Juchelka se pokusil o sebevraždu pravičáctvím. Neuspěl…

Je skvělé skočit do nové práce po hlavě a co nejdříve na sebe upozornit. Aleši Juchelkovi se to podařilo, dokonce ještě dřív než do svého zaměstnání ministra práce a sociálních věcí nastoupil. Na rozdíl od ohroženého programu Oprav dům po babičce navrhl Prodej dům babičko, tedy korektně, aby senioři při nástupu do domova seniorů procházeli majetkovým testem a hradili si případný pobyt ze svého, třeba i prodejem svého domu. A jistě je autorem i návrhu (z interních jednání budoucí vlády) uvolnit úhradovou regulaci v domovech seniorů, které nepobírají veřejné dotace.

Obojí by mu mohlo namydlit schody na ministerstvo, protože svými návrhy prokázal, že problematice do značné míry rozumí a nebojí se nepopulárních kroků, které mimo jiné ještě jako opoziční poslanec společně s poslankyní Janou Pastuchovou (ANO) označili za „ožebračování důchodců“. Konkrétně právě pozměňovací návrh podporovaný ODS, který měl výše zmíněnou úhradovou regulaci uvolnit. Nakonec si ale své politické čidlo opět zapnul a nejdříve svůj veřejný výrok ohledně majetkových testů zásadně relativizoval a nakonec ohledně plánů hnutí ANO v oblasti sociálních služeb prohlásil, že „nejsou zatím žádné teze, jednání se začínají od nuly.“

Skoro nic horšího se sociálním službám stát nemohlo.

Zatímco nikdo zatím nemá realistický plán, jak vyřešit hrozící kolaps sociálních služeb v souvislosti se stárnutím populace, o krocích, které pomůžou tento systém co nejdříve stabilizovat a začít připravovat jeho adaptaci na budoucí nápor seniorů vyžadujících průběžnou péči, jsou odborníci do značné míry zajedno. „Začít jednání od nuly“ je odložení řešení na neurčito a hodně zavání obavou ze ztráty významné části voličů ANO. Kdo jiný by si to měl uvědomit než svatá trojice Schillerová, Babiš, Havlíček, která v minulém volebním období bezprecedentně zneužila obavy seniorů ve svůj politický prospěch.

Čísla a fakta dokládající, jak obrovské nároky na sociální služby přinese stárnutí populace, zveřejnil ministr Jurečka v půlce září a byla rozsáhle medializována. Stejně tak panuje shoda, jaké podmínky a prostředky na jejich řešení (do roku 2035) nemáme v současné době vyřešeny. Stručně: Není dostatek veřejných peněz na vybudování potřebného počtu nových domovů seniorů, nebudou na to k dispozici stavební kapacity a nebude dostatek lidí, kteří by v nich pracovali (v kombinaci, že řešení problému obnáší i zvýšení počtu lidí, kteří poskytují terénní sociální služby a udrží část seniorů vyžadujících péči v jejich domovech).

K majetkovému testu a stavu sociálních služeb

Debata o zapojení rodiny, alimentační povinnosti nebo zohlednění majetku při financování pobytu a péče o seniora je správná a pro budoucnost nezbytná. Ne politické, ale faktické pochybení Aleše Juchelky při zmínce o potřebě zavést majetkový test, spočívá v tom, že začal od konce. Něco takového má smysl zavést (a prosazovat) až po nutných změnách současného systému sociální péče.

Opět jen stručně: Systém, kterým tečou peníze v sociálních službách, je dnes netransparentní. Stát neříká, jaké služby, v jakých místech a s jakou kapacitou chce financovat a budovat. Financování stojí na dotacích ze státního rozpočtu, které jsou ale mezi kraje rozdělovány podle zastaralých pravidel, které rozhodně neodrážejí reálné potřeby lidí v jednotlivých částech České republiky. Žádný kraj nesleduje nákladovost jednotlivých služeb, takže to, co v jednom kraji stojí milion, ve druhém dvojnásobek.

Neberu proto na lehkou váhu slova těch, kteří tvrdí, že peněz je v TUTO CHVÍLI dostatek, ale nakládání s nimi neúčelné. Dokud nebude pořádek v těchto věcech, jen těžko se budou ve veřejné debatě prosazovat nápady, jak do systému vedle veřejných peněz pustit razantně více těch soukromých (z prodaných domků). Argumentovat německým systémem dost dobře nelze, protože Německo má svá specifika. Například tam funguje pojištění na dlouhodobou péči a je povinné.

Má-li úspěšně proběhnout reforma financování sociálních služeb, stát musí začít u sebe. Musí být zřejmé, které služby chce rozvíjet jako prioritní (pro seniory jistě ano) a které chce zachovat jako bezúhradové (a kde otevře prostor pro soukromé zdroje). Rigidní dotační systém musí nahradit pravidly, která zajistí, že ze státního rozpočtu se budou vynakládat na stejný typ služby a lůžko (bavíme-li se o domovech seniorů) obdobné peníze (samozřejmě při respektování odlišných personálních nákladů). Do financování sociálních služeb se musí zapojit vedle krajů i obce (čest krajům, které už se na tom s obcemi domluvily nebo se k tomu chystají).

K uvolnění regulací

Druhý návrh (který jsem připsala Aleši Juchelkovi) by bylo naopak zapotřebí zavést bezodkladně. A to oprostit poskytovatele sociálních služeb (ať už soukromé nebo neziskové), kteří nejsou v tzv. krajských sítích a neberou na svou činnost veřejné peníze, od povinnosti dodržovat úhradovou vyhlášku, která stropuje úhrady za ubytování a stravu. Jinými slovy: nechat jim volnou ruku v nastavení ceny/úhrady, kterou u nich senior nebo jeho rodina zaplatí.

Bez zrušení této regulace nebudou chtít soukromí investoři do výstavby domovů seniorů masivněji investovat, bez soukromých investorů se potřebný počet nových domovů nepodaří postavit. Čím více seniorů se rozhodne pro pobyt v nedotovaných soukromých domovech, tím více místa zbyde v domovech krajských na ty ostatní. V roce 2024 evidovalo MPSV celkem 108 058 neuspokojených žádostí o pobytové sociální služby.

Jsem si jistá, že dnes i v blízké budoucnosti se najde dostatek seniorů, kteří budou za důstojné dožití a dobrou péči ochotni dobře a legálně zaplatit nebo i vydat všechny svoje příjmy. Kdo z nás nemá nějakého rodiče nebo prarodiče, pro kterého je tato důstojnost spojená s pocitem, že se o sebe umějí postarat (byť již jen tímto finančním způsobem), nejvyšší hodnotou?

Vrátím-li se k politické rovině, tak v rámci diskuze o zrušení této regulace Jana Pastuchová prohlásila: „Děláte z toho byznys. Je ostuda, že rušíte limit, co má dělat chudák důchodce, když nejsou místa, seberete jim celý důchod.“ Logiku jsem v jejím prohlášení nenašla, ale nenašla jsem ji, bohužel, ani v postoji STAN a Pirátů. Kvůli nim tehdy pozměňovací návrh na deregulaci neprošel.