Více dětí na náhradním výživném není důvod ke spokojenosti

Postupně roste počet dětí, na které jejich rodič dostává od státu tzv. náhradní výživné, tedy náhradu za alimenty, který druhý rodič neplatí. Nedosáhnul sice ještě čísel, která předvídali zákonodárci v roce 2020, když návrh na jeho zavedení schvalovali (vyjma ODS a TOP09, které byly proti), ministerstvo práce a sociálních věcí si přesto zmíněný trend pochvaluje. Podle mě to ale dobrá zpráva není ani trochu.

S institutem náhradního výživného mám problém od začátku. Státní kasu stojí každoročně desítky milionů korun, má nemalé administrativní náklady (byť jejich aktuální výši neznáme) a návratnost vymáhaných peněz od dlužících rodičů, převážně otců, bude pravděpodobně minimální (také tento údaj ve veřejném prostoru chybí, ale už v době schvalování zákona se mluvilo o zhruba 10 procentech). Prostřednictvím náhradního výživného se tak daňoví poplatníci fakticky složili na dluhy neplatičů alimentů a novou „kvazi“ sociální dávku pro část samoživitelek. Přesto to nejsou finanční náklady na tuto dávku, kvůli kterým se máme na náhradní výživné dívat přes prsty. V celkovém součtu jde o kapku v moři aktuálních sociálních výdajů a rozumím názoru, že to za reálnou pomoc mnoha rodičům ve finančních potížích stojí.

Jenže, náhradní výživné současně představuje nebezpečný precedent. Stát se jeho prostřednictvím vlámal do soukromoprávních vztahů a protože není schopný prosadit dodržování zákona, alibisticky vzal na svá bedra zodpovědnost, kterou má nést jeden z rodičů. Namísto hledání způsobu, jak účinně aplikovat právo, nezodpovědného rodiče potrestat a dotlačit ho k plnění jeho povinností (mimochodem, dobře funguje nevládní iniciativa vasevyzivne.cz, která s pomocí advokátů a komunikace s exekutorskými úřady pomohla už desítkám tisíců rodičů), stát zvolil jednodušší cestu a začal dluhy nezodpovědných rodičů platit napřímo. Byla a stále je na místě otázka, z koho sejme zodpovědnost příště. A hlavně, zda je to správně.

Příležitost ke změnám přichází možná právě teď. Vládní Rada pro lidská práva vyrukovala s plánem, jak ulevit přeplněným věznicím a dekriminalizovat některé méně závažné trestné činy, mezi které patří i neplacení výživného. Má to logiku, protože pobyt nezodpovědného otce za mřížemi obvykle nepomůže nikomu a stojí nás všechny mnohem více peněz. Spolu s tímto záměrem se tedy znovu otevře otázka, jaké jiné postihy nebo jejich kombinaci by měl stát na neplatiče alimentů uvalit, aby je přiměl k nápravě. Pokud by se mu to povedlo, můžeme náhradní výživné s klidným svědomím zrušit nebo omezit.

Mám ovšem obavu, že aktuální mediální výstupy k náhradnímu výživnému slouží spíš jako dělostřelecká příprava k jeho rozšíření. Zatímco nyní lze náhradní výživné vyplácet pouze po dobu dvou let, ozývají se již hlasy, že by bylo vhodné prodloužit jeho čerpání do dospělosti dítěte. Zatímco teď je náhradní výživné dávka svého druhu, po takové změně by to byla další nová dávka jako každá jiná. Něco takového by pravicová vláda dělat neměla.