Žerotínové: Společnost s ručením demokratizačním od roku 1250
Doba temna
V mozaice české a moravské šlechty existuje několik jmen, která se nevážou na vykořisťování, represe nebo politické intriky, ale na vzdělanost, svobodu vyznání a snahu o smíření v rozdělené zemi. Jedním z takových rodů jsou Žerotínové — aristokraté, kteří místo panského biče volili pero, rozum a dialog. Zatímco po Bílé hoře sílili rody jako Lobkowiczové, Lichtenštejnové či Schwarzenbergové díky konfiskacím a násilí, Žerotínové zůstali na straně poražených — ale ne morálně. Byli to šlechtici se svědomím, vpravdě "společnost s ručením demokratizačním" už od 13. století.
Žerotínové (někdy též Žerotínští z Žerotína) patřili k nejstarším moravským šlechtickým rodům, doloženým už ve 13. století. Působili především na severní Moravě a ve Slezsku, a jejich sídly byly například Velké Losiny, Bludov, Nový Jičín, Zábřeh a další. Narozdíl od mnoha jiných rodin se aktivně angažovali ve vzdělávání, politice a obraně svobody svědomí. V 16. století a počátkem 17. století hráli zásadní roli v náboženské a politické toleranci — právě v době, kdy Evropou otřásaly krvavé náboženské války.
Nejznámějším členem rodu byl bezesporu Karel starší ze Žerotína (1564–1636) — právník, učenec, politik a osobní přítel Jana Amose Komenského. Karel patřil mezi přední představitele nekatolické šlechty, ale přesto odmítal násilné řešení konfliktů. V době stavovského povstání v roce 1618 nepodpořil vojenský odpor vůči Habsburkům, přestože s nimi nesouhlasil. Místo války usiloval o diplomatické řešení a mírový kompromis. Po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 se nestal konfiskátorem cizího majetku, ani nelovil výhody z cizího neštěstí. Naopak, pomáhal vyhnancům, chránil evangelíky a Komenskému poskytl azyl, když ten musel uprchnout před rekatolizací.
Zatímco jiní šlechtici vymáhali robotu a desátky, Žerotínové podporovali školství, knihy a náboženskou toleranci. V jejich držení byla Velkolosinská tiskárna, která šířila české knihy a vzdělanost. Na jejich panstvích byl relativní klid — žádné systematické represe, žádné násilné rekatolizační praktiky. Evangelíci zde žili déle než jinde, často pod ochranou rodiny. V době, kdy ostatní vrchnosti mlátily poddané holí katolické pravdy, Žerotínové věřili ve svobodu svědomí.
Po Bílé hoře začal osud Žerotínů upadat. Karel starší se stáhl z veřejného života, majetky rodu byly postupně ztráceny. Ale neztratili cti ani charakter. V době, kdy noví „vítězní“ šlechtici vděčili za svou moc konfiskacím a násilí, Žerotínové odešli z politiky s hlavou vztyčenou. Rod se definitivně vytratil z vrcholné politiky v 18. století, ale morální odkaz Karla staršího a jejich snaha o svobodnější, spravedlivější společnost zůstává živá.
Pokud by dnes existovala nějaká „šlechtická OSVČ na demokracii“, nesla by jméno Žerotín. Místo paláců plných zlata z roboty postavili mravní pevnost, která přetrvala staletí. Žerotínové byli šlechtici, kteří nepřinášeli bič, ale knihu; ne hrozbu, ale argument.