Spořádaný občan vs. lidská bytost

Společenství lidí nějak vyhovuje, pokud je tvořeno spořádanými občany. Co to znamená ta spořádanost? Nejspíš poslušnost. Je třeba poslouchat autority a je třeba být vychován. Rodiči, školou, televizí. Od malička je človíček veden ke spořádanému občanu a odváděn od lidské bytosti, kterou především je.

Jenže lidská bytost se nastavenému systému lidské společnosti moc nehodí, protože je zvídavá, hledá, pochybuje, klade nevhodné otázky a co nejhoršího, neposlouchá a je nevychovaná. Navíc hůře manipulovatelná, jakmile se v původním spořádaném občánkovi projeví lidská bytost, která je v něm od narození, ale bývá postupem času zkrocena či přímo ochočena.

Lidská bytost nejspíš ani nemůže být spořádaným občanem. Rozhodně ne z přesvědčení, protože u lidské bytosti hraje hlavní roli duše, u spořádaného občana pravidla lidského soužití, někdy vynucená předpisy, nedávajícími moc smysl. Duše je nespoutaná, pravidla naopak spoutávají.

Ideální spořádaný občan je poslušný, vychovaný, tj. poslouchá autority a provádí vše, co je mu řečeno či přikázáno. Nijak se nevzpouzí, neodporuje, je rád veden a nechce vybočovat. Chová se roboticky, svoji duši schoval někam do kouta, kde se krčí a takhle si spokojeně a spořádaně žije. Ovšem duši nelze nikam zašlapat, časem se začne ozývat, třeba hryže svědomí, tělo nestačí zběsilému tempu, a tak vypíná či onemocní, duše se hlásí o slovo a s ní se v člověku probouzí lidská bytost, která postupně zjišťuje, že spořádaný občan je póza, role, iluze, hypnóza.

A tady nastává ten paradox, lidská bytost rozhodně netouží být spořádaným občanem, ale zase nemusí být rebelem za každou cenu. Časem nastupuje uvědomění, některé lidské bytosti si vyzkouší i občanskou neposlušnost, jiné se přizpůsobí, ale spíš na oko, po švejkovsku.

Lidská bytost už není spořádaným občanem, jen si něj hraje, aby neměla problémy v životě. A protože duše je autentická, nemá ráda přetvářku a pokrytectví, lidská bytost časem opustí to, co jí nevyhovuje, nebo si to zařídí tak, aby ji to vyhovovalo.

Znamená to třeba opustit práci, profesi, partnera, zkrátka jít za svou duší, pokusit se ji příliš neomezovat, nebo ji v rámci možností dopřát radost. K tomu nám slouží víkendy a volný čas. Odvedu si v práci roli spoutaného spořádaného občana a ve volném čase se věnuji své nespoutané a hravé duši.

Lidská bytost to má ve společnosti spořádaných občanů těžké, často tápe, vybočuje, může se cítit osamocena, vyloučena z kolektivu. Nebo jí to i vyhovuje, zejména přemýšlivým introvertům, kteří potřebují čas od času i samotu, ticho a klid.

Spořádaný občan to má jednoduché, nemusí přemýšlet, nic vymýšlet, stačí sledovat a poslouchat autority, protože oni vědí, co má spořádaný občan dělat. Tak poslouchá a dělá, co mu řeknou. Je možné, že ho to jednou trkne a nastartuje svůj život již nevratným směrem k lidské bytosti. Nebo zůstane v té spořádanosti bio-robota. Ono je to pohodlnější. A že si ani nevšimne, že s ostatními kráčí hrdě do propasti či se rychle přibližuje nárazu do zdi?

Mohlo se mu rozsvítit, kdyby v tom humbuku zaslechl tiché volání své duše, mohl se vydat za ní. Za životem. Ale paradoxně si vybral smrt, ačkoliv se smrti tak hrozně bál.