Ukrajinci zdravotnictví nevyjídají, kriminalizace slov je však čiré zlo

Představme si situaci důvěrně známou z komunistické doby: Některé věci se nesmějí říkat, proto se nemohou veřejně vydiskutovat. Následně se šíří šeptandou a nikdo na ně veřejně nereaguje, protože reagovat lze jen povoleným způsobem a takové nediskusi by stejně nikdo nevěřil. Protože se ale nesmějí říkat, dostávají punc „zakázaného ovoce“. Proto jim lidé podvědomě začínají věřit: prý se to nesmí právě proto, že je to údajně pravda.

Přesně tam směřují vládní snahy o kriminalizaci informací považovaných za dezinformace. Nebylo by lepší nic nezakazovat a vše svobodně vydiskutovat? Jenže – na druhé straně – tomuto podivnému vývoji nelze čelit tak, že nešikovné tvrzení ministra prohlásíme za dvojí flagrantní lež, i když jí vlastně ani v jednom bodě uváděném v článku Jana Tománka není.

Ministr vnitra Rakušan v rozhovoru uvedl jako příklad (do budoucna potenciálně stíhatelné) dezinformace tvrzení, že „k nám Ukrajinci zavlekli nové infekční choroby“ nebo že „nás vyjídají ve zdravotním systému“, ale nedoložil dost jasně čísly, že tomu tak není. Kolega Jan Tománek mu obě tvrzení vrátil jako flagrantní lež či dezinfo, i když dezinformací vlastně nejsou. Pojďme se na to podívat blíž.

Nové infekční choroby sem nikdo nezavlekl

Ministr řekl, že nezavlekli „nové infekční choroby“ a Jan Tománek mu oponuje, že to není pravda, protože se zvýšil výskyt dvou konkrétních infekčních chorob (HIV a TBC). Klíčové je slovo „nové“, které první jmenovaný říká a druhý ho nevnímá. Ministr říká pravdu, že k nám žádné nové infekční choroby nezavlekli, protože ty choroby tady evidentně už byly. Možná je to slovíčkaření? Nemyslím si to. Jenže každý se může zmýlit a to i tehdy, když hodnotí výrok někoho jiného.

Plně chápu rozhořčení a potřebu nějak zabrzdit cenzurní nápady, jen se to tady úplně nepovedlo. Což neznamená, že má vláda v tom, co dělá se svobodou slova, pravdu.

Od Jana T. bych spíš čekal vděk Ukrajincům za to, že pomohli zbořit mýtus „neočkovaná populace uprchlíků nám tady zvedne covid“, což se nestalo a pomohlo to s konečnou platností narušit totalitní přístupy typu „očkuj se, nebo tě nikam nepustíme a budeme uvažovat o napíchání násilném“. Toto padlo právě s příchodem Ukrajinců, kteří, ač většinově doma očkování mRNA odmítli, nijak naši vlnu covidu nezvedli. Tak pomohli skončit diskriminaci neočkovaných Čechů. Za mne velký dík! Pseudovědcům jejich strašení nevyšlo díky Ukrajincům.

Co vláda nemůže nikdy dokázat

Jestliže dezinformace je záměrné a vědomé šíření nepravdy, pak je naprosto nabíledni, že vláda nebude schopna nikdy dokázat, že někdo něco nepravdivého řekl/šířil záměrně a vědomě, protože do vědomí nevidí. Toto je tak jasné, že vyskakuje jediné možné podezření, že půjde o gumový paragraf, kde důkaz „vědomosti“ a „záměrnosti“ bude pomíjen asi tak, jako v Rusku pomíjejí slova ústavy „Cenzura zapreščajetsja“. Kam to až dovedlo, vidíme, a přesto se nepoučitelně vydáváme stejnou cestou?

A protože se věci mají právě takto, už samotné pohrávání si s myšlenkou kriminalizovat informace je zcestné, nepatří do svobodné společnosti a vede nás přesně tou cestou, kterou se Rusko dostalo tam, kde je teď. Chápu tedy naprosto, že takové vládní snahy (vycházející z tlaků EU) mohou někoho pořádně naštvat, že třeba přehlédne slovo. Kriminalizace slova nevedoucího k násilí je FUJ. Stíhat za taková slova je zlo. Napsat něco v oprávněném rozčilení je jen omyl.

Ukrajinci nás ve zdravotnictví nevyjídají

Ochranu u nás dostalo asi 400 tisíc Ukrajinců, 101 tisíc pracujících UA uteklo už před ruskou invazí, celkem pracovalo k červenci už 248 tisíc Ukrajinců (tady se podařilo JT nevnímat to druhé číslo). Tito všichni platí tzv. zdravotní pojištění.

Z toho prvního čísla (místo druhého) Jan Tománek vyvozuje, že 300 tisíc Ukrajincům platíme zdravotní výkony my ostatní. Zapomíná, že pracuje 248 tisíc a že část Ukrajinců odešla domů. Další velká část jsou děti, které velmi často žádnou péči nečerpají, protože ji nepotřebují.

I v odkazu z článku JT se píše, že 70 % z nich žádnou péči nečerpalo a že částka vydaná na zdravotní péči Ukrajinců u nás činila necelou miliardu (za půl roku*). Pronásobíme-li si třeba jen sto tisíc Ukrajinců např. minimálním odvodem ZdrP OSVČ 2733 Kč, pak dospějeme k vybranému „pojistnému“ 1,67 mld. Kč* za půl roku do září.

Pronásobíme-li si 250 tisíc Ukrajinců, je to už částka asi 4 mld. Kč* za půl roku do září, takže opravdu platí násobně víc, než čerpají. I tady mohl mít ministr pravdu, ale chtělo by to čísla opravdu přesně znát a vydiskutovat, nezakazovat diskusi hrozbami, uvádět přesnější údaje, zejména pokud jsou takto příznivé, nic by tomu nemělo bránit, ne?

Problém je komunikace a zejména důvěra: jakmile ji jednou narušíte cenzurou, část společnosti už nikdy žádným číslům nebude věřit. A to je hlavní věc, nad kterou by se měl zamyslet ministr vnitra a celá vláda, pokud vůbec smějí, protože vedení z EU je čím dál dusivější, jak se zdá mj. z nerozumných dohod o zákazu aut se spalovacím motorem.

I kdyby čerpali víc, hodně nám dávají

A pak je tu ještě jedna věc, kterou je třeba zmínit a za kterou já osobně jsem vděčný Ukrajině. Že totiž i kdyby nás Ukrajinci stáli víc, než kolik odvádějí, že i oni hodně dělají pro nás. Už tím, že jsou geograficky mezi námi a Slovenskem na jedné straně a agresivní největší zemí světa, která není pořád dost velká, podle svých představ. Že jejich rodinní příslušníci svoji zemi brání a bojují, umírají, ale i zadržují a oslabují armádu, která svými tanky válcovala i naši zemi v roce 1968 (shodou okolností jsem prý na zahradě jako mimino viděl, jak jedou sovětské tanky na Brno, takže to není tak dávno).

A že snižují (a už snížili) pravděpodobnost toho, že se toto bude opakovat. Že Putin v prosinci dával ultimátum nejen Ukrajině, ale diktoval i Česku, Slovensku či Polsku, co smí mít na svém území, to je prostě fakt.

Mnozí lidé u nás neumějí rusky a nevědí například, že pár demonstrantů s transparenty proti dávné okupaci Československa 1968 ještě za Putina bylo zatčeno (!), avšak jiná demonstrace nacionalistů křičících Naši tanky búdut v Práge, naši Migy búdut v Ríge prošla Moskvou úplně nerušeně. Tohle nevadí, nic od takového režimu nehrozí? Pro ČR by nebylo nijak výhodné mít obrovskou říši za Košicemi, obsazenou Moldávii, spolknuté Bělorusko s pokukováním po koridoru do Kaliningradu. Přes Litvu nebo Polsko. Tyto hrozby by byly reálné, nebýt odhodlání Ukrajiny ubránit si suverenitu. Kéž bychom i my dokázali bránit naši suverenitu proti bruselským šíleným nápadům v energetice...

Jsem vděčný Janu Tománkovi za to, co dělal během covidismu a co dělá v boji za uhájení svobody slova. Respektovat je třeba i nesouznící nebo odlišné názory na Ukrajinu, protože odlišné názory jsou solí demokracie. Přiznám se však, že těžko chápu tak častou a silnou obsesi části opozice i části lidí kritickými tóny na adresu Ukrajiny ve směsi s mlčením k tomu, co tam dělá Moskva.

Je docela dobře možné, že tím zabíjejí šance opozice (kam nepatří ANO, jehož vláda Green Deal podepsala) čelit nerozumné energetické politice ČR a EU. Protože demonstrace proti energetické politice se vždy zvrhávají na především protiukrajinské výkřiky, se kterými většina veřejnosti nebude chtít mít nic společného.

Vláda i opozice si pěstují společný omyl, že drahé energie máme kvůli Putinovi (dle jedněch) nebo kvůli stále bojující Ukrajině (dle druhých).

Nikoliv. Drahé energie máme především kvůli 24 vypnutým německým jaderným elektrárnám (poslední tři do dubna), kvůli následnému pálení třetiny německého plynu na elektřinu, kvůli GreenDealu a povolenkám na uhlí a další zdroje, kvůli účasti na německé burze elektřiny, přestože vyrábíme elektřinu levně.

Vládě ukrajinská karta části opozice určitě vyhovuje, protože pak může jen poukázat na to, že demonstrace organizuje či zneužívá Moskva a hlavně nemusí tolik čelit otázkám, proč naši jadernou a uhelnou energii vnucujeme zemím, které ji nemají rády. Ideálně omezit vývoj elektřiny pouze na „obnovitelné zdroje“, když jádro a uhlí je pro německé a rakouské sousedy fuj, co myslíte?

Kdyby přestala opozice hrát ukrajinskou kartu, víc lidí by se sjednotilo na pozitivním programu řešení energií a kritice způsobu, jakým je řeší vláda. Promarněná příležitost. Co když vláda ve skutečnosti cenzuru chystá ani ne tak kvůli Rusku, které tady populární není, jako spíš kvůli oprávněné kritice energetické politiky, Green Dealu a covidistiských výstřelků?

KAREL MACHALA

*Čísla jsou oproti původní verzi článku opravena (původně jsem se přepočítal a jeden matematicky šikovný čtenář mi to napsal, za což velmi děkuji!). Teď je to přepočítáno vždy na půl roku do září a propočty jsou už, jak věřím, správně. Každopádně přepočítání se nebylo záměrné a tedy naprosto nestíhatelné :).