Sinaj: Situace v klášteře sv. Kateřiny se vyhrotila

Problémy naší doby

Nebyl to počátek krize, ale její klíčový moment. Na konci července část mnichů kláštera odvolala během jeho nepřítomnosti opata Damiana, který je současně arcibiskupem autonomní ortodoxní Sinajské církve.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

9:59

Napište první komentář

Damianos ovšem rozhodnutí o svém odvolání nepřijal. Z více důvodů, tím nejpodstatnějším je, že podle jeho přesvědčení neproběhlo v souladu s kanonickými předpisy kláštera. Mnichy, kteří se proti němu postavili, vnímá jako rebely uvnitř komunity. Ve snaze přispět k vyřešení konfliktu se ve věci angažuje Jeruzalémský ortodoxní patriarchát, který má nad klášterem jistou míru duchovní nadřízenosti. Vytvořil tříčlennou komisi, která nejprve odcestovala do Atén, kde 7. srpna jednala s Damianem (který tam v té době pobýval) a o čtyři dny později se vydala na Sinaj a v klášteře řešila situaci s mnichy. Výsledkem bylo poněkud mlhavé prohlášení: „Společnou vůlí je postupovat v duchu jednoty a vědomé odpovědnosti do stanoveného data generálního shromáždění (nebylo uvedeno - LS), kde budou projednány všechny stanovené záležitosti, aby bylo dosaženo rozhodnutí ve prospěch kláštera, v souladu s jeho kanonickým řádem a s pravidly jeho fungování.“ Zní to tak trochu jako fráze, ale lepší toto než nic.

Pak bylo dva týdny ticho po pěšině. Protože věnuji této kauze víc než zběžnou pozornost, zaměstnávalo mě, co se bude dít, až se Damianos do kláštera vrátí. Odpověď předčila mé očekávání. Bohužel v negativním smyslu. Damianos přicestoval do kláštera odpoledne 26. srpna. Podle svých slov se záměrem navázat s rebelujícími mnichy dialog „vyzbrojen trpělivostí a otcovskou láskou“. Rebelové ho ale slovně uráželi a fyzicky napadli. Naproti tomu ti, kdo stojí na jeho straně, ho bránili a rebelující mnichy po vzájemném střetu vytlačili za hradby a nechali vně kláštera, kde strávili noc. Damianos dále uvedl, že vzbouření mniši měli v úmyslu uspořádat klášterní shromáždění a na něm změnit vnitřní pravidla fungování komunity. Tím by ale opět porušili řád, protože takovému shromáždění musí předsedat opat, což samozřejmě rebelové neměli v úmyslu. Po vyvedení vzbouřenců bylo svoláno valné shromáždění mnichů, na kterém byla ustavena nová tříčlenná mnišská rada sestávající ze zástupce a poradce opata (dikaios), správce posvátných liturgických předmětů (skeuophyxlax) a hospodáře kláštera (oikonom). Tím se podle Damiana vrátil klášter do stavu zákonnosti a normálního fungování. Čas ukáže, jestli má pravdu.

Svědectví rebelů

Dle jejich podání se Damianos po delší nepřítomnosti objevil v klášteře v doprovodu „asi deseti bodyguardů“, s nimiž vstoupil dovnitř. To on sám nepopírá, šlo ale o beduíny spolupracující s klášterní komunitou. Tito lidé spolu s mnichem Akakiem vstupovali do cel rebelů, zamčené dveře vyráželi, mnichy z cel vyváděli a nakonec je donutili areál opustit, takže zůstali přes noc před zamčenou branou kláštera. Zprávy se liší, pokud jde o počet vyhoštěných; čísla se pohybují od deseti do dvanácti. Vzbouření mniši také popírají, že by došlo k útoku na Damiana, protože ten prý pobýval po celou dobu incidentu ve své kanceláři. Na místo se dostavila egyptská policie, která se smírně snažila přimět osazenstvo v klášteře, aby vyvedené mnichy pustilo zpět, ale úspěšná v tom nebyla. Rebelující mniši byli Damianem exkomunikováni. K tomu zprávy uvádějí jednu perličku. Vzbouření mniši měli za to, že jejich exkomunikace není platná,neboť oni sami Damiana z pozice opata odvolali. Damian je však exkomunikoval ve své roli arcibiskupa Sinajské ortodoxní církve a tuto skutečnost nemohou nikterak zpochybnit.

Omluva, žádost o odpuštění

Popsaný incident je skandální, ostudný a vrhá velice špatné světlo nejen na samotný klášter, ale na celé východní pravoslaví, ne-li na křesťanství jako takové. Toho jsou si v sinajském klášteře dobře vědomi, a proto ve svém vyjádření k situaci zaujali toto stanovisko: „Poděkování patří ochránkyni a patronce kláštera, svaté velkomučednici Kateřině, která střeží a chrání svůj klášter před ďábelskými úklady. Jako sinajský klášter dlužíme také velkou omluvu církevnímu společenství, protože malichernost a ambice některých se staly příčinou pohoršení pro věřící; a místo abychom jako mniši byli pro laiky světlem, v této situaci jsme jednali přesně naopak. S velkou pokorou a lítostí prosíme o odpuštění.“

Je více než pravděpodobné, že tento příběh ještě nemá svůj konec, ale bude se dále vyvíjet. Přináší několik otázek včetně té, jaký bude další osud vyloučených mnichů či jak se k incidentu postaví Jeruzalémský ortodoxní patriarchát. Autor článku bude dění v klášteře dále sledovat a podle možnosti o něm informovat.

●