiný umělec) někoho označí jako krávu, debila nebo blbce, vzpomeňte si na tento článek a přeložme si tyto zdánlivě vulgární výrazy jako děvče, kočičko nebo kůzlátko. A třeba si ho budete zase o něco víc vážit. A možná i rádi zaplatíte koncesionářské poplatky. Vždyť je to sympaťák inteligentní.

Upozornění

Fiktivní umělec v ukázce výše není nikdo konkrétní. Ilustruje (v rámci jazykové laboratoře) pouze jazykový jev – posun významu slov v rámci subkultury. Text je satiricko-lingvistický a i když trochu zveličuje, vychází z reality.

V případných komentářích prosím respektujte, že jsem sice básník tedy i umělec, ale hrdě se hlásím k jiné subkultuře než hypotetický umělec a pan Hřebejk.

Odkazy

https://cnn.iprima.cz/vybombardovani-zemanovy-oslavy-ma-pravo-napsat-cokoliv-zastal-se-strach-hrebejka-449543

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/410581-znamy-reziser-se-tvrde-pustil-do-sefa-kscm-nechybela-sprosta-slova

https://nasetema.cz/domaci/jan-hrebejk-k-moci-se-dostala-parta-imbecilu-psychopatu-kuev-a-nacku-hrozne-selhani/16139/

https://www.expres.cz/celebrity/jan-hrebejk-twitter-milos-zeman-rozhovor.A210602_152001_dx-celebrity_ren?utm_source=chatgpt.com