Proč kandiduji v primárkách Svobodných pro příští eurovolby

Jenomže Svobodní přece vždy smýšleli trochu jinak, ne? Co je to vlastně ideologie? Je to přece politická filozofie, soubor základních myšlenek a premis, které v konečném důsledku tvoří politickou praxi. Špatná ideologie vždycky povede ke špatné politice. A co tvoří špatnou ideologii? Stojí na iracionalitě, na odmítání rozumu a objektivních faktů. Stojí na nenávisti - vůči výkonu, vůči efektivitě, vůči úspěchu, a (jak to popsala Ayn Randová) vůči dobru za to, že je dobrem. Stojí na altruismu, na etice, která vzývá sebeobětování jako nejvyšší morální imperativ. Stojí také na mysticismu, na zbožštění společnosti či kolektivu, na mínění, že nad zájmy jednotlivce stojí zájmy celé společnosti, která je tou skutečnou "božskou" entitou, vyjádřením dokonalé, platónské sféry forem a náš svět je pouze jejím nedokonalým a mihotavým odrazem. A stojí na skepticismu, na názoru, že člověk není schopen poznávat realitu s určitostí a dosahovat správných závěrů, včetně těch morálních. Je to smrtící ideologický koktejl jehož výsledkem je dnešní politika. Ale skutečně tomu můžeme čelit tím, že odmítneme ideologii?

To je přece spíše argumentace nedůsledných oponentů a odpůrců, kteří sice nesouhlasí s tím či s oním, ale zároveň implicitně přijímají premisy svých nepřátel. Je to argumentace těch různých Sašů Vondrů, kteří sice nesouhlasí se zákazem automobilů k roku 2035, ale jsou už schopni diskutovat o tom, zda nesouhlasit se zákazem v roce 2050. Je to přístup SPD, která nemá mentální a intelektuální kapacitu ponořit se do ideologie, a tak se omezuje jen na slepou ale o to hlasitěji vykřikovanou negaci, která však důležitá a klíčová témata dnešní doby (např. otázku našeho členství v EU) nevyhnutelně zařadila do škatulky politického bizáru (a je to mimochodem náš úkol tato témata dostat zpět do vážné politické debaty). A je to přístup těch, kteří se omezují pouze na fráze a floskule. Těch, kteří nejdou po podstatě věcí, představují jedno velké nic, ale dokáží toto nic zabalit do lákavého marketingového obalu.

Proto progresivní levičáci a nositelé všech těch zhoubných -ismů vítězí. Nemají na pravici skutečnou opozici. Progresivní levice má ideologii a drží se jí. Chcete příklad? ČSSD je dneska neúspěšná strana, přesto její aktuální kampaň pokládám za potenciálně schopnou je vrátit zpět do hry. Vyšli ven s heslem "Lidskost proti sobectví". Kladou do kontrastu dnešní tzv. pravicovou politiku (o níž pouze my Svobodní víme, že není pravicová) a socanský levicový přístup "dát všechno všem". Pravicová politika je sobecká. V principu skutečně je - pravice je trh, odpovědnost, úspěch, peníze, kapitalismus. To je sobecké. Proti tomu staví lidskost. Rozdělit se. Dávat. Pomáhat. Obětovat se. Nikdo nechce být sobec, že? Co když vám někdo řekne: "vy jste pravičák, chcete kapitalismus, tak to jste tedy sobec!" Většina lidí se začne bránit: "já přece žádný sobec nejsem." V tu chvíli se ocitnete tam, kde vás levičák chce mít. Přijímáte premisu, že sobectví je zlem a obětování dobrem. Implicitně přijímáte morální premisy levicové politiky a tedy i její praxi. Nepustíte se do filozofické debaty na téma etika, a už vůbec ne na téma jak to vlastně víte, zda je sobectví zlo nebo dobro. To je totiž filozofie. To je totiž ideologie.

Pravicový myslitel v tu chvíli musí reagovat jinak: správně chápané sobectví je dobrem. A vím to, protože jsem to poznal, vlastním rozumem. A vaše morálka obětování je oproti tomu zlem, je to morálka smrti. A stejně takovou je i vaše politika. (Tento můj text nemá být vysvětlením celé filozofie - doporučuji samozřejmě texty Ayn Randové.)

Já tedy říkám, že Svobodní ideologii potřebují. Potřebujeme racionální ideologii, která bude schopná stát si za tezí, že využívat naši planetu je dobrem a člověk Zemi neničí. Že kultury si nejsou vzájemně rovné a západní kultura je nekonečně hodnotnější než kultura islámu. Že solidarita nemůže být vynucená. Nebo že neexistuje nic jako kolektivní zdraví. A na tom pak stavět politickou praxi.

Samozřejmě, vystupovat kategoricky může znamenat problémy. Mnoho lidí zkrátka namíchnete. Mnoho lidí vás nepochopí. Mnoho lidí znechutíte už tím, že jste schopen jasně vyslovovat slovo "JÁ", protože to přece v představách dnešní zničené morálky znamená bezskrupulózního egoistu, zatímco ten, kdo především poukazuje na jiné a vyzdvihuje tým, je důvěryhodným archetypem správného politika. To se nedá nic dělat. Nositel zásadních názorů má mnoho nepřátel. Nositel ničeho nepřátele nemá. Chcete v tom hledat nějaký vyvážený mix? Chcete se snažit najít funkční mix mezi hodnotou a nicotou? Jeden z problémů dnešní politiky spočívá v tom, že se v ní pohybuje až příliš mnoho nositelů myšlenkové prázdnoty, kteří neříkají vůbec nic, nejsou schopni si za ničím stát, natož za něco bojovat, a vypouštějí ze svých tělních otvorů pouze prázdné, omyvatelné fráze, u nichž jim záleží především na tom, aby se daly kdykoliv vzít zpět, nejlépe i předem. Svobodní nesmějí toto stádo politických myšlenkových impotentů rozmnožovat.

Já tento přístup k věci zastávám celých deset let, co jsem členem Svobodných. A za tu dobu jsem byl svědkem toho, že když Svobodní dokázali formulovat kategorické postoje, šli nahoru a dosahovali určitých úspěchů - na velmi zásadním odmítnutí euronesmyslů jsme dostali do europarlamentu našeho tehdejšího předsedu. Když se Svobodní naopak začali bát, aby nedejbože někoho neznechutili nebo nerozzlobili, nebo aby si o nic snad někdo nemyslel, že jsou "extrémisti", šli dolů a podporu ztráceli a nakonec, když myšlenkový úpadek pod vlivem tehdejšího předsedy Tomáše Pajonka a jeho kliky loutkovodičů, kteří byli skutečným etalonem ideologické prázdnoty, dosáhl svého dna, museli europarlament potupně opustit. Od té doby se z toho s novým vedením, jehož mám tu čest být členem, opět pomalu sbíráme a získáváme příznivce zpět - skutečně velmi pomalu, protože pravicový volič jen velmi nerad odpouští.

Nyní mají Svobodní nejlepší šanci znovu se do europarlamentu vrátit a vytvořit si tak výhodné předpolí pro ještě zásadnější politickou bitvu: o poslaneckou sněmovnu České republiky. Doba nám k tomu vytvořila podmínky. Palčivá témata, která nyní hýbou společností, jsou naše témata a vždy to naše témata byla. Zelená politika je jeden velký euronesmysl a při našich petičních akcích na záchranu spalovacích motorů vidíme, že tak se na to dívá i velká část veřejnosti, která se nechce nechat o své automobily připravit. Dalším tématem je migrace. Toto téma jsme v době našeho úpadku hloupě přenechali SPD, která však neudělala nic jiného, než že toto téma přesunula svoji intelektuální neschopností do oblasti politického bizáru. Přesto se však ukazuje a to především pod vlivem posledních událostí (útok barbarů vůči Izraeli a následné demonstrace barbarů v ulicích evropských měst), že je to téma, které se nedá jen tak bagatelizovat s falešnou poznámkou, že je to téma "extrémistů". K tomuto tématu si začíná pod tlakem událostí hledat cestu stále více i mainstreamových politiků, a nutno říct, že většinou v tom fatálně selhávají. Nevědí, co s tím. A pak zde samozřejmě máme politiky jako je Vít Rakušan, kteří se neustále snaží tvrdit, že problém migrace je možné řešit na úrovni jakési společné evropské politiky a nabízejí kvóty v podobě migračního paktu. Skoro nikdo už těmto politikům nevěří, a já jsem si jistý, že lidé čekají na ty, kteří mají téma migrace podpořené ideologicky a jsou schopni předstoupit před ně a jasně konstatovat, že islám je kultura barbarství a my, tedy Západ, jí nic nedlužíme. Stejně tak, i když to není přímo téma pro eurovolby, je nutné řádně uchopit otázku našeho členství v EU. Nikoliv jako bod programu pro eurovolby, ale musíme být nositelé myšlenky, že naše členství v EU se musí revidovat pomocí referenda a že představa jakési reformy EU je nesmyslná. A získávat pro tento názor podporu. Opět je potřeba konstatovat, že SPD, ač nám toto téma ukradla, neudělala pro podporu referenda mezi českými občany vůbec nic.

Co tedy říci na závěr? Pokud chceme čelit progresivním levičákům, environmentalistům, multikulturalistům, příznivcům Hamásu, zastáncům LGBTQXYZ123, nebo politikům, kteří podporují šílence, kteří se přilepují k silnicím, potřebujeme na pravici ideology. Potřebujeme pravicové myslitele na kandidátkách a následně i v politických funkcích. Potřebujeme pravicové ideology vybavené vysokokaliberní myšlenkovou municí. To je cíl mého desetiletého členství u Svobodných, a vlastně tento přístup uplatňuji i v rámci svého voleného mandátu zastupitele v jednom nejmenovaném okresním městě (ano, i když je to skoro k nevíře, i komunální politika je určovaná ideologií).

Členové a registrovaní příznivci Svobodných, kteří budete v těchto primárkách volit, nyní to máte ve svých rukách. Váš hlas pro mě je pro Svobodné jistotou, že se během kampaně i následně v europarlamentu nikdy nebudeme bát formulovat kategorické postoje (jak jsme to všichni obdivovali mimo jiné na europoslancích za UKIP) a že se za naši volební kampaň nebudete muset stydět.

(Upravená a rozšířená verze proslovu z Republikového sněmu Svobodných 11. listopadu 2023)