🚗 Jak nad tím přemýšlím
Než prozradím, koho budu volit, rád bych se podělil o způsob, jakým k rozhodnutí přistupuji. Pomáhá mi jednoduchá analogie: volba politické strany je jako výběr auta. Zvažuji cenu, výkon, bezpečnost, vybavení – a porovnávám s ostatními možnostmi. Pak si vyberu.
Když vybírám auto, nezvažuji koně, delfíny ani stromy – protože to prostě nejsou auta. Stejně tak politický subjekt musí být jasně definovaný, rozeznatelný a transparentní. Pokud není, pak nevím, co vlastně volím – a může se stát, že místo jízdy autem skončím u krmení prasat.
Chci se rozhodovat racionálně, ne podle emocí nebo doporučení známých. Volím to, co má jasné kontury – ne kočkopsa.
❌ Proč ne současnou koalici
Z čistě metodologických důvodů nemohu zařadit do výběru subjekty současné vládní koalice. Nejde o osobní sympatie – jde o to, že koalice je pro mě politický kočkopes. Zprava doleva, zleva doprava, sliby bez plnění. Nedokážu určit, co vlastně reprezentují.
Mám respekt k jednotlivým osobnostem – oceňuji básně pana Zdechovského, čisté srdce paní Němcové, mám rád pana Vondru i paní Nerudovou. Tady už trochu přeháním, ale jako celek mi pětikoalice připadá jako směsice zvířat, ne auto. Není to jasně definovaný subjekt, který by plnil sliby. A to je pro mě klíčové.
🧮 Kdo zbývá?
Zbývají ANO, Stačilo!, SPD a Motoristé.
ANO vnímám jako hnutí, které se snažilo zavést transparentnost a bojovat proti korupci. Tuhle práci někdo dělat musí – a ANO ji dlouhodobě deklaruje.
SPD mi rétoricky nesedí. Styl pana Okamury je mi vzdálený, takže se tím dál nezabývám.
Stačilo! mě zaujalo jako protestní hlas – zejména po přijetí zákona o trestnosti komunistických symbolů. Nečekal jsem, že mě něco takového v životě potká, ale stalo se. Ten zákon je podle mě krystalicky hloupý – kontraproduktivní i v případě, že komunisty ideologicky nemusíme.
Motoristé – zatím smíšené pocity, nemám jasno.
V této situaci pro mě vychází jako nejlogičtější volba hnutí ANO.
🧭 Závěrem
Volby se blíží a cítím potřebu zformulovat svou představu. Místo klasické debaty o programech navrhuji jiný přístup: posoudit, zda je daný subjekt vůbec volitelný. Pokud je nedefinovatelný a neplní sliby, nemá v mém výběru místo.
Myslím, že pro každého racionálně uvažujícího člověka by to mělo být jasné kritérium. Ale realita bývá jiná.