sunoBOROVSKY - Za svobodu, ne za plášť
Úsvit v době temna
Za svobodu, ne za plášť je moderní folk-rocková protestní píseň inspirovaná slavným článkem Karla Havlíčka Borovského – Strany politické (1850). Tato píseň varuje před zneužíváním politických pojmů jako „pořádek“, „mírnost“ nebo „konservativnost“ k zakrývání skutečných autoritářských úmyslů. Satiricky i vážně připomíná, že svoboda, právo a veřejná kontrola moci nejsou samozřejmostí – a že občanská pasivita je voda na mlýn despotům. Text i hudba vznikly jako pocta všem, kteří odmítají mlčet, když se moc opět halí do krásných slov.
Za svobodu, ne za plášť
Na rohu nám tržiště, stojí pán s korouhví, říká: „Já chci jenom klid, pořádek a zákon ví!“ Pod pláštíkem slov uhlazených, v ruce nese pouta, kdo se ptá, ten svár jen budí, prý do jámy se routá.
Nechci plášť, chci pravdu znát,nechci řetěz pozlacený. Kdo chce vládnout potají,ten se bojí denní proměny. Za svobodu zvedni hlas,nečekej, až přijde mráz. Radši stát s holí než s lokty shrbený, než být loutkou ve tmě beze jména, bez ceny.
Ten druhý s tváří zbožnosti říká: „Já jsem střed, Nechci pády, nechci vřavy, nechci ani vpřed.“ Ale nohy má v bahně, tvář ke slunci obrací, potichu však s těmi stojí, co v noci klíče kradoucí.
Třetí zpívá do novin, že chce rovnost, řád a právo, ale v sále mlčí tiše, když se zákon drtí hravě. Sliby hýří jako trh, kde se mravnost převažuje, když si „liberál“ kabát mění, podle toho co se šije.
My však nejsme jenom stádo, co se střiže nebo bojí, je nás víc, co nechcem vlky, i když krotce dneska stojí. Nechcem vládce bez tváře, nechcem úřad nad svědomí, chcem si zákon psáti sami, jasně, pravdivě a rovní.
Za svobodu zvedni hlas,nečekej, až přijde mráz…